,,Za dva týdny se zde, u nás na škole bude odehrávat zápas. Zúčastní se jen pokročilí. Začátečníci se zatím budou připravovat na další zápas, což znamená, že se budou zúčastnit svého prvního zápasu." Oznámil našemu týmu trenér.
,,A kdo bude zastupovat naší školu?" Přihlásil se Ikaro. ,,U pokročilých to bude Ryumi, ty, Kawasaga a Saito." Odpověděl mu trenér.
,,Seiza!" Zvolal trenér a my si ihned klekli. Trenér mávl rukou, čímž pozval Saita k pozdravu. ,,Rei!" Vykřikl Saito a všichni jsme se uklonili.
Po té jsme tačali sklízet tatami. Dnes končím dřív, protože mi to Akashi domluvil.. 'ostuda..'
Rozkládali jsme tatami a odnášeli na hromádky. ,,Ryumi, můžeš na minutku?" Poklepal mi na rameno Saito.
Saito je z našeho týmu nejlepší, nejstarší a nejvyšší. Jednu chvíli dokonce i můj vzor.. pak se zranil. Jeho protivník se jmenuje Saiko. Starší bratr Saita.
Pokývala jsem se zničeným úsměvem a následovala ho. Došli jsme k rohu tělocvičny. ,,Ryumi, ty víš o mém zranění.. že?" Uvažoval. Kývla jsme hlavou. ,,Můj starší bratr Saiko přestal růst. To znamená, že máte nyní stejnou váhovou kategorii.. a to není to jediné..
Saiko se tolik namáhal, trénoval a posiloval, že přestal růst. Proto teď je silnější než před tím. Dávej na sebe pozor.. vím, že jsi taky tvrdě na sobě zapracovala." Poplácal mě na zádech a odešel.
***
Seděla jsem v parku. Sledovala chvějící trávu ve větru. Všechno kolem se oddávalo větru..
'Nikdy jsem nevěřila na štěstí. Jen ostatní kolem mě se o tom pořád zmiňovali. Jediné v co věřím je láska. Láska, která vám přidělí dokonalého partnera.
Akashi a já.. my nejsme dokonalý pár. A taky nikdy nebudeme..
On je dokonalý už sám osobně. Zatím co já.. já jsem chudá dívka, která ani nemluví. Všichni si mě berou tak, jak mě vidí..'
,,Domo." Vyrušilo mé myšlenky jakýsi hlas. Podívala jsem se vedle na konec lavičky.. nic..? Avšak, když jsem odvracela pohled, uviděla jsem Kuroka.
Vyděsila jsem se. ,,Akashi-kun mi říkal, že tě čeká zápas." Usmál se. Nechápavě jsem naklonila hlavu na stranu. ,,Víš.. to Akashi-kun byl ten, kdo objevil můj talent. On nás všechny spojil a vytvořil tím nejsilnější tým v Japonsku. A ne jen to.. taky jsme díky němu dosáhli něčeho, na co jsme dřív ani nepomysleli..." podíval se do země.
Překvapeně jsem se podívala na Kuroka. Položila svou ruku na jeho rameno. Pokojně se usmála. 'Co já dokážu.. nic.
Co jsem v životě dokázala.. nic.
Jaké jsem měla cíle.. nevím.Už se na světě nudím. Plno obtížných a složitých věcí...
Nemám na to, abych zápasila za náš tým proti Saikovi..
Nemám v tom žádný talent. Nemám šanci.. nemám nic..'
,,Ah, Tetsuya, co tady děláš?" Uslyšela jsem Akashiho hlas. ,,Akashi-kun, jenom jsem tu potkal s Ryumi. Zatím se mějte." Pozdravil nás Kuroko a odcházel.
,,Ryumi, trápí tě něco?" Posadil se vedle mě Akashi. ,,Podívej se mi do očí." Podívala jsem se do země. ,,Ryumi.." ucítila jsem rychlý pohyb. V tom najednou jsem byla v Akashiho objetí.
,,Miluji tě..." pošeptal.
'Šeptal jsi to pořád. Neustále dokola. Nikdy jsi to nepřestal opakovat. Opravdu jsi mě miloval. Nikdy mi nelhal..
Mé hormony se střídaly. Nevěděla jsem, co doopravdy chci.. ale jedno s tím souviselo..
Měla jsem se stát vhodnou císařovnou pro tebe...'
,,Milhuji the..."
ČTEŠ
Poslechni si mě
FanfictionNemluvím. Můj hlas není pro ostatní příjemný. A proto jsem přestala mluvit úplně. Už si ani nepamatuji, kdy se mnou někdo naposledy promluvil, aby se semnou spřátelil. Bojím se, že když promluvím, tak všem vykrvácejí uši. Dokonce si myslím, že už j...