"Badness of myself"

31

Uběhlo pár týdnů od té nemilé události a věci se zase vrátily do normálu.

Ukázalo se, že jeho maminka statečně přetrpěla všechny operace i chemoterapie a vybojovala si tím své místo mezi živými.Místo jež se zdálo být navždy ztraceno.
Malou Mel jsem od té doby téměř neviděla, to samé i Jeremyho, doučování si prý sehnal odborné, takže asi nějakou učitelku specializovanou na blbce co výklad nepochopí ani napotřetí.Vím, že to bylo také kvůli mně, nechtěl se doučovat se mnou, začal mě né tak úplně ignorovat, ale už jsem ho dlouho neviděla a ještě déle s ním  nemluvila, zvláštní jako by mi ty jeho blbé řeči chyběli...

,,Pomalu, ale jistě se blíží prázdniny a jak jistě víš tak s nima i tvé osmnácté narozeniny, takže jaký je plán?"zeptala se mě Chloe která mi tu něco žhavě vyprávěla dobrou hodinu, já jí samozřejmě nevnímala a opět se topila ve svých myšlenkách, zaslechla jsem jen něco o prázdninách a narozeninách.
,,Jo, jasně,co?Můžeš to prosím zopakovat, nějak jsem tě nevnímala."požádala jsem jí rozpačitě.
,,Co plánuješ za oslavu?Chtělo by to velkou párty, balónky, chlast, jídlo, hodně lidí a..."zarazila jsem jí:
,,Já nevím, ale víš ty co?Můžeš to naplánovat ty, klidně to nechám na tobě."oznámila jsem jí a s jako vždy prázdným břichem opustila školní jídelnu.

Fakt nevím jestli jsem si teď nezajistila vlastní smrt...

Doufám, že to nevezme jako každý rok, mé narozeniny jsou totiž vždy taková akce roku, většinou pozvu pár svých přátel ke mne domu, jindy mi udělají oslavu ve škole a celý den slyším přání k narozkám, taková celkem pohodička.Navíc je to od nich moc pěkné.
Ráda bych jim to vrátila, ale u rodičů by asi velká párty neprošla.
Vlastně nikdy neprošla, moc cizích lidí si domu neopouští.(to ještě neví o bratrově zábavě)
Vždy  jsem si mohla pozvat pár lidí a oslavit to jen s nimi a to se to konalo většinou mimo náš dům někde v kavárně či baru, jenže na tento seřízlý počet osob pak ostatní řikali, že je hnusné, že mohu pozvat jen svou elitu nejlepších a nejpopulárnějších na škole a na ostatní lidi kašlu, což bylo někdy na své narozeniny  nepříjemné slyšet.

Jistě, přála bych si aby byla nějaká párty oslava na kterou bych pozvala i jiné než opět mou 'elitu' vyvolených, jenže to by asi nešlo, už jen to pomyšlení jak asi pak vysvětlím rodičům jejich mnou darovaný týdenní pobyt neznámo kde a nejméně 500km od místa činu, teda párty.
Stačilo by zařídit vypakování rodičů jen na víkend, ale pokud připočítám k dvoudenní olsavě den na vyprchání kocoviny, dva a nebo ne, raději tři dny na úklid domu, zahrady a a bazénu který  je na tom stejně vždy nejhůře, vyjde nám to na nějakých šest dní+ den jako bonus aby si to tam užili.
Samozřejmě, že bych vybrala pěkný hotel, dost daleko, nevratné letenky a vše bych to jako třešničku na dortu  zaplatila tátovou kreditkou takže by si vlastně koupili dárek sami sobě, jenže toto vše zní moc hezky dokud se něco jako vždy  neposere.
Táta může dostat průjem nebo neštovice a letět soukromou vzducholodí zpět,nebo na jejich hotel spadne meteroit a budou evakuováni a poslání domu, pak je tu možnost, že je napadne u moře žraločí tornádo nebo jejich tlumočníka zabijí havajští neandrtálci,
až tak daleko je schopna karma zajít aby mi vrátila laskavost...
Pokud jde o špatnost která je připsána na můj účet, tyto nereálné nesmysly se totiž rázem stanou až moc živě reálnou hrozbou jak překazit mé párty plány.
To bude asi tím, že jediný základ který jsem v životě pochopila byl ten schválnosti a asi si usmyslel, že když je jediný, měla bych v něm mít pořádnou praxi.
(Když se tak nad tím, ale zamylsím k pochopení toho Archimédova jsem taky neměla daleko, pak to však stejně nějak nevyšlo, jak říkám fyzika je pro mě začarovaný kruh)

Možná by to celé nějak zrealizovat šlo, ale jak říkám, pokud jde o mou maličkost tak pravděpodobnost, že se něco pokazí vystoupá až na 99%.
Zbylé 1% kdy se něco nepokazí je spíše náhoda a nebo ne zcela má práce, takže já raději plánování vynechám a alespoň z části začnu vnímat hodinu která je právě v plném proudu a já jsem stále duchem i mozkem nepřítomna, takže jsem odkázána pouze na štěstí které se mi rádo vyhýbá a náhodu, aby si mě učitelka nevšimla a náhodou nevyvolala.

O přestávce jsem opět narazila na Chloe, která jak tak koukám to plánování vzala až moc vážně.
,,No moc a mě nekoukej a pojď mi s tím pomoct!"křikla na mě, a ukázala na hromadu papíru pod kterou pomalu nebyla vidět.
,,Vždyť už jdu paní organizátorko."řekla jsem a pomalu se doloudala až k ní.
,,Fajn, vezmi ty desky tam je seznam hostů, náčrt pozvánek, seznam věcí a průběh akce, a opatrně, je to moje celohodinová práce a byla bych nerada kdyby společně s tebou slítla někde do hromady bahna jo?"napomenula mě.Já si od ní raději bez keců vzala materiál a vydala se k autu.
,,Jo a ještě něco, v pět hodin mě u vás očekávej, proberem seznam hostů jasný?"nařídila mi.
,,Ty jsi se neptala, že ne?"zeptala jsem se se smíchem, ona jen odpověděla:,,Jistě, já to rozkázala."řekla a s hrdým úsměvem se vydala ke svému autu.

,,To snad není pravda, jsou čtyři tak co tu děláš?!"zeptala jsem se jí lehce rozespale potom co jsem se málem zabila na schodech aby náhodou madam za dveřma nezmrzla.
,,Jej, já tě vzbudila?"rýpla si do mého výrazu aka 'spím a tak to taky zůstane'
,,Ano Chloe, vzbudila si mě."zabručela jsem na ní jako medvěd kterého jste vyrušili ze zimního spánku.
,,Alespoň, že tak, hned mám lepší den."řekla přeslazeně.
,,Mrcho..."odpověděla jsem jí a s těmito slovy jí konečně pustila dovnitř.

,,Takže probereme ten seznam jo, koukla jsi se na něj alespoň?"zeptala se Chlo.
,,Ne nekoukla, nechtěla jsem ti z toho chaosu udělat ještě větší chaos,"řekla jsem a pokračovala dál, ,,navíc chtěla jsem ještě chvíli usínat s klidem, protože to mi po přečtení toho seznamu už asi nepůjde!"
,,OK, tak ti to přečtu já takže, pozveš April, Bena,Dylana, Aidena, Tris, Kristy, Lýdii, Teffany,Pupka...
Fajn neznám,neznám, možná jsem ho někde viděla, kdo to sakra je?Neznám, jo to mi něco říká, jo to by šlo, no proč ne...
,,Počkej,počkej, tak si se zbláznila?Trisa nikam, ale nikam nepůjde!" ozvala jsem se hned jak její jméno vyslovila.
,,Ale notak, to jsou lidi kteří jsou na škole populárnější než ostatní a Pupek je mezi nima, navíc je jedno jestli tu budeš mít 100 nebo 101 lidí ne?Ta její silikonová dieta ti občerstvení fakt nesežere."
,,No jo, jak chceš tak diktuj dál než si to rozmyslim."pobídla jsem jí.
,,Takže dál Cam, Jeremy, Elen, Scott..." (A další tisíce jmen co Abby stejně nevnímá)
,,To už je konec nebo vytáhneš další a další papíry s tisícem lidí?"
,,Ne Abb to už je konec"odpověděla mi se smíchem.
,,Alespoň, že tak, stejně víc než polovinu lidí na tom papíře neznám."oznámila jsem jí.
,,A to snad vadí? Tak je poznáš!"řekla optimisticky.

To bude moje smrt!