New Life! ▼DOKONČENO▼

12. kapitola - Zrada!

Pohled Ariel:

Po tréninku jsem šla pro Chrise do pokoje. Chtěla jsem se mu pochlubit, že už to zvládám lépe, ale v pokoji nikdo nebyl. Bylo mi to divné, kdyby někam šel určitě by mi to řekl. Tohle nebyl jeho styl.

„Neviděli jste Chrise?" Zeptala jsem se hned, jak jsem se vrátila za ostatními. „Říkal, že na tebe počká ve vašem pokoji." Usmála se Karol. „Tam, ale není." Začínala jsem se o něj opravdu bát. „Nenapadá tě, kam by mohl jít?" Zeptal se mě Ardarel a já jen zakroutila hlavou. Do očí se mi draly slzy. „Určitě se brzy objeví." Podívala se na mě klidně Ziva. „Tohle mi k němu nesedí, řekl by, kdyby někam šel." Posadila jsem se a složila hlavu do dlaní. „Tak ho zkus najít." Promluvil Rugge. „A jak?" „Zkus ho vycítit, možná se ti povede tam přenést jak poprvé k té ženě." „To není zlý nápad, ale nevím, jestli to zvládnu. Až takhle to ovládat neumím." „Zvládneš to, vím to." Ruggero mě sledoval pevným pohledem a já přikývla. Zavřela jsem oči a začala myslet na ty všechny krásné věci, které jsme spolu prožili. Mé tělo se začalo chvět a já začínala, cítí první pocity. Bylo v něm spoustu strachu a nejistoty, něco si vyčítal. Zkoušela jsem se na jeho pocity soustředit víc, abych byla schopná ho najít. Trhla jsem sebou, když jsem otevřela oči, opravdu jsem ho viděla. Byl v nějaké jeskyni, nebo co to bylo, stál připoutaný ke kamenné zdi a vypadal zničeně. Naproti němu stála nějaká žena, nejspíš čarodějka. Rychle jsem pochopila, že to má něco společného s Velesem. Tohle nebylo jen tak. „Ale podívejme, se kdo se k nám připojil, vítej Ariel." Zasmála se skřehotavě. Nechápala jsem, jak o mě ví. Chytila mě za paži a škubla se mnou. Dopadla jsem na studenou zem a nechápavě se na ni podívala. „Myslela sis, že tě neuvidím?" Zasmála se. „Neměla jste mě vidět!" Odsekla. „Nekouzelníci tě nevidí. Koukám, že ses o své moci zatím moc nedozvěděla." „Pusťte Chrise!" Změnila jsem téma. „Jo ty jsi přišla pro Chrise, tak to je jiná." „Neměla jsi sem chodit." Zaúpěl Chris. „A nechat tě tady?" Podívala jsem se na něj vážně. „Ariel, jsem vlastně ráda, že jsi se k nám připojila. Nemusíš se bát, tobě neublížím, na tohle ještě nepřišla správná doba, ale určitě bychom si měli ujasnit pár věcí." „Jakých věcí?" „Například kdo může za to, že si nic nepamatuješ." „Vy víte, kdo mi vzal vzpomínky i city?" „Jistěže a asi budeš nemile překvapená." „Kdo to byl!?" Chtěla jsem znát pravdu, musela jsem vědět, kdo to udělal a proč. „Chrisi ty nám k tomu nic neřekneš?" Obrátila se na něj. „Proč on?" Podivila jsem se. „Chrisi řekneš to ty nebo budu muset já?" Chris sklopil pohled. „To já ti vzal city i vzpomínky..." Zašeptal. Zůstala jsem na něj překvapeně koukat. „Proč?" Stekla mi slza. „Jinak by ses do mě nikdy nezamilovala... Musel jsem se k tobě dostat a tohle byla jediná cesta." „Takže jsi mě nikdy opravdu nemiloval? Byla to jenom součást nějaké hry?" Vykřikla jsem. „Ze začátku ano, ale po nějakém čase jsem se opravdu zamiloval." „Proč jsi to dělal? Chci znát pravdu?" „Musel jsem to udělat. Víš, na čarodějích není věk až tak poznat, pravdou je, že jsem, straší než ty." „Kolik ti je?" „Dvacet osm, kdybych neudělal to co po mě Veles chtěl, zabil by mého syna i sestru..." „Syna?" Vykulila jsem oči. „Ano, Veles unesl mou sestru, bratra a i syna. Jedinou šancí jak je zachránit bylo přivést mu tebe. Nikdy jsem ti nechtěl ublížit, ale musel jsem to udělat pro mou rodinu." Po tváři mi stékalo tisíce slz. Lhal mi úplně ve všem a to, že má syna, je jen bonus na závěr. Ublížil mi jako nikdo před tím, zradil mě...

Pohled Chrise:

Bolelo mě, že to zjistila takhle. Bolelo mě, že se o mém synovi dozvěděla takhle. Bolelo mě, že jsi ji zradil. Ale neměl jsem na výběr. Kdybych to neudělal, všechny by je zabil, vzal by mi poslední rodinu. Byl jsem si jist, že by na mém místě udělala to samé, ale teď už to bylo všechno jedno. Nenávidí mě, nechá mě tu a Veles mě zabije. Nedokázal jsem to, nedokázal jsem ochránit ty, které miluju. „Chápu, že mě teď nenávidíš.." Zašeptal jsem, nechtěl jsem se na ni ani podívat, její pohled bych nezvládl. „Jak se jmenuješ?" Otočila se k Lilianě. „Liliana jméno mé." „Necháš ho prosím odejít se mnou? Jestli ho má někdo zabít, chci to být já." Liliana se usmála. „Máš jediné štěstí, že zatím nepřišla chvíle, kdy ho mám zabít já." „Pošli mě s ním zpátky, chci, aby zaplatil přede všemi!" Čekal jsem, že mě zabije Veles, nikdy by mě nenapadlo, že to bude chtít udělat Ariel. Liliana kývla, odpoutala mě a oba nás přemístila zpět do domu.

Postavil jsem se na slabé nohy a stoupnul jsem si smířeně před Ariel. „Posluž si, zabij mě!" „Vypadni odtud!" „Cože?" Nechápavě jsem se na ni podíval. „Nechci tě zabít, chránil si svou rodinu. Na tvém místě bych udělala to samé, ale nechci tě už vidět. Važ si toho, že žiješ a nechoď mi na oči!" „Jsem tvým dlužníkem, rád bych ti mohl v boji." „Jdi!" Podívala se na mě zcela vážně a já už raději nic neříkal. Sebral jsem se a odešel pryč. Věřil jsem, že jí to časem budu moct oplatit, že jí to budu moct vynahradit.

__________________________________

Nová kapitola je konečně tady, omlouvám se, že nebyla dřív, ale v pondělí jsem se věnovala streamu nejnovějšího Sasuke, v úterý jsem byla na Talentu roku a včera jsem domů přijela až v deset večer. Teď přes prázdniny by s vydáváním problém být neměl :) Jak se vám nová kapitola líbila? ♥

Miharu♥