Otočil jsem hlavu směrem k němu. Nedokázal jsem se mu podívat do očí a tak jsem koukal jen na jeho hruď, která stála přede mnou. Bylo mi jasný, že to je Tae. Jeho vůni a hlas bych poznal na kilometry daleko.
Byl jsem překvapený.
Nečekal jsem, že za mnou přijde. A už vůbec ne zrovna v tuhle dobu.Podíval jsem se na Yutu a jeho výraz obličeje mi jasně napovídal, že z toho taky není nějak dvakrát nadšený.
Mám s ním jít a nechat si to vysvětlit? Určitě mi má, co vysvětlovat.,,Nemám zájem"
řekl jsem bezmyšlenkovitě a snažil se abych vypadal silně. No, ale vevnitř bych nejradši zas utekl někam do rohu a břecel jak malý děcko. Ani nevím proč jsem to vlastně řekl.
Chtěl jsem aby mi to vysvětlil tak proč jsem ho odmítl?
Už sám nevím, co dělám.,,XuXi... Prosím"
Řekl mi přezdívkou o které nikdo nevěděl. Proto jsem se na něho podíval.
Konečně jsem se mu dokázal podívat do obličeje.
Měl kruhy pod očima a vypadal jako kdyby nespal snad celou věčnost. Dokonce i rty měl popraskaný, oči opuchlý a byl až nepřirozeně bledý.
Vypadalo to jako by ho to opravdu trápilo.
A možná i to byl ten důvod proč jsem s tím na konec souhlasil.,,Fajn. Ale doufám, že to nebudou jen nějaké trapné výmluvy, protože jestli ano už za mnou nelez"
Povstavil jsem se a koukl se omluvně na Yutu. Když jsem se zpátky podíval na Taeyonga vypadalo to jako by se mu ulevilo.
,,Nechci ti to vysvětlovat tady. Půjdeme ven na chodbu"
Přikývl jsem a společně jsme se rozešli pryč z jídelny. Šel jsem celou dobu za ním a cestou se držel abych se nesložil. Celou tu dobu se mi totiž v hlavě vyskytoval obrázek jeho a tý holky. Jsem zvědavý jaký důvod k tomu měl.
Dostali jsme se pryč z jídelny a objevili se na obrovské chodbě kde nikdo nebyl. Tae se povstavil naproti mě, dlouze se nadechl a vydechl.,,Všechno tohle je jedno velký nedorozumění"
Podíval se mi upřímně do očí a já mu pohled opětoval.
,,Yoonji ke mě první přišla do pokoje s tím, že si ode mě potřebuje opsat zápisky. Přiznávám, že dřív jsem s ní něco měl, ale to hned skončilo po tom, co jsem tě poznal. A jelikož Yoonji často chyběla dával jsem jí svoje zápisky jakožto prezident třídy. Neměl jsem na výběr. Většinou šlo vždy vše hladce, ona si prostě jen opsala zápisky a pak odešla. Ale včera se chovala hrozně divně a furt se na mě různě smála a 'nenápadně' na mě koukala což mi bylo nepříjemný. A pak když vstala spadla, tak jsem se jí snažil pomoct i když nerad. Všechno se to sehrálo moc rychle a pamatuju si jen to, že z ničeho nic byla nalepená na mě a ty si zrovna v ten moment přišel. Snažil jsem se ti to vysvětlit, ale ty si pak utekl někam pryč. Hledal jsem tě všude, ve tvém pokoji, psal ti zprávy, ale ty nikde a na zprávy si mi neodpovídal. Upřímně jsem kvůli tomu byl zničený... Jen ta představa, že jsem tě ztratil kvůli nedorozumění. Nedokázal jsem takhle vydržet jednu noc natož na furt."
Odmlčel se a věnoval mi pohled než sklopil hlavu a já poznal, že mu slzí oči.
,,Mrzí mě to. Tak strašně moc..."
Všechno jsem to sledoval a postupně mi začlo docházet jakej jsem debil, že jsem si to nenechal vysvětlit. On se tu celou dobu kvůli mě tak trápil a já mu dával za vinu něco za co on ani nemůže. Sice to, co říká nemusí být pravda, ale to že se tu přede mnou rozbrečel mi dávalo najevo, že ho to opravdu mrzí. Proto jsem tam nedokázal jen tak stát a koukat na to jak tam brečí.
,,Už je to v pořádku, Tae"
Zašeptal jsem a skočil mu kolem krku. Tak moc mi to chybělo. Chyběla mi jeho vůně, jeho sladké rty, jeho pevné objetí, pohled kterým se na mě díval... Chyběl mi on.
Museli jsme vypadat jako blázni, když jsme tam jen tak stáli v objetí toho druhého, ale mě bylo všechno jedno. Jediný, co jsem potřeboval byl on.
A v tu dobu mi to došlo.
Došlo mi, co k němu cítím.
To jak jsem šťastný, když jsem v jeho blízkosti, nebo naopak když s ním nejsem cítím se nešťastně. Že jsem se cítil jak po absťáku, když jsem nemohl slyšet jeho hlas, nebo když jsem nemohl mít jeho pevná objetí. Jeho dokonalý rty, který pro mě byli sladší než jakýkoliv dezert na tomhle světě...
On mě dělal šťastným.
On mi ukázal význam slova 'láska'.,,Miluju tě, Tae."
Vyslovil jsem to. Ty dokonalý dvě věty, který jsem nikdy nikomu neřekl a ani necítil.
On byl můj první a jediný.
Byl jsem tak neskutečně šťastný, že ten někdo ke komu tohle cítím je Taeyong.
Ten Taeyong Lee po kterém tu šílí snad každá holka nebo kluk.
A přesně ten Taeyong Lee patří jenom mě.
ČTEŠ
He's mine [Luyong]
Fanfiction,,Jsi můj" podíval se na mě. ,,Tvůj" zašeptal jsem. Lucas x Taeyong