Dramione - THE OBLIGATION ✔

5. - Teď opět pochybuji

Draco

Bylo mi Hermiony líto. Všechno to dělala kvůli naší budoucnosti a její první posezení na čaji dopadlo podle ní strašně. Bylo mi to jedno. Byla určitě jen nervózní a to se určitě za nějakou dobu spraví. Právě jsem byl ve velkém obývacím pokoji s otcem, který si mě zavolal. Nevěděl jsem, co přesně se mnou chtěl probrat, ale měl jsem takový neblahý pocit, že to bude kvůli Hermioně.

,,Chtěl jsi se mnou mluvit, otče?" posadil jsem se na pohovku a ruku natáhl na opěradlo.

,,Ano, Draco. Včera se tu pořádalo posezení na čaji a Samantha s Lydií si ho velice pochvalovaly. Dlouho se tak podle jejich slov nenasmály." ušklíbl se otec a já protočil oči.

,,Přijde ti vtipné takhle ubližovat Hermioně? Mně ne. Navíc, Hermiona byla jen vyvedená z míry. Ty bys ten čaj nenalil, ani kdybys nebyl nervózní." osopil jsem se na něj. Otec udiveně pozvedl obočí.

,,Nervózní? Slečna Grangerová, taková chytrá osoba vždy s chladnou hlavou. Co ji tak rozhodilo?" hodil po mně otec pobaveným pohledem. Byl jsem naštvaný. Vřela ve mně krev, protože otec byl stále tak chladný, tak nenávistný.

,,Moc jí na mně záleží a moc jí záleží na tom, aby na tebe zapůsobila. Vzala si tvoje slova až moc k srdci a je odhodlaná jako správná Nebelvírka ukázat, že na to má. Proto ji pak přemohla nervozita. Záleží jí na tom tak moc, že byla v rozpacích." vysvětloval jsem a otec si pobaveně odfrkl:

,,Tak jí na tom záleží, ano? Zajímavé. Tak se zkrátka musí snažit." 

,,Víš co, otče? Ona to zvládne! Já v ní totiž věřím a moc mě mrzí, že to musím říct, ale kdybych si měl vybrat mezi Hermionou a svým vlastním otcem, tak si vyberu Hermionu." procedil jsem skrz zuby. Otcův výraz se z pobaveného změnil na ledový.

,,Upřednostňuješ mudlovskou šmejdku před svým vlastním otcem? Jak směšné." ucedil otec a já se vymrštil do stoje.

,,Ještě jednou ji tak nazveš otče, tak..." vyjel jsem na něj, ale pak se zarazil. Co bych udělal?

,,Mohu za to, že ta tvoje milovaná je mudlorozená? Stejně to nechápu. Jak by sis mohl vybrat nečistou krev, místo té čisté, která ti koluje v žilách." mínil a já přistoupil až k němu.

,,Existuje jednoduché vysvětlení, proč bych si vybral Hermionu a ne tebe. Ona mě má na rozdíl od tebe ráda. Mít rád znamená přijmout člověka takového, jaký je a ty mě takhle rád nemáš." rozhodil jsem rukama a otec se na mě zaraženě podíval.

,,Víš, já...já tě mám rád, jsi můj syn. Jen se mi nelíbí, že ses zamiloval zrovna do Grangerové." promluvil tiše a já se ušklíbl.

,,To je právě to, otče. Kdybys mě měl opravdu rád, tak jako matka, tak by ti záleželo hlavně na tom, že jsem šťastný a nevadilo by ti to." objasnil jsem a otec mlčel. ,,Pokud se ti Hermiona nebude zdát ani po tom, co by byla ochotna podstoupit všechny tvé rozmary, tak budu nucen se s ní vypařit a vzít si ji bez tvého svolení. Věř nebo ne, již několikrát jsem přemýšlel nad tím, zda bylo moudré ti po válce odpustit a být s tebou v příměří. Teď opět pochybuji." obeznámil jsem ho se svou situací a potom se otočil a odešel pryč. Otec naprosto rozladil svým projevem mou náladu. Doufal jsem, že mi ji zpříjemní Hermiona. Jak stále říkám, je světlem mého života a tak je snad jediným člověkem, který mi dokáže udělat takovou radost, probudit ve mně takový pocit štěstí. Nikdo jiný ve mně nedokáže vzbudit tak silnou vlnu pozitivních emocí jako ona. Ona je mým sluncem, mým pokladem a podstatou mého života.

* * *

Našel jsem ji po nějaké době v zahradách Malfoy Manoru. Seděla na dece u jezírka jako vždy s nosem zabořeným v knize. Pousmál jsem se a přešel k ní.

,,Nebudu budoucí paní Malfoyovou obtěžovat, když si k ní přisednu?" oslovil jsem ji a ona zvedla zrak od knihy. Pousmála se a zavrtěla hlavou. Přisedl jsem si vedle ní a ona zaklapla knížku. Těžce si povzdechla. Byla smutná. Vždy jsem to poznal podle očí. Byly v nich takové jiskřičky, když byla šťastná a právě teď tam nebyly. Její oříškové oči byly potemnělé a smutné. ,,Co tě trápí, princezno?" zeptal jsem se a ovinul jí ruku kolem ramen. Položila si hlavu na mé rameno a vydechla:

,,Jsem ještě trochu přešlá z toho včerejšku. Stále mi zní v hlavě to posměšné chichotání." Z jejího hlasu však zněla trochu lhostejnost jako kdyby se snažila na to tolik nemyslet a už se od toho pocitu oprostit.

,,Musím tě naladit do trochu lepší nálady, když matka začala shánět šaty." prohodil jsem a znovu se postavil na nohy.

,,Jaké šaty?" svraštila nad tím obočí Hermiona. Aha, takže o ničem neví.

,,No, střetl jsem se před chvílí s matkou a ta mi řekla, že za pár dní navštívíme naše známé z rodu Malfoyových. Bylo by dobré, aby o tobě něco věděli." uvedl jsem to na pravou míru a čekal, že se Hermiona nad tou informací zarazí. Mia se však vymrštila na nohy a odhodlaně řekla:

,,Tak fajn. Třeba se mi to tentokrát povede." prohlásila a já se rozhodl jí zlepšit náladu. Omotal jsem ruku kolem jejího pasu, opřel si čelo o to její a zašeptal:

,,Určitě." Pak jsem ji políbil a Hermiona mi polibky oplácela. Nevědomě jsem couval a náhle se mi probořila noha.

,,Draco!" vykřikla Hermiona a pak jsme se oba dva propadli. Po chvíli jsme zjistili, že jsme spadli do rybníčku. Byli jsme celí promočení a zaraženě jsme se na sebe podívali. Pak jsme ale propukli v neuvěřitelný smích. Smáli jsme se tak nahlas, že to muselo být slyšet až do Bradavic. ,,Koukej kam šlapeš, Dracomile!" cákla na mě Hermiona a já se zasmál.

,,No co? Byl jsem zaneprázdněn." přiskočil jsem k ní a znovu ji vroucně políbil.  

•••••••••••••••••••••••••••••••••••

Co na to říkáte? :)
Jak asi dopadne návštěva příbuzných? ;)

Zítra, tedy 25. 7. 2018, to bude přesně rok, co jsem tady na Wattpadu, takže je pro mě naprosto neuvěřitelné, jak velká čísla se u všeho za ten rok vyšplhala!!!❤❤❤
Děkuji vám moc!!!❤❤❤❤❤

Vaše Helen ❤