Znáte někoho, kdo i ve svých dvaadvaceti letech jde povinně na své narozeniny na rodinnou večeři? Já bohužel ano - Luke Hemmings, seznamte se. Rodiče za mě rozhodovali odjakživa bez ohledu na můj názor. Tímto způsobem jsem si 'vybral' všechny kroužky, střední školu, vysokou, povolání a dokonce i partnerku. S tím vším jsem však minulý rok - tedy rok, kdy jsem se v jednadvaceti stal plnoletým - skoncoval. Z vysoké jsem odešel a našel si dobře placenou práci copywritera, kterou sice rodiče odmítají, ale já ji dělám s láskou.
Není to tak dávno, co jsem se předvedl se svým coming outem a řekl jim, že mě nějaké prsaté modelky nezajímají, protože jsem gay. Heh, měli jste vidět, jak se tvářili!,,Luku!" vyrušila mě z myšlenek má matka. Hloupě jsem zvedl hlavu a nechápavě se na ni podíval, co se děje.
,,Máš už vybráno?" ukázala na jídelní a nápojový lístek.
,,Eh, jo... Asi jo," popravdě jsem neměl ani tucha, co se tady vaří.
,,Ten losos zní lákavě, co říkáš?" houkla matka na otce, který jen přikyvoval. Jídelní vkus měli vždycky stejný, což mě překvapovalo vzhledem k tomu, jak si jinak ve všem škodili.,,Dobrý den," přišel k nám číšník, načež jsem ihned odvrátil zrak od těch nesmyslných papírů. Byl tak roztomilý, usmíval se jako malý klouček nebo spíš připomínal dívenku poblázněnou tucty puberťáckých hormonů. Jeho oči zářily zeleno-hnědou barvou, takovou, jakou jsem snad ještě nikdy předtím u nikoho neviděl.
,,Nějaké přání?" jeho úsměv se rozzářil dvojnásobně. Ano, největší pravděpodobnost sice je ta, že to byl nucený úsměv, za který ho tady platí, ale i tak ve mně byla jakási naděje, že byl upřímný, darovaný od srdce.V tom zatraceném číšníkovi bylo něco, co mě k němu táhlo, něco, kvůli čemu jsem se nedokázal soustředit na věci a lidi kolem sebe, a to včetně vlastních rodičů, kteří na mě divně civěli a čekali, co si objednám.
,,No..." odkašlal jsem si a se zavřením jídelního a nápojového lístku se nadechl. ,,Co byste mi doporučil?"
,,Já?" zamyslel se, přičemž si krásně prohrábl rukou své kudrlinky. ,,Já osobně nepiju, takže z nápojů bych doporučil nejspíše nějaký z našich domácích koktejlů. Největší ohlas má rozhodně nealkoholická Piña Colada."
,,A jídlo?" díval jsem se mu do těch magických očí.
,,Ke koktejlům, jako je Piña Colada se hodí zmrzlina. Opět bych doporučil naši domácí."Zmrzlina - to není zas tak špatný.
,,Dobře. Jakou zmrzlinu máte?" souhlasil jsem nakonec.
,,Máme čokoládovou, jahodovou, vanilkovou, banánovou, meruňkovou, malinovou, borůvkovou, rybízovou a mix," začal zpaměti všechny příchutě vyjmenovávat. Reagoval celkem rychle, což se mi líbilo. Evidentně měl dobrou paměť, byl pohotový a práce číšníka byla pro něj jako stvořená.
,,Jakou máte nejradši?" opět jsem se zadíval do těch překrásných kukadel.
,,Chutná mi vlastně tak nějak každá, ale nejradši mám asi banán s čokoládou," oplatil mi úsměv.
,,Dám si tedy jednu nealkoholickou Piña Coladu a pohár banán-čokoláda," podal jsem mu lístek a kývl na něj.
,,Jenom pohár?" nechápala mé rozhodnutí matka. ,,To si na narozeniny nedáš nic pořádnějšího?"
,,Sladké mi stačí, nemám hlad," byla má poslední slova, než jsem konverzaci svých rodičů začal ignorovat.Opřel jsem se do koženého boxu a pozoroval svého nového oblíbence, jak roznáší různá jídla a nápoje, nahromaděné na jednom malém tácku, který bych jen s těží dokázal unést, aniž by mi nespadl, nic se nerozbilo nebo nerozlilo. Vždycky, když prošel kolem našeho stolu, upřeně jsem zíral na jeho zadek, tvarující se v uplých černých džínách firemního obleku. Celou tu dobu jsem držel spodní ret skousnutý mezi zuby. Byl jsem tolik netrpělivý, čekal jsem na svou objednávku teprve pár minut, ale zdálo se mi to jako věčnost, co se zeleno-hnědooký kudrnáč se sexy zadkem zastavil u našeho stolu. Chyběla mi jeho blízkost, ten jeho roztomilý dětský kukuč. A ďolíčky...
Vzpomněl jsem si na jeho hlas, tón, kterým nás pozdravil.
,,Nějaké přání?"
Ano, zlato. Prosím, odveď mě odsud pryč, daleko od rodičů, daleko od celých narozenin! Utečme spolu někam, kde nás nenajdou! Někam, kde se ti můžu dívat do očí hodiny a hodiny, bez toho, aniž by někdo řešil, jestli to není divný. Někam, kde tě mohu hladit dlaní po tváři, zkoumat ten nádherný úsměv, který nikdo kromě tebe nemá. Achjo, kdybys věděl, na co teď myslím! Kdybys věděl, jak moc toužím po tom, abych ti mohl svléknout tu prokletou uniformu, již zajisté nesnášíš. Kdybys jen věděl, jak teď a tady po tobě šíleně toužím...
Jiskřičky se mi však do očí vrátily, když jsem onoho klučinu zahlédl, jak se s táckem svižným krokem blíží k našemu stolu. Konečně! - zaradoval jsem se.
,,Jedno víno a dvakrát losos tady pro Vás a jednou Ashův výběr pro Vás," dal nám naše objednávky a daroval mi jeden ze svých slaďoučkých úsměvu.
Ash, Ashton...- opakoval jsem si to jméno. Bylo celkem hezké, ke kudrnáčovi se rozhodně hodilo.Když odešel, pustil jsem se pomalinku do ledového poháru. Kombinace banánu s čokoládou byla opravdu tak skvělá, jak jsem si ji z Ashového výrazu v obličeji představil. S každým kousíčkem, který jsem si nabral na lžičku a v ústech si jej vychutnal, jsem číšníkův pevný zadek pozoroval čím dál delší a delší dobu, párkrát si mezi tím i prokousl ret. Začínal jsem se v džínech cítit nepohodlně a moc dobře jsem věděl, proč je mi najednou tak těsno. Aby si toho nevšimli rodiče, dal jsem si nohu přes tu druhou, volnou ruku na klín a zakryl tak svou špatně naplánovanou erekci.
,,Luku!" z ničeho nic jsem uslyšel otcův hlas a rychle svůj zrak upřel zpátky na rodiče.
,,Už dobrých pár minut olizuješ prázdnou lžičku!" naklonil se přes stůl ke mně blíže a šeptem mě napomenul, abych lžičku odložil a nechal neslušností. Dobrých pár minut? Jak dlouho jsem byl mimo? Bohužel měl otec pravdu - zákusek jsem opravdu již měl snězený a lžička se v mé ruce tvářila, jako bych ji orálně znásilnil.,,Víte co?" položil jsem lžičku zpátky na talíř. ,,Pokud chcete jít a čekáte jenom na mě, klidně jděte, večeři platím já," podíval jsem se na rodiče, poté zrak na pár vteřin zase odvrátil na Ashe "Stejně tu mám ještě domluvenou schůzku, tak se trochu zdržím..."
,,Doufám, že tou schůzkou nemyslíš rande s nějakým tím tvým frajerem v růžové mikině," musel si otec zase udělat srandu z mé sexuální orientace.
,,Nemusíte mít obavy, je to pracovní schůzka," zalhal jsem s falešným úsměvem.Měl jsem takovou chuť mu jednu vrazit pokaždé, když takhle mluvil o gayích. Nesnášel jsem to. Díky bohu má lež zabrala a rodiče s rozloučením odešli domů. Teď jsem tu zůstal jen já, peněženka a kudrnatý Ash. A stojáček. Když procházel kolem mě, kývl jsem, že budu platit. Ano, mohl jsem jít na bar a zaplatit tam, ale byly tu dvě věci, které mi v tom bránily: Celkem viditelný stan v těsných džínech a pak Ashton, který rozhodně na baru nepracoval.
,,Tak, bude to 23 dolarů," postavil se číšník naproti mě a podal mi účet. Tentokrát jsem nepřemýšlel nad tím, kolik večeře stála, prostě jsem v peněžence vyhrabal peníze plus nějaké to dýško a s úsměvem mu zaplatil.
,,Promiňte," zastavil jsem ho ještě. ,,Mohl byste, prosím, na slovíčko?" zeptal jsem se nervózně, hlas se mi trochu třásl.
,,Ano?" střetly se naše oči.
,,Víte, chtěl bych si s vámi promluvit, zabralo by to pár minut, rozhodně bych vás nezdržel více než půlhodiny," nepřestával jsem se usmívat.
,,Dobře, mile rád," se skousnutím rtu mi opět svým úsměvem ukázal ty roztomilé ďolíčky. ,,Pracuji do devíti, pak to za mě zabírá kolegyně. Počkáte?"
,,Samozřejmě," kývl jsem na souhlas.Obyčejně nemám rád čekání, hlavně když čekám osamotě. Tentokrát mi však ta půlhodina utekla jako voda, zdálo se mi, že čekám nanejvýš pět minut. Těšil jsem se, že budu s Ashem sám. Úplně sám. Radost však nebyla to jediné, co mě momentálně vystihovalo - byla tady ještě nervozita, strach, že něco pokazím, jelikož jsem vlastně ani nevěděl, o čem s ním chci mluvit. Musel jsem si něco rychle vymyslet, improvizovat, abych tu chvíli s ním natáhl na co nejdelší dobu.