On, ona a jejich druhé já ✔️

1

Hermiona stála u okna a pozorovala rozlehlé pozemky Bradavic. Listí ze stromů opadávalo, slunce přestávalo svítit a skoro pořád pršelo. Její rodiče se touhle dobou procházeli po Paříži a ona se musela učit. Byla sice ráda, že se její rodiče vydali na romantický výlet, ale tak šíleně jim to záviděla, že se jí jakákoliv činnost zhnusila.
,,Hermi, jdeš na famfrpál?" zeptala se dívka s rezatými vlasy.
,,Asi ne, Ginny, bolí mě hlava a musím se učit."
,,Tak jo. Škoda. Ať ti jde studium," popřála Ginny, usmála se a odešla. Hermiona zůstala sama, nijak jí to nevadilo. Poslední dobou se cítila divně... Tak osaměle a nepochopeně. Vzala si pergamen a brk, sedla si ke stolu a začala psát. Byly to přísady do lektvaru, nic jiného ji nenapadlo. Jako by neexistovalo nic jiného než lektvary.

Severus opravoval písemky sedmých ročníků a pomalu zuřil.
,,Nikdo nic neumí!" pomyslel si Severus. ,,Až na....Grangerovou. Ta holka snad podvádí..."
,,Nebo je prostě chytrá," pošťouchlo ho druhé Já.
,,Nesmysl, Grangerová bude chytrá, až se přestane bavit s Weasleym a Potterem!" ušklíbl se Severus a velkým písmem napsal do její práce A. Málokdy psal nejlepší známku. Lepší než ,,málokdy" by bylo ,,nikdy", jenže to s Grangerovou nešlo. Nemohl ji známkovat hůř, než si zasloužila. Celý se z toho rozmrzel, vstal od stolu, mávl hůlkou. Objevil se starý gramofon a začal hrát. Když píseň začala, nebyl spokojen s výběrem hudby, ale postupně se mu píseň začala líbit. Posadil se do křesla, zavřel oči a odpočíval. Při hudbě viděl různé barvy, které se do sebe míchaly a pak viděl...
,,Grangerová!!!"
Rychle otevřel oči, už tu hroznou holku viděl i tam, kde měly být samé příjemné věci.
,,No právě!" řeklo druhé Já a zachichotalo se.
,,Velmi vtipné!" zakaboniv se kopl do stolu, který se sílou jeho nohy seslal k zemi.
,,Požádej Hermionu, aby ti ten stůl zaplatila. Je to přece její vina," zase se zasmálo druhé Já.
,,Já to nechápu... Jak ty můžeš být já?!"
,,Já jsem tvé srdce, které stále neposloucháš," pravilo druhé Já.
,,Poslouchal bych, kdybys mluvil o něčem zajímavém."
,,Třeba..." začalo nadšeně druhé Severusovo Já. ,,O Hermioně Grangerové!"
,,A proč?" otázal se naštvaně Severus a vzal si do ruky knížku, která po pádu stolečku zůstala na zemi.
,,Hermiona...je chytrá, hezká a hodná."
,,Kvůli tomu o ní nemusím přemýšlet. A už neotravuj, chci číst!" Hlas se už neozval, ale Severus stejně nemohl číst, nemohl na ni přestat myslet. Hlavně nad jejími dobrými vlastnostmi. To se mu na ní líbilo, ta skromnost a obětavost, ta vychytralost, která už několikrát pomohla svým ,,kamarádíčkům", kteří si to nezasloužili.

Hermiona seděla u krbu a pozorovala plamínky ohně, které spalovaly fotku, na které byla ona, Harry a Ron. Byla tak naštvaná, že byli pořád pryč a bavili se s ní, jen když něco potřebovali. Hněvala se, že když chtěla něco říct, tak se oba na sebe šklebili a přiblble se smáli, jako by mluvila o hloupostech. A ona chtěla mluvit o různých vědách, pokusech a oni? Neposlouchali ji.
,,Kdo by mně rozuměl?" zeptala se sama sebe zoufale Hermiona.
,,Však ty víš..." ozval se jí v hlavě hlásek ,,Přemýšlej!"
,,Já nevím..." odmlčela se a zamyslela se nad tím hlouběji ,,To teda ne!"
,,Ale ano, drahá Hermiono. Už si to přiznej, dlouho se ti líbí..."
,,Vážně?! A co se mi na něm asi tak líbí?" zeptala se pobaveně Hermiona.
,,Tajemnost, uzavřenost..." začalo druhé Já.
,,Odvaha, nepochopení, soběstačnost, oddanost...co to plácám?!" Hermiona trhla hlavou, aby zahnala takové myšlenky a znovu se zahleděla do ohně.