Zlodějka Snů

7.

,,Tak tohle je ten dům profesora Snapea že ?" Usměje se Elsa na Severuse když se objevili před jeho domem a prohlíželi si ho. Dům byl veliký, z tmavých cihel, mající malá okna a dva komíny. Jeho majitel odemkl dveře a oba pak vstoupili dovnitř. Vstoupili do temné chodby, kde na stěnách byli různé malby a také byli všude police s knihami. Dokonce knihy sloužili jako podstavec pro stojací lampu a ještě mnoho věcí.

,,Mno, vidím, že jsi fakt vášnivý čtenář." Porozhlédne se po místnosti a s udiveným výrazem si prohlíží obsah Sevovi knihovny.
Mistr lektvarů pozoruje a úsměvem profesorku Arendellskou a dostane velmi dobrý nápad.
,,Zatím se tu porozhlédni a já nám udělám něco k jídlu." Usměje se na ní a s těmito slovy zmizí v kuchyni.

Elsa po prošmejdění přízemí vyjde shody do patra a tam se znovu dá do objevování každého kouta jeho domu.
Když ale najde jeho ložnici, vpadne do jeho postele a zaboří hlavu do polštáře. Cítila vůni Severusových vlasů a proto se u toho tak unešeně tvářila.

Je tak zabraná do šňupání jeho vůně, že ani neuslyší kroky z chodby blížící se k ní.
,,Co to tu děláš ?." Zeptá se jí s opovržlivým výrazem profesor Snape který stál u postele a v ruce držel tác s dvěma talíři překypujícím těstovinovým salátem a dvěma skleničkami s pomerančovým džusem.
Oba se posadí na postel a dají se s chutí do těstovinového salátu.
,,Ležela jsem v posteli a šňupala vůni tvých vlasů z polštáře. Vadí Ti to ?" Zlostně si ho změří pohledem a dá si trochu salátu do pusy. Severus udělá to samé, akorát, že už se na ní nedívá skrze ten opovržlivý výraz.

,,Ne, jen se fakt divím, že tě to baví...Moje vlasy.... A proč jsi zrovna šla do postele ?" Spiklenecky se na ní usměje mistr lektvarů a oba pak dojídají poslední kousky salátu, který pak zapijí džusem.
,,Protože jsem chtěla dokončit to, co jsme v Bradavicích tak hezky začali." Usměje se na něho Elsa a začne s rozepínáním knoflíků na jeho kabátu. Severus si to zpočátku nechá líbit ale potom jí s rozepínáním zastaví.

,,K tomu taky dojde ale napřed chci něco, k čemu jsme neměli na té Bradavické párty příležitost." Zarazí jí a Severus pomůže Else se vstáváním z postele. Až jsou oba pryč z jeho lůžka, profesor Snape jí zakryje oči rukama a někam jí vede. Občas škobrtnou o nějakou tu knihu ale naštěstí dojdou do té správné místnosti.

Profesor spustí na gramofonu vážnou ale ráznou hudbu, zapálí dříví v krbu, zhasne světlo a zapálí svíčky.
Pak Else pokyne, aby otevřela oči.
Stála uprostřed veliké místnosti, která byla očividně tanečním sálem.
,,Myslela jsem, že netančíš." Podiví se nad profesorem Elsa a on pak přijde k ní. Jednu ruku jí dá kolem pasu a tou druhou jí chytne za tu její.
,,Taky že ty jsi pro mě moje první tanečnice. V Bradavicích nás to kdysi učili a doufej, že Ti neudupu nohy."
,,Ty doufej, že Ti neudupu nohy. Beru to jako čest...Tvoje první tanečnice...A co jdeme tancovat ?" Zeptá se ho Elsa a nemůže se na něho vynadívat. Milovala ho tak moc, že si bez něj nedokázala představit ani minutu a Sev to věděl, dost často jí totiž četl myšlenky, jelikož v nich nacházel útěchu. Taky jí miloval a každou společně strávenou chvílí jí to dával najevo.

,,Tango, miláčku." Odpoví jí medovým hlasem a z prozatímního ploužáku začnou po parketu klouzat ve stylu tanga.