5 Seconds of Love

Part forty six

Doufám, že jste se těšili na nový díl! Absolutně jsem neměla ponětí, co v něm bude, ale pak, jakoby mě něco ozářilo. Hallelujah! Snad se vám bude líbit! Nechte mě vaše názory dole v komentářích!xx

BTW: Po pravé straně najdete písničku! :)

„ Počkej, tobě to jako nevadí?“ tázavě se na mě podíval.

„ Ne nevadí,“ usmála jsem se a odebrala do davu lidí, kteří poblázněně tančili na hitovku minulého roku, Gangnam Style. Už mě začíná štvát husa. Ano Barbara Palvin, o té mluvím.

------------------------------------------------------------------------------------

Elen’s POV:

Sálem se linula rytmická hudba písničky Dance With Me Tonight, od mě tak oblíbeného Ollyho Murse. Znuděně jsem se opírala o bar, na kterém jsem vlastně byla jediná zákaznice. Všichni ostatní to totiž rozjížděli na parketě se svými tanečními pohyby. Byl to zábavný pohled. Liam trsal ty jeho profesionální kreace, za to Louis prováděl…No vlastně to žádný tanec nepřipomínalo. Bylo to spíše, jakoby do něj pouštěli elektrický proud.

„ Elen, tady si. Proč se nebavíš s ostatními?“ přispěchala ke mně žena s peroxidovými vlasy a nehty nalakované křiklavě růžovou barvou. Lou.

„ Já…Já, šla jsem se napít,“ poukázala jsem na bar, kde k mému překvapení nebylo žádné pití. Kruci!

„ Aha,“ pozvedla nechápavě obočí, „ no k věci. Elen přeju ještě jednou všechno nejlepší. Užij si tento den naplno a uvidíme se zítra. Vlastně dneska,“ podívala se na hodinky.

„ Počkej, ty už jdeš?“sesedla jsem z barové židličky, a nechala se přátelsky vtáhnout do jejího objetí.

„ Je mi to líto, ale musím. Volal mi Tom, že Lux nezvládá. Ta malá uličnice nechce usnout do té doby, než jí přečtu pohádku,“ usmála se.

„ Aha, tak to utíkej. Děkuji, že si sem přišla,“ pohladila jsem jí po odhaleném rameni.

„ To já děkuji za pozvání. Tak ahoj!“ zamávala mi, a s posledním pohledem na taneční parket vyšla z hlavních dveří.

Zase jsem tu zůstala sama. Povytáhla jsem z kapsy telefon. 0:36am. Niall by měl být už dávno z koncertu zpátky na hotelu. Bez váhání jsem vytočila jeho číslo, které jsem za ty dny věděla snad i pozpátku.

„ Účastník je momentálně nedostupný, prosím…“ típla jsem to. Nemusela jsem slyšet ty kecy, ať zavolám později. Začala jsem pociťovat divný pocit v žaludku. Nepochopené křeče, které se pomalu dostávaly, jak do mých rukou, tak i nohou. Nevěděla jsem, co to je. Žárlivost? Ale na co? Nebo spíše, na koho? Tak to vím jistě. Zhrzeně jsem vypnula telefon.

 Otráveně jsem přešla ke stolku s nádobou na punč. Vzala první plastový kelímek, který jsem našla a načervenalý nápoj obrovskou sběračkou nalila dovnitř. Zatím jsem usrkávala pouze vodu, nebo Kolu. Nechtěla jsem se dotknout alkoholu, tedy až do teď. Pomalu jsem přitisknula okraj k mým rtům a lehce naklonila kelímek. Okamžitě mě v ústech začalo nepříjemně pálit. Když sladko-hořká tekutina přesáhla hranice mých úst a pomalu se začala spouštět po hltanu, měla jsem co dělat. Chtělo se mi zvracet. Ale v ten moment, jakoby se vše převrátilo. Z hnusného pocitu se stal velmi příjemný. Punč už dále neštípal, jen příjemně ohřál vše, čím procestoval.

Niall’s POV:

Když masivní dveře od mého pokoje oznámili, že jsou zavřené, měl jsem co dělat, abych si neustlal v chodbě. Neměl jsem sílu dojít do postele, natož se ještě svléknout z těch věcí, které mě nepředstavitelně kousali. Ale přeci jsem v sobě našel nějakou energii na to, abych si lehl do té nadýchané krásky, kterou s chutí nazývám postel. Zachumlal jsem se do voňavých peřin a sáhnul po telefonu. Znovu mi mojí myslí proběhla vzpomínka nad dnešním večerem. Bylo to…úděsné. Celou dobu předstírat něco, co doopravdy vůbec neexistuje. Hrozné. Jediná dobrá věc na tomhle večeru byla ta, že jsem konečně viděl naživo JLS, a že jsem si natočil jejich největší hit She Makes Me Wanna na telefon. Ha! Greg bude závidět až za hrob! Bez přemýšlení jsem vytočil Elenino číslo.

„ Účastník je momentálně nedostupný, prosím, zavolejte později,“ ozvalo se mi do ucha. Trochu jsem posmutněl. Chtěl jsem se Elen omluvit za to, že jsem nemohl dorazit na její oslavu, a zároveň jí říci, že pro ni mám už vymyšlený dárek. Ale ono nic. No, určitě si teď někde užívá a nechce být rušena telefonáty. Nevadí. Přeju jí to. Odložil jsem telefon na noční stolek a jedním tahem zhasnul lampičku. Pokoj ovládla tma a to mě donutilo konečně si vychutnat činnost, která se nazývá spánek.

…

Elen’s POV:

Cítila jsem se lehká. Přesně jako prach poletující po celém světě. Nohy jsem absolutně necítila. Jako kdybych je neměla. Byl to skvělý pocit. Už vím, co všichni vidí na alkoholu. Ten pocit, kdy nic necítíte, jste neohrožení, vše okolo vás hraje barvami, a slova, jako škaredá, trapná, hnusná, vůbec neexistuje, je naprosto dokonalý. Znovu jsem zamířila hrdlo láhve s vodkou k mým rtům. Znovu jsem pocítila ten štiplavý zápach, který mě dělal tak šťastnou. Znovu se mi ústa ohřála pod náporem čiré tekutiny. Znovu ten blažený pocit. A stále dokola.

„ Elen, proboha, co si to se sebou provedla?“ do mé skrýše za reproduktorem se záhadně dostal vetřelec. Luke.

„ Nech mě být!“ pokusila jsem se mu vzepřít. Nepodařilo se mi to.

„ Calume! Krucinál Calume, pojď sem!“ z Lukových úst se hrnuly výkřiky, kterým jsem se musela jen vysmát. Jeho hlas zněl tak vtipně.

„ Proboha, to jste jí nikdo nehlídal?“ další ruce se obmotaly okolo mého pasu.

„ Ashtone, nech toho skákání a pojď sem!“ Calum se natáhnul pro moji láhev se štěstím. Ne, to tedy ne! Ucukla jsem mu a na truc si nalila do úst další tekutinu.

„ Kurva, Ashtone, pojď sem!“ další vtipné hlasy se začaly motat okolo mé hlavy. Smála jsem se jako blázen.

„ No do pr…“

„ Zmlkni a radši obstarej odvoz. Jestli tohle někdo zjistí, nebo jen vyfotografuje, budeme…“

„ Calume, přestaň šílet. Pojedu s ní na hotel, vy to tu skliďte!“ ujala se mě něčí náruč. Znovu jsem ke svým ústům přiložila, teď už poloprázdnou láhev s vodkou.

…

„ Elen, seď aspoň chvíli, prosím,“ znovu se do mého ramena opřela dlaň. Lukova dlaň. Už jsem se necítila jako prach. Během patnácti minut jsem ztěžkla snad o tunu. Nedokázala jsem se udržet opřená ani o to trapné sedadlo. A což teprve oční víčka! Ty byli z celého těla nejtěžší.

„ Elen, nespi prosím. Počkej si do hotelu. Za chvíli tam budeme,“ podepřela jsem se dlaněmi o sedačku a ještě blíže se nahnula k Niallovi. Počkat, co to tady melu. Lukovi. Ne! Vždyť to je Niall! Ty vlasy, oči, úsměv, všechno!

„ Nialle, proč si nepřišel na mojí oslavu? Chyběl si mě!“ naklonila jsem se ještě blíže.

„ Elen, já nejsem Niall. Já jsem Luke. Víš? Luke Hemmings! Tvůj spoluhráč v kapele,“ odtáhl se ode mě Niall, který mě lhal o tom, že je můj skoro bratr Luke. Zklamal mě.

„ Nialle, ty mě už nechceš? Ale já tě miluji!“ ucítila jsem, jak pomalu začínám brečet.

„ Elen, já jsem Luke. Lu-ke!“ znovu mi zalhal. Vzala jsem pravdu do mých rukou. Dravě jsem se přisála svoje rty na ty jeho.