Výlet

-3-

    ,,Tak co? Jak se ti líbí na naší škole?" zeptala se Emily, aby si to u ní trochu vyžehlila. ,,No jo, docela dobrý." řekla Kathrin potichu. ,,Neboj se, jakmile si tady zvykneš, už odtud nebudeš chtít odejít." usmál se na ní jemně Ethan. Kathrin mu úsměv nesměle opětovala a podívala se z okna. Sophie se nahla přes Ethana a prosebně se podívala na Miu a Emily. Okamžitě poznaly o co jí jde tak přikývly. ,,Víš," začala Sophie ,,Napadlo mě, že... No máme ještě jedno místo v pokoji a, samozřejmě jestli už jsi s někým domluvená, my to pochopíme." Kathrin se na ni nadšeně otočila a usmála se. ,,Vy by jste mě tam chtěly?" zeptala se nechápavě. ,,No jasně, že jo!" vyhrkla ze sebe Emily. ,,Myslím, že by z nás mohly být dobré kamarádky." přidala se Mia. ,,Tak dobře." uchechtla se Kathrin. Holky si všimly Ethana jak tam jenom tak sedí mezi nimi a nechápavě se okolo sebe kouká. Tvářil se tak vtipně, že všechny dostaly záchvat smíchu. Ethan to po chvíli vzdal a přidal se taky.

Celou cestu se vkuse pořád jenom smáli. Dokonce za nimi zašla i učitelka aby se ztišili, protože řvou přes celý autobus. Ale oni to ignorovali a smáli se dál. Po asi pěti hodinách jízdy se trochu zklidnili. Většina lidí v autobuse už spali, tak se rozhodli, že půjdou spát taky. Všichni bez problémů usli, dokonce i Mia, která má problémy spát kdekoliv jinde, než ve své posteli.

Po nějaké době však Miu něco probudilo. Chtělo se jít tak strašně na záchod, že si myslela, že už to dýl nevydrží. Naštěstí jejich autobus záchod měl. Mia se opatrně proplížila okolo Ethana, aby ho náhodou nevzbudila. Když se okolo něj dostala, tak se ještě pro jistotu ohlédla, aby se ujistila, že pořád ještě spí. Spal, což Mia nechápala, protože do něj několikrát drcla, při snaze být potichu. Po chvilce nechápavého zírání, si uvědomila, že se jí chtělo hrozně na záchod, tak už radši šla, aby mohla hned zase spát. Cestou si ještě snažila upravit své vlasy, protože už jenom podle doteku poznala, že vypadá fakt strašně. Vůbec jí to však nepomohlo. Její vlasy do sebe byly tak zacuchané, že bez hřebenu neměla šanci s tím cokoliv udělat. Vykašlala se tedy na to a ospale pokračovala dál v cestě. Byla tak ospalá, že skoro ani neviděla na cestu, jak se jí zavíraly oči. Najednou jí ale ze spánku za chůze probudil náraz. Bohužel to ale Mia neustála. Spadla na zem a praštila se to hlavy. ,,Jsi v pořádku?" zeptal se jí sametový hlas. ,,Jo to je dobrý, nic se mi ne-" Mia se podívala do koho to vlastně vrazila. Najednou celá zkameněla když zjistila, kdo před ní právě stál a podával jí ruku aby se zvedla. Ona však tu ruku ignorovala, protože se nemohla skoro ani hýbat. Byl to Carter, Hastings Carter. ,,Vážně ti nic není? Mám pocit, že jsem viděl, že ses praštila do hlavy." Carter pohladil Mii bouli na hlavě. To Miu probudilo natolik, aby dokázala něco říct. ,,Promiň je to moje vina. Měla jsem dávat pozor. Vůbec jsem se nedívala na cestu. U-už se to nikdy nestane, slibuju." vyhrkla ze sebe nervozně Mia, tak rychle, že netušila, jestli jí vůbec rozumněl. ,,V klidu. Nic se nestalo. Já jsem měl dávat pozor na cestu. Ty jsi byla ospalá a skoro v bezvědomí, byla to moje vina. Jediný s čím by sis teď měla dělat starosti je tvoje hlava." řekl klidným hlasem a usmál se. Měl tak krásný úsměv, že se jí z něj skoro podlomila kolena, ještě že seděla na zemi jinak by spadla znovu. Mia si šáhla na čelo. Teprve teď ucítila tu pálivou bolest hlavy. Když se podívala na svou ruku, byla na ní trocha krve. Nevěděla co má dělat, když jí najednou Carter chytil ruku a utřel jí kapesníkem. Potom se přemístil na čelo a začal jí ošetřovat. ,,Víš Mio, nevěděl jsem, že jsi tak nešikovná." uchechtl se Carter. ,,Ty znáš moje jméno?" zeptala se udiveně hnědovláska. ,,Jasně že znám. Vždyť spolu chodíme do stejnýho ročníku, už čtyři roky." zasmál se. Mia se zasmála s ním. ,,Tak a je to," usmál se na ní ,,Jako kdyby se nic nestalo." Mia si opět šáhla na čelo. Bolelo to pořád stejně, ale žádná krev. Koukla se na svojí ruku a pak rovnou na Cartera. Upřeně mu zírala do jeho nádherných modrých očí. On zase na oplátku do těch jejích. ,,Díky." řekla mile. ,,Máš krásné oči. Víš je to zvláštní, ale vždycky jsem si myslel, že jsou zelené, ale jsou hnědé." pořád se jí díval do očí. Pomalu se k ní začal přibližovat. ,,Díky, -" zašeptala, jenže je přerušil kluk, který zrovna vycházel ze záchodu ,,Promiň, ale.... musím jít na záchod." odtáhla se od něj. Carter se probudil z tranzu a uchechtl se.

Když si Mia konečně odskočila, Carter už tam nebyl. Vrátila se tedy stále šokovaná na své místo. ,,Kde jsi byla?" zeptala se jí rozespale, ještě se zavřenýma očima Emily, že si ani nevšimla Miiné rány. ,,Jenom jsem si odskočila." odpověděla jí Mia. Emily okamžitě zase usnula. Nechtěla jí totiž říkat úplnou pravdu ohledně Cartera, protože by to začala řešit a teď na to opravdu neměla moc náladu. Jediný co právě chtěla bylo spát.

(Nahoře na obrázku je Carter Hastings)