V naději✔

kapitola 4.

Emily
Ráno jsem se vzbudila ještě před snídaní. Ani jsem večer neslyšela přicházet Rose a její partu. Oblékla jsem se a rovnou si vzala plavky. Rozhodla jsem že už vzbudím Nelu. Normálně bych se šla osprchovat ale dnes jsme měli jít do aquaparku tak jsem si řekla že je to zbytečné. "Nelo,vztávej už."Aby jsi měla čas se obléknout."No jo!" K mému překvapení vážně vstala a chvilku koukala do blba. Byla roztomilá když měla rozcuchané vlasy a koukala jako by ještě spala. Pak si je šla učesat."Nelo, až se budeš oblékat vem si rovnou plavky!"Do tašky si hoď spodní prádlo pak už se o to nebudeš muset starat." Nela mě poslechla a udělala to co jsem jí řekla. Když jsem se koukala na hodiny které byly na chodbě docela jsem se divila že máme ještě půl hodiny čas." Emily, nechceš se jít podívat za Katrin a spol?" Ty už budou určitě vzhůru a myslím si že budou rády že k nim někdo šel."Aspoň jim má kdo poradit co si vzít za oblečení."Obě dvě jsme se začali hlasitě smát."Co to sakra děláte!!!!!" S Nelou jsme se otočily a viděli nasupenou Rose se svou partou jak na nás vrhají zlostný pohledy."My se moc omlouváme,zapoměli jsme že ještě spíte." Vypadněte nebo zmlkněte!" Ještě se mi z vás začnou dělat vrásky na obličeji." Se smíchem jsme se vydali Katrin. Měla pokoj o jedno patro víš."Ahoj holky." Pozdravila jsem a sedla si na postel kde spala Katrin. Samozřejmě jsem si nemohla nevšimnout jak se Nela koukala na Stellu. Najednou se nás na něco Katrin zeptala."Holky, tak mě tak napadá,že když máme tolik času, nechcete si zahrát pravdu nebo úkol?" Všechny holky nadšeně souhlasili. Teda až na mě."Ty nechceš hrát Emily?"Popravdě já ani nevím co to je."No je to něco jako flaška."Když na tebe padne víčko tak si vybereš pravdu nebo úkol."Ale pokud měl před tebou někdo třeba pravdu,musíš mít úkol."Aha, tak fajn, hraju." Hráli jsme asi 10 minut až na mě přišla řada."Emily,musíš mít pravdu."Řekla mi Katrin."A já zadávám."Řekla Stella."Takže, už jsi se někdy s někým líbala?" Čekala jsem tuhle otázku ale odpovídat se mi moc nechtělo."A počítají se do toho rodiče?" Když jsem tohle řekla, zaplavily se mi oči slzami."Holky se jen zasmáli teda kromě Nely a řekli:"Ty jsi se snad někdy s rodiči líbala?" Začali se smát ještě víc já už to nevydržela. Začali se mi po obličeji valit slzy a já věděla že je čas k odchodu. Rychle jsem se zvedla a utíkala na záchody. Tam jsem se aspoň mohla vybrečet.

"Promiň,nevěděli jsme že ti umřeli rodiče."Omlouvala se mi Katrin když jsme jeli autobusem do aquaparku."To je dobrý, nemohla jsi to vědět."Mile jsem se na ni usmála a pak se podívala na Nelu. Seděla jsem vzadu na pětce s Katrin,Stellou,Nelou a Rose.Ta však dělala scény že nebude sedět mezi náma,že z nás chytne žloutenku. Pak však do autobusu nastoupil Mark. Najednou Rose úpně přepla a začala blábolit o tom, jak je hezký. On na ni pak jen mrknul a ona se asi roztekla. Jeli jsme asi 20 minut až jsme konečně dojeli na místo. Když nám Paris kupovala vstupenky všichni se už nemohly dočkat. "Tak děti jelikož jsme dětský domov každý náramek máme jinak barevný než mají ostatní návštěvníci." "Koupila jsem to na celý den a každý z vás si bude moct vybrat barvu náramku."Všichni nadšeně vypískli a už si zamlouvali jakou chtějí barvu. Byla tam červená, modrá,fialová... No snad každá barva kterou si umíte představit. Bylo jich dohromady asi 36 a všechny měli jinou barvu. "A jelikož je tady Emily nová, může si vybrat jako první."Měal jsem už dávno jasno v tom jaký si vezmu. Byla to sitě červená která sebzbarvovala do vínové barvy. Vzala jsem si ho a připla na ruku. Všichni se jen vítězně smáli a někteří dokonce i překvapeně koukali, že jsem si z tolika krásných barev vybrala zrovna tu. Od mala mě tato barva fascinovala. Teda jako malá jsem měla jako nejoblíbenější barvu tmavě červenou, tu jsem však začala nenáviď když mi umřeli rodiče a když mě dědeček mlátil tolik, že mi tekla z obličeje.
Paris se na mě taky podívala s nechápavím pohledem, pak však začala rozdávat zbytek náramků."Tak a teď všichni převlíknout."Všichni se rozeběhli teda až na mě a na Nelu. Nela si vybrala baby pink jako barvu svého náramku. "Ještě že už na sobě ty plavky máme." "To jo, zbytečně by jsme se zdržovali."Stejně musíme počkat na Paris."Ale prosimtě, Paris jestli jsi neposlouchala říkala, že můžeme jít až se převléknem." Nela se na mě zazubila a už letěla do kabinky. Já se jen tiše usmála.

Tak po fakticky dlouhé době další díl.Snad se vám líbil. Omlouvám se za pravopisné chyby🌈💓

•lenor•