You think I'm pretty?

95.

,,Ja to myslim vážně Kyioshi. Do tý vody nevlezu. Jak ti to nemůže připadat studený?" vztekal jsem se už pár minut z bezpečné vzdálenosti od bazénu, ve kterém už dávno Kyioshi byl. Blázen.

,,Aki. Jeli jsme sem hlavně kvůli tý vodě." celý mu to zřejmě připadalo vtipný - jako vždy - i když se tvářil téměř neutrálně. ,,Dělej, nebo si pro tebe dojdu." nadzvedl obočí a já nasadil vyděšený výraz. ,,Vždyť mě z toho trefí infarkt!" ,,Musíš si na to jen zvyknout. Dělej. Počítám do pěti." pohrozil a přiblížil se ke kraji za který se chytil.

Já zakroutil hlavou a ruce založil na hrudi. Má to být veřejný bazén ne smrtící koupel.
Kyioshi začal počítat, ale já si stál za svým.
Jakmile byl u trojky, zapřel se a vylezl ven. S dalším číslem se přibližoval. Kapala z něj voda a na tváři měl ďábelský úšklebek. S posledním číslem stál naproti mě a jelikož i já došel ke zdi a nebylo úniku, musel jsem mu čelit.

,,Pět.. Změnils názor?" zeptal se i když odpověď jistě na stoprocent znal. Hrdě jsem zvedl hlavu a odhodlaně se mu podíval do očí. ,,Ne." i když jsem   se snažil vypadat drsně, uvnitř jsem čelil obavám z toho, co na mě chystá. ,,Fajn." pokrčil rameny a než jsem vůbec stačil zaregistrovat co se děje, už mě zvedal a skákal se mnou do vody. Nestihl jsem se ani pořádně nadechnout, takže jsem si loknul té hnusné chlorované tekutiny.
Rychle jsem vstřebal prvotní šok a vyškrábal se na vzduch.

,,Seš normální?!" prskal jsem ihned a co jsem dokašlal. ,,Říkal jsem ti, že si pro tebe dojdu." cákl na mě a pak se položil na zády na vodu. Nehodlal jsem to nechat bez odplaty, proto jsem překonal tu vzdálenost, která nás dělila a vrhl se na něj. Ihned se pod mojí vahou ponořil a rukama rozhodil okolo sebe. Po mé skvěle vykonané práci nesměl chybět vítězný úsměv.

Jo, možná měl pravdu s tím, že si na teplotu vody zvyknu, ale přesto nebudu dávat na jevo nic, co se podobá se souhlasením s ním.

Proto když se vynořil a jediným prohrábnutím si upravil vlasy - což bylo nesmírně sexy, nebudeme si nic nalhávat - jsem se pouze nevinně usmíval.
Věděl jsem, že ho to naštvalo a oplatí mi to dvakrát tolik, ale byla to sranda. Opravdu jsem se s nim bavil - ostatně jako vždy.

,,Copak? Snad jsi se nelekl?" očekával jsem nějakou peprnější poznámku, ale pro mé překvapení se místo toho ponořil a rychle se ke mně přibližoval. V tu chvíli mi bliklo hlavou, že bych měl asi zdrhat, pokud nechci skončit jalo mrtvola plovoucí na vodě.
Proto jsem ani vteřinu neváhal a plaval pryč.

Bylo ale zbytečné myslet si, že bych mu snad zdrhl. Kyioshi je výborný plavec a proto nebylo divu, když mě při mém pokusu dostat se z bazému ven chytil za nohu a stáhl zpátky.
Jen jsem tiše vypískl a chytl se jeho ramen, - tak nějak jsem sotva dosáhl na dno -  když si mě otočil čelem k němu.

,,Snad jsi se nesnažil o útěk." promluvil se stejnou dávkou humoru jako já před chvílí.
,,Nevim o čem to mluvíš." zamumlal jsem, ale tak aby to slyšel, a když jsem pocítil pevný stisk na svých bocích, mé nohy skončili zcela automaticky obtočené okolo jeho těla, čímž jsem si ho přitáhl ještě blíž. Víc už by to snad ani nešlo.
,,Zlobíš." prohodil tiše u mých rtů. ,,Děláš jako kdybys mě neznal."

Bylo mi vcelku jedno, že by nás mohlo sledovat několik zvědavých a zřejmě i znechucených párů očí. V mé mysli byl jen a jen on.

✨