Ztracený náhrdelník/FF DRAMIONE

32.

Frustruvaně usedl na kožený gauč naproti krbu a díval se jak plameny tancují do rytmu praskajícího dřeva. Společenská místnost byla prázdná, jenom někde vzadu u okna seděli dva čtvrťáci a povídali si o nějaké knize, která pro Draca neměla žádný význam. Tak vlastně jako doposud všechno.
Byl naštvaný, na ni a sám na sebe. Byl naštvaný, že mu neustále kladla na srdce jak se může změnit, co může udělat pro lepší zítřek. Téměř každý den mu kladla na srdce ale i na rozum, aby si vážil svých přátel. Neustále mu házela ty lana plná naděje. Nemohl pořádně přijít na to jaká lasa mu přesně házela. Byl ze všeho naprosto zmatený. Nějak si za těch několik týdnů zvyk na tu otravnou lvici. Zvykl si na její neustále připomínky a nadávky. Dokonce si zvykl na to její nadřazování vůči němu. Ale sakra nechápal proč si zrovna od ni bral ty naděje. A především jaké. Ani on sám nechápal proč se cítil tak zklamaně a především zrazeně, když řekla něco ve stylu, že by to pro každého jiného studenta udělala. On přeci nemá být každý jiný student! Anebo snad se plete a jenom si ve své pitomé palici vytvořil něco co nemá žádnou šanci se uchytit?
Opřel si hlavu o dlaně a pořádně se zadíval do ohně, jenž mu poskytoval klid. Potřeboval to všechno vstřebat. Sebe, ji, Weasleyho, ten zatracený náhrdelník a celkový život.
,,Nad čím dumláš kamaráde?'' Theo přeskočil gauč a usadil se vedle svého přítele. Díval se nejdříve na něj a pozoroval co by si tak mohl myslet, ale když si i on sám uvědomil, že to stačilo, stočil svůj pohled k ohni a očekával zda vůbec odpoví anebo bude jako vždy mlčet.
,,Najednou jsem tvůj kamarád?''
,,Vždycky si jím byl.''
,,Záhadným způsobem to dáváš najevo.''
,,Asi jak ty.'' nad tím Draco souhlasně přikývl. Neměl co Theovi vyčítat. Sám se choval jak paličák a navíc. Zatáhl ho do vícero šlamastyk než bylo nutné. ,,Sleduju, že jsi posledních pár dnů nesvůj.''
,,To jsem celou dobu.'''
,,Nemusíš mi lhát. Znám tě jakou dobu a navíc. Prožili jsme si své.''
,,Oba dva smrtijedi jako jejich papínci.'' Draco i Theo se nad tím uchechtli a podívali se na sebe jakoby si měli odpustit všechny rány, které si způsobili.
,,Jaký máš vůbec názor na Grangerovou, když s ní neustále pracuješ?'' nad tím se Theo uchechtl jak bylo jeho zvykem. ,,Není to špatná holka. Co si budeme nalhávat. Jen občas strašně mluví. Ale jinak je s ní i sranda.''
,,Sranda?''
,,Není tak umanutá jak vypadá. Chápe humor, i ten černý,  a navíc se s ní dá pokecat.'' pokrčil nad tím rameny a opřel si zády o gauč, aby se lépe uvelebil.
,,Takže mi chceš říct, že si s ní rozumíš?''
,,Jasně. Ty snad ne?'' nad tím pozvedl obočí a díval se na svého přítele jak na blázna. ,,Nemusíš to tady zakecávat. Říká mi téměř všechno.'' fajn, tohle už je moc vlezlé. Navíc, to ta hlupačka neumí držet jazyk za zuby?
,,Já jsem se ji o to prosil. Aby na tebe dávala pozor, když nebudu v dosahu.''
,,Takže mi chceš říct.''
,,Má na tom obrovskou zásluhu Pansy, ale já jsem do ni hučel od začátku.''
,,Takže všechno,''
,,Nevím co znamená všechno.'' nemusel ani nic jiného říkat. Hodně rychle mu došlo co tím jeho přítel myslel.

(...)

Narcissa Malfoyová se akorát procházela po svém salónku sem a tam a snažila si vybavit cokoliv ze svých vzpomínek zda někde neuvidí ten zatracený náhrdelník. Musel se ztratit během války a museli se na něj použít další zaklínadla. Jednoznačně musela jinak by nic nedávalo smysl.
Bellatrix ji nikdy neprozradila kde k nim přišla a ani jak. Jednoznačně je jednoho dne přinesla, ukázala je a poté schovala do šperkovnice. Opatřila několika zaklínadly, aby se k nim nikdo nedostal a to bylo vše. Nic více se ani nedalo dělat. Pokud chtěli rodinné tajemství uchovat, museli ho pořádně střežit. Což se vůbec nepovedlo.
Vytáhla šperkovnici ze skleněné vytrýny a roztřesenými prsty ho zvedla do vzduchu. Byl krásný, elegantní, jemný, okouzlující. Byl to přesně ten typ náhrdelníku, který si můžete vzít ke všemu. Buď na vás vynikne anebo si ho můžete schovat. Nejlepší na něm bylo, že byl začarovaný velmi vzácnou magii a ukrýval tajemství hodně dlouho schované. Začarovala ho teta Casiopia a tak stejně jako její manžel Siria a darovali ho dál. Aby střežili rodinu Blacků, ale zároveň i předávali bezpečný a záchranný předmět dál. Pokud byli dva náhrdelníky spojeni jednou láskou, dávali znamení, že je ten druhý v pořádku. Byli spojeni několika druhů krystalů, aby dokázali pobrat tolik magie a lásky najednou. A jak bylo vidno, pomáhalo to.
Narcisse to připomínal maličký klavír, který dostala od Luciuse ještě před jejich svatbou. Vždy začal hrát melodii, když byla nablízku láska. I pro ni měl ten klavír neskutečnou hodnotu. Tedy, do té doby než se zničil a už ho nikdy neviděla.
Naprosto unavená se posadila do vysokého křesla a dívala se na obraz, jenž byl naproti ní. Stál tam její syn, vedle něj její manžel. Oba byli pyšní na toho druhého a v jejích očích se odráželo něco čemu ani nerozuměla. Nechápala totiž kde se to všechno vzalo. A jak to sakra rychle mohlo zmizet. Možná za to mohl první pád Voldemorta. Když Voldemort zemřel, poprvé, dalo se v kouzelnických rodinách žít zcela normálně. I když byli jeho stoupenci, neočekávali že se jen tak vrátí. A jakmile tu byl jeho náznak, Lucius se pustil do převýchovy. Tloukl do jeho hlavy moudra o čistokrevné krvi, o čistokrevné linii a další předsudky. A jelikož Narcissa věděla jak to dopadlo v jejich rodině, radši se do toho nepletla. Nechtěla, aby přišla o svého jediného syna tak jako přišla o svou sestru, když ji rodina vydělila. Nechtěla ani aby byla vyděděna ona či její manžel. A tak se snažili, aby měl jejich jediný syn měl vychovaní přesně takové jaké se dalo očekávat. A kam ji to dovedlo? Že o svého syna málem přišla? Že přišla o manžela? Že vlastně přišla o svobodu?

(...)

Draco se probudil naprosto zpocený a unavený. Opět se objevil ve svých nočních můrách, které znal téměř už z paměti. A nebyl rozrušený tím co viděl. Už si na to zvykl a dokázal to nějakým způsobem přejít, ale co nedokázal tak byl ten fakt, že se mu častěji zdá o té zamlžené kouli a on neví jak se k ní dostat. Čím častěji se mu objevovala ve snech, tím více si byl jist, že mají nějaký význam a on potřeboval přijít na to. Co nejrychleji.
Popadl ze svého nočního stolku hůlku a opatrně si vyčarovel tlumené světlo. Viděl jak jeho přítel spokojeně oddechuje. Jenže, potřeboval jeho pomoc a do raná to nepočká. Zamířil na něj hůlkou a zavřel oči, aby se mohl soustředit. Jakmile měl jasno co by chtěl sdělil, myšlenku vyslal k němu. Během několika vteřin lapal po dechu a vypadalo to dokonce jakoby se potil. Opatrně se posadil a podíval se na Draca. ,,Co to má sakra znamenat?''
,,Nějak jsem tě musel vzbudit.''
,,Chodit mi do snů. Perfektní.''
,,Nebuď takový mručoun Theo. Potřebuju poradit.''
,,A to nemohlo počkat do rána?'' zavrtěl hlavou a pořádně se usadil, aby mohl spustit svůj výklad. ,,Ty jsi říkal, že se s Grangerovou bavíš. Jak moc?''
,,Draco! Děláš si ze mě srandu, že ano.''
,,Tak jak moc?''
,,To nemohlo počkat do rána?!''
,,Tak mi odpověz!''  už začínal být vážně nabrušený. Potřeboval odpovědi teď a hned. A pokud ztratí každou další vteřinu, jak daleko bude od té vzpomínky?
,,Normálně! Povídáme si tak nějak o všem když na to přijde řeč.''
,,Například?''
,,To je snad nějaký výslech?''
,,Například?'' Theo si povzdechl. Vážně někdy nechápal svého kamaráda. Choval se občas jak blázen. Ale zas na druhou stránku se mu nemohl divit.
,,O Bradavicicíh, o studentech a profesorech. To co se děje v kouzelnickém světě ale i v mudluvském. A když přijde řeč tak se bavíme i o válce.''
,,Zopakuj to.''
,,Bavíme se i o válce.''
,,To předtím.''
,,Bavíme se o kouzelnickém ale i mudlovském světě?'' Draco plácl dlaněmi o sebe a vyskočila na nohy, rychle se obul boty a následně přes sebe přehodil plášť. ,,Kam to míříš?''
,,Za Grangerovou.''
,,Teď? Vždyť jsou dvě hodiny ráno!''
,,Nebude spát. Věř mi.''
,,Jestli ji zbudíš jako mě. Prokleje tě.'' varoval ho Theo, ale nad tím Draco jenom mávl rukou a nevšímal si svého přítele. Opatrně vyšel z ložnice, aby si ho nikdo nevšiml a poté se vkradl do společenky, aby se ujistil, že tu nikdo není. Když byl vzduch naprosto čistý, opustil i společenku a objevil se ve sklepení.
Rychlým krokem kráčel až do Severní věže kde se nacházela její komnata. Lidé v obrazem pokojně spali a jemu došlo, že se dovnitř jen tak nedostane. Tedy, mohl by použít to kouzlo jako minule, ale byl si jistý, že použila na obraz další kouzla a on se rozhodl, že nebude dělat povyk. Jednoduše pošle do její hlavu vzkaz a počká než mu otevře.
Zastavil se před spící Dianu, která si spokojeně hověla ve svém křesle a pořádně se nadechl. Zavřel oči a nechal jednu jednoduchou myšlenku poslat k nebelvírské lvici, aby ji probudil.
A taky to vyšlo, protože Hermiona se probudila s těžkým lapáním po vzduchu a měla co dělat, aby se vůbec vzpamatovala. Těžce oddechovala a snažila se poslepu nahmatat svou hůlku. Jakmile ji držela pevně prsty, uklidnila se. Jednoduchým kouzlem nechala rozhořet krb, aby se místností linulo slabé světlo. A až poté si uvědomila, že na konci snu se stalo něco zvláštního. Slyšela ten hlas, jeho hlas ve své hlavě. A vážně netušila co to mělo znamenat. Přeci jenom, nemohla na toho blonďáka tam moc myslet. Anebo snad ano? Přešla ke krbu a postavila se těsně před ním. V místnosti byla zima, celkem i velká a ona si to uvědomila až když se její tělo zahřívalo. Rychle popadla mikinu, kterou nechala ležet na gauči a pořádně se do ni zachumlala. Jenže když se opět postavila ke krbu, uslyšela ten hlas znovu. A ona leknutím vyjekla. Fakt nahlas. Dívala se kolem sebe, točila se dokola, aby si byla jistá, že tu s ní nikdo není. A až poté se zastavila u obrazu, který vysel nad krbem a ospalým krokem si to k ní mířila naprosto ospalá Diana.
,,O vchodu stojí Draco Malfoy, smím pustit?''
,,Co ten tu k čertu chce?'' otráveně vyštěkla na mladou žena a ta se zatvářila maličko dotčeně. Jakoby to ona mohla vědět.
V ten moment Hermioně došlo, že to tak nemyslela a kývnutím se jí omluvila. Následně tedy udělala několik kroků k výklenku obrazu a mávnutím hůlky nechala obraz vyklonit. Okamžitě spatřila siluetu člověka, který rychle vklouzl do její komnaty.
,,Že ti to trvalo Grangerová.''
,,Co potřebuješ v tuhle hodinu.''
,,Musíš se mi dostat do hlavy.''
,,Co prosím?!''