Anorektička

29.Část

Po delší době další část. :DD aspoň je delší, tak snad se bude líbit.. :))

 

Harry

Naštěstí jsem se probudil už v pět ráno. Nechtělo se mi sice stávat, ale chtěl jsem odtud vyjet co nejdříve. Sbalil jsem si ty nejdůležitější věci a šel i s taškou dolů do kuchyně. Seděla tam pouze Soph, usmívala se na mě a pila čaj. „Dobré ráno, chceš taky?“ „Jo dobré, děkuji dám si.“

Sedl jsem si na židli, ke stolu v kuchyni, se Soph jsme si povídali a pili čaj, asi tak do deseti minut tam přišla i Jess, vypadala. Upřímně? Strašně. Měla velké kruhy pod očima a šlo vidět, že na tom není nějak dobře. „Lidi taky je vám tak špatně?“ „Ne, zatím ne, ale slyšela jsem i El, jak ráno zvracela, proto jsem tak brzo vzhůru.“ Řekla Soph. „Aha, tak já se k ní asi brzo přidám.. Omlouvám se..“ To bylo poslední co nám řekla, pak už utíkala na záchod.

Přiběhl jsem za ní v tu pravou chvíli jsem ji chytl vlasy. Jak se jí už udělalo lépe, tak jsem odešel zpět do kuchyně, Soph se tam usmívala nějak zvláštně, tenhle typ úsměvu jsem na ní ještě neviděl. Jo je to zvláštní pozorovat něčí úsměv, ale tenhle byl opravdu zvláštní, nevím jak to říct, možná zlomyslný. Možná. No já tu už nebudu ztrácet čas. Seberu si saky paky a odjedu.

Rozloučil sem se se všemi co byli vzhůru, takže se všemi až na Zayna a Nialla. Od té doby co Jess s El zvracely, tak bylo blbě ještě i Louisovi a Pezze. Zvláštní.

Sedl jsem do auta a vyrazil na cestu asi po hodině cesty, v první třetině, protože cesta trvá něco málo přes tři hodiny, se mi začalo chtít spát. Pomalu jsem začal zavírat oči a poslední co si pamatuji, je všude okolo zmatek, světlo, rána, hlasy a výkřik, tvrdý náraz a pak? Nic. Okno.

Louis

Něco se mi tady nezdá a vím, že Harrymu taky, ale ani jeden nevíme co to je, všem je tady blbě, až na Soph samozřejmě, nevíme co s ní je, ale něco s ní není v pořádku. El skoro celou noc nespala, buď trávila noc v křečích nebo na záchodě. Myslel jsem si, že má nějakou virózu, nebo, že něco špatného snědla, ale má to celá vila. A každý jedl včera něco jiného. Není možné aby to bylo z jídla a kdyby ano, tak by bylo blbě i Soph. Něco mi na ní nehraje, ale samozřejmě před Liamem musíme mlčet, protože ten by nás asi zabil, kdybych mu něco proti Soph řekl.

„El je ti už lépe? EL? Jsi tady?“ Vešel jsem do naší ložnice, našel jsem tam El jak spí, přikryl jsem jí peřinou a lehl jsem si vedle ní, ale ne na dlouho ani ne po pěti minutách jsem už i já letěl na záchod. Sakra. Co se to tady děje.

Liam