Noční hra..

6. Levnej kompas

V 10:30 stojíme s tátou na místě odjezdu a čekáme ve frontě na odevzdání bezinfekčnosti a zdravotní způsobilosti.

,, Bože tady je fronta jak ve školní jídelně ". Postěžuju si nahlas..

Táta mě evidentně nevnímá. Nervózně si mne ruce.
,, Děje se něco tati ?" Zeptám se s nadějí, že mi řekne co trápí zase jeho. Když né máma, tak táta. Vážně si připadám jak učitelka v mateřské školce, která musí děti hezky jedno podruhém utěšovat a utírat mu slzičky s tím, že si pro něj rodiče odpoledne opravdu přijdou. A tu nudličku by jsi utřít nechtěl ? Zeptám se sama sebe v duchu, protože už mě vážně nebaví, jak jsou rodiče rozklepaní z toho, že jedu na čtrnáct dní pryč.

,, Noo, předpokládám že máš s sebou ..? "
,, Prášky ? Ano mám. To je všechno ? Z toho jsi celý nesvůj ? "
,, Popravdě docela jo. Víš co se stalo minule, nechci pro tebe zase jezdit a řešit vyrovnávání s rodinami, které skoro ani neznám, proto že jsi "nechtěně" ublížila jejich dítěti.
,, Tati nech toho ! Víš že to bylo z těch prášků. Nemůžu za to, že jsem na Diazepam měla vedlejší příznaky. Teď už mám medikaci změněnou a všechno je v pohodě. Doktor Grazer mi ji změnil hned co se dozvěděl o tom incidentu. Vždyť to víš. Neurol mi pomáhá stejně, akorát k němu nemám vedlejší příznaky, jako jsem měla u Diazepamu. "

,, Dobrý den, a vy jste ? "
Podíváme se s tátou nechápavě dopředu a oběma nám dojde, že jsme na místě odjezdu na letní tábor, ve frontě na odevzdání potřebných papírů. Tohle je přesně ten moment více tváří. Kdyby nás někdo natáčel, byl by tu krásně vidět určitý moment změny.
Oba nasadíme milý výraz, takže se z našich zamračených a rozhádaných obličejů stanou v tu ránu milé tváře.

,, Kellner, těší mě. " Vyhrkne v tu ránu táta.
,, A ty ? " Zeptá se mile vyhlížející dívka ?
,, Nina. Nina Kellnerová. "
,, Já jsem Dominika, táborová zdravotnice. Evidentně jsi už dost stará, takže všechno budeš vědět viď ? "
,,Léčíš se s něčím Nino ? "
,, Ano, teda vlastně ne. Ne neléčím.. "
,, Tak co teda ? Jsi nerozhodná jak levnej kompas holka. "

V tu chvíli mi došlo, že Domča bude mít asi velmi vytříbený styl humoru

,, Děkuju ? " Utrousím, ikdyž ani přesně nevím, zda se v tomto případě má za co děkovat. Chtěla tím snad naznačit, že vypadám jak někdo z Číny ??

,, Jak už jsem říkala, ne neléčím. " Nejradši bych se v tu chvíli propadla do země. Vážně pěkně jsi se uvedla Nino. Teď si tě bude pamatovat jako levnej čínskej kompas. Myslím, že na vedení nějaké orientační hry podle mapy a kompasu asi můžu zapomenout. A to jsem si tak věřila, že se to tenhle rok konečně naučím.

Karma je zdarma holka, pomyslím si..

Máme tady další kapitolu. Snažím se teď vydávat každý den, tak snad to oceníte.Omluvte špatnou interpunkci a celkově hrubky. Dej si příběh do "knihovny", sledujte✌️, komentujte, hvězdičkujte ⭐ Otázky do komentářů ⬇️❤️