Spoutaná Vášní - Last Breath

2.3K 74 1
                                    

(Pusťte si písničku, kdyžtak si jí přehrajte dvakrát, děkuju)

"Já to chápu, ale zkomplikoval jsi to Justine." - Řekl Kaylinin táta, když jsem mu řekl, že je Cody mrtvý, bylo by jednodušší ho mučit, dokud neřekne, kam Kaylu ukryl, ale já se bál, že jí ublíží dřív, než se k ní dostanu.

"Vím, ale teď potřebujeme spojit gangy, abychom měli přesilu, potom se dostanu ke Kayle a přivedu jí." - Řekl jsem svůj plán.

"Souhlasím, ale pro Mikaylu si dojdu sám, nenechám tě tam zemřít, tvoje matka to nedovolí, nenechá zemřít své jediné dítě při záchraně jiného a já být tvůj rodič, udělal bych to stejné." - Řekl a já se zamračil, nesouhlasil jsem s tím.

"Já půjdu s vámi, je mi jedno, co řekne máma s tátou, já jdu pro mojí nejlepší kamarádku." - Řekl jsem a na jeho tváři byl mírný úsměv.

"Si hodný kluk Justine a já ti moc děkuju, ale bude to nebezpečné, rozhodni se správně.." - Řekl a šel si vyřídit hovor.

Byl jsem rozhodnutý. Půjdu pro Kaylu i kdyby mě to mělo stát život, záleží mi na ní víc než na sobě.

Seděl jsem na pohovce a obvolal jsem kluky z gangu, dohodli jsme se, že se sejdeme u Kaylinina otce.

Já i Andrew jsme nervózně přešlapovali po pokoji, čekali jsme až se všichni dostaví a my budeme moci jít zachránit tu nejlepší holku, kterou jsem kdy poznal.

Bylo to strašně zvláštní, kdyby se Mikayla nevyspala s Colem, tak bychom se možná ještě stále nenáviděli, vzpomínám si na den, kdy jsem udělal nejlepší rozhodnutí mého života, že tý holce pomůžu, měla něco s nohou a já si nejdříve říkal, že jí v tom nechám, nesnášel jsem jí, byla to pro mě rozmazlená holčička, ale něco uvnitř mě mi říkalo, ať ji pomůžu a jsem kurva rád, že jsem to udělal.
Teď tu stojím a jdu zachránit její život..

Slyšeli jsme zatroubení auta, oba jsme se na sebe podívali a rychlým krokem jsme se vydali ven před barák, kde stálo několik aut. Nasedl jsem do Ryanova auta, kde byli i kluci.

Andrew dal pokyn, ať vyjedeme, takže všechna auta nastartovala a vyjela na příč nebezpečí, tachometr ukazoval 160 km/h, otevřeným okýnkem u auta proudil studený listopadový vzduch a moje nervozita každým kilometrem rostla.

Stáli jsme před skladem, všichni zbraně v rukou a vyklepaní jako nikdy.

Vyrazil jsem dveře a šel kupředu, všude byla tma a nic se neozývalo, přišlo mi to divné, ale šlo o záchranu Kayly, ne o spekulování ticha, či hluku.

Rozdělili jsme se, já s klukama jsme šli dolů do sklepa, byly tam velké kovové dveře kudy šlo zřejmě jediné světlo, nikdo u nich nestál, došlo mi, že Kayla tam nebude, ale i tak jsem se koukl dovnitř, samozřejmě tam nikdo nebyl, ale uslyšel jsem za sebou kroky, otočil jsem se a za mnou stáli dva muži, nebyli od nás, mířil jsem na ně zbraní a oni na mě, respektive na nás.

"Hledáš tu Rodriguezovu štětku, že?" - Odplivl si jeden z nich.

"Zrovna si s ní hraje Jackson.." - Řekl ten druhý, vztek mi prudce stoupl, neudržel jsem se a svou zbraň použil, jeden to schytal do břicha a druhý do stehenní tepny. Budou umírat pomaleji než Cody, ale zaslouží si to úplně stejně jako on.

Najednou jsem uslyšel ženský křik, šel z horního patra, vyběhl jsem schody ze sklepa a ocitl se na chodbě, kde jsem byl před chvílí. Prošel jsem každý pokoj, kluky jsem poslal ještě o patro výš, byla tam přestřelka, chtěl jsem aby šli pomoc, udělali tak.

Každý pokoj byl prázdný bez náznaku, že by byl někdy vůbec použit.

Najednou jsem za dveřmi pokoje viděl něco jako vstup na půdu, křik se ozval znovu a já konečně zjistil, kde je Kayla. Křik se nesl pokojem přesně nad mojí hlavou. Poklop, který vedl za Mikaylou jsem nejdříve prostřelil a následně se vyhoupl nahoru, nedělalo mi to žádný problém, protože vždy, když jdu navštívit Kaylu, lezu oknem, nejdříve vylezu z okna mého pokoje na větev, potom se závěsím a přešplhám až na druhou stranu, kde se vyhoupnu na balkon, který patří k pokoji jejího otce a následně vlezu oknem k ní.

Když jsem se dostal nahoru, viděl jsem Jacksona, jak se sklání nad polonahým tělem ubohé Kayly, nemohla vůbec nic dělat, ruce měla přivázané k posteli, nohy svázané jak u kotníků, tak v oblasti kolen, pusu měla zacpanou, asi se Jackson bál, že její křik uslyším zrovna já.. Má se proč bát!

Hned z ní slezl a vytáhl zbraň, já jí však složil zpět k tělu, nechápavě se na mě podíval, ruce jsem zaťal do pěstí a začal ho mlátit, měl jsem odřené klouby od bitky mezi mnou a Codym, ale žádnou bolest jsem ani nemohl cítit, bil jsem ho vší silou, co jsem v sobě našel, představa, že kdybych přišel jen o chvíli později, mohla být znásilněna.. tímhle hovadem!

Když upadl do bezvědomí, nebo co se s ním vůbec stalo, jsem ho nechal ležet na zemi a běžel k Mikayle, rozvázal jsem jí ruce a nohy, sundal si tričko, které jí přetáhl přes hlavu, jinak by tu chodila úplně nahá a vyndal roubík, který měla v ústech.

"Justine!" - Vykřikla hned potom, co mohla mluvit a objala mě tak silně, až jsem nemohl dýchat.

"Kaylo! Neublížil ti, jsi v pořádku?" - Zeptal jsem se starostlivě a přitáhl si jí zpět do objetí. Po chvilce jsem se odtáhl a pomohl jí zvednout se.

"Ještě není konec Bieber!" - Zašeptal Jackson a vytáhl zbraň.

V tu chvíli se mi zastavil dech, viděl jsem, že nemíří na mě, ale na Kaylu, shodil jsem jí na zem a použil své tělo jako štít, aby jí nezasáhla kulka, která se pomalu, ale jistě blížila.

Schytal jsem jí.. Slyšel jsem Kaylynin křik, ruce jsem přiložil na ránu na břiše. Upadl jsem do její náruče, hladila mě po vlasech a plakala.

"Justine ne! Nezavírej oči, zůstaň tu se mnou! Do prdele přijďte sem někdo!" - Křičela z plných plic, chytl jsem jí za ruku a naklonil se k ní.

"Jackson měl pravdu, tohle není konec, pro tebe ne Mikaylo Rodriguez.." - Zašeptal jsem poslední slova, která jsem dokázal říci a zavřel oči.. Nic jsem necítíl, ani bolest a ani její dotyky, jen její poslední výkřik a dupot lidí, jejichž hlasy jsem už nedokázal rozpoznat..

Spoutaná Vášní (DOKONČENO)Kde žijí příběhy. Začni objevovat