Contenta Aisha | Avengers |

Kapitola 10

Všichni jsme se rozešli vlastními cestami. Ráda bych šla někam jinam, než tréninková místnost, můj pokoj a kuchyně s jídelnou. Rozhodla jsem se, že tu trochu porozhlédnu, abych věděla, v čem teď žiju. Jen jsem pohladila Uriaha, který spokojeně podřimoval.

Vyšla jsem z pokoje a rozešla se chodbami. Moc lidí tu nebylo, což mi ani nevadilo. Čekala bych od nich pohledy typu Co tu pohledáváš?
Takže jsem za prázdné chodby byla šťastná.

Bylo tu spoustu pokojů, do kterých jsem úplně chodit nechtěla. Ráda bych třeba na střechu, na výhled. A jako na zavolanou jsem uviděla něco jako vchod na střechu. Došla jsem k tomu a pomalu vystoupala po kovovém žebříku. Jakmile jsem vystrčila hlavu ven, pocítila jsem vítr, ale moc silný nebyl.

Opatrně jsem vyšla na střechu a rozhlédla se po ní. Uviděla jsem nějaké mužské záda, které byly u okraje. Opatrně jsem se k muži rozešla. Čím blíže jsem byla, tím jsem rozpoznávala Rogerse. Na sucho jsem polkla a posadila se vedle něho co nejvíce tiše. Podíval se na mě překvapeným pohledem, ale pak ji zase stočil před sebe.

„Co tu děláte? Tedy, děláš." Zaklel potichu a já se usmála.
„Čistím myšlenky. A vy?" Optala jsem se slušně a zastrčila jsem si pramínek mých hnědých vlasů za ucho.
„Přemýšlím. Jak ses dozvěděla o tomto místě?" Dodal zvědavě a zhluboka se nadechl. Jednoduše.
„Jednoduše." Sdělím své myšlenky.
„Prozkoumávala jsem vaši základnu a narazila na vchod sem." On jen kývnul hlavou, že rozumí. A nastalo trapné ticho.

„Můžu takovou dotěrnou otázku?“ Načal Rogers a pohlédl na mě svými modrými oči. Jemně jsem kývnula, aby pokračoval.
„Proč vlastně hledáš své rodiče a sestru? Přeci jenom, akorát to v tobě vyvolá bolestné vzpomínky a potom, jak se s nimi odloučíš, nebudeš se cítit plná.“ Vydechl zklamaně a odvrátil ode mě zrak. Starostlivě jsem na něj pohlédla.
„Nevím. Asi hlavně jestli neví něco o mých schopnostech. A nevím jak vy, ale pro mě je rodina základ života. Mám strašnou potřebu je vidět, obejmout, sdělit všechny své zážitky. U Starkových jsem se cítila jako doma,  ale něco mi chybělo.“ Posteskla jsem si  a pousmála se.

„Určitě teď můžu otázku já.“ Ucechtla jsem se, přičemž on přikývnul.
„Máte s něčím podobným zkušenost?“ Optala jsem se nakonec a pohlédla dolů na zem. Udělalo se mi trochu blbě, tak jsem se podívala na Rogerse.
„Mám. Můj starý přítel, James Barnes. Viděl jsem ho, ale byl... jiný.“ Pověděl potichu a já zahlédla jak se opírá o ruku a napadl mě šílený nápad. Lehce jsem položila svou dlaň na tu jeho. Zmateně na mě pohlédl a chvilku tak mou ruku nechal. Pak ji ostražitě odtáhnul.

Zčervenala jsem se. Co jsem provedla, co si o mně myslí?
„Já... já p-pardon... Moc s-se omlouvám...“ Začala jsem drmolit a koktat a on se jen zasmál. Uraženě jsem přestala a odfrkla si. Tohle je docela neslušné.
„V pořádku. Já jsem jen dlouho nebyl tak blízko u ženy.“ Zamumlal, což zapříčinilo můj jemný smích.
„Velice děkuji, že mě považujete za ženu. Ale i tak se divím. Máte svaly, řekla bych pohledný, statečný muž. Ženy po vás musí šílet.“ Prohodila jsem a spiklenecky jsem mrkla. Nevěděla jsem, jak to vezme, jestli ze srandy nebo nějak vážně. Naštěstí docela ze srandy.

„Kvůli práci nemůžu.“ Řekl jenom a pokrčil rameny. A při tom se pomalu zvednul. Taky jsem se zvedla, jako kdybych ho chtěla následovat, což můj účel doopravdy nebyl. Beze slova jsme se vydali ze střechy pryč. Rogers se následně rozešel pryč a já šla ke svému pokoji. Snažila jsem se jít stejnou cestou, jakou jsem se sem dostala. Hned jakmile jsem byla přede dveřmi, mou pozornost upoutal papírek, který byl na dveřích přilepený.

V tomhle zabaleným lístku → máš seznam věcí, co nakoupíš. Běž do města a tam nějakej obchod najdi.
Tony Stark.