Chtěla jsem pro něj být ta nejlepší.
Chtěla jsem pro něj být jediná.
Chtěla jsem pro něj být nejhezčí.
Chtěla jsem pro něj všechno.
Chtěla jsem pro něj.
Chtěla jsem.
Chtěla...
Už nechci. Chtěla jsem pro něj všechno. Ale nemohla jsem udělat nic. Teď můžu dělat všechno. Ale nechci nic. Víte proč?
Protože už nechci... Dřív jsem nemohla a teď nechci.
Možná jsem pro něj nebyla nejlepší ani nejhezčí. Nic z toho. Nikdy jsem to nebyla. Ani pro sebe ne. A nebudu to ani teď. Tak proč bych to měla ještě chtít když je to nemožné?
Chtěla jsem nemožné.
Jenže někdy možné a nemožné jsou si víc než totožné...
Jsem realistický snílek. Můžu si ji představovat. Ale jsem realitě. Na tohle já nemám.
Uznávám. Já pro něj nejsem a nebudu nejhezčí ani nejlepší. Ale ona by mohla... Tak proč jim to (ne)přát?
Ona je lepší. Ona je chytřejší. Ona je všechno a já nic.... Proto už nechci. Nechci to být já. Chci aby to byla ona. Protože ona to může. Může toho víc než já.
A víte co? Ona se k němu hodí...
