The Illusionist and Predator

1. Darker and darker

Nevím, jak dlouho už tu jsem. Přestala jsem počítat, když přešli tři měsíce. Za tu dobu se tu prostřídalo mnoho spolubydlících. Jen málo jich zůstalo. Buď si je král zavolal a oni už se nevrátili, nebo byli vybráni bavit krále a ani to nepřežili, no nebo jsem je přizabila já. Věděla jsem, že někde ve mě ta síla je, vždycky jsem věděla, že jsem jiná a měla jsem pravdu. Jediný u koho to nezvládnu, je král. Tomu se nedokážu postavit. Těch pár idiotů, co tu jsou se mnou, se ode mě drží dál. Vyhovuje mi to, jsem ráda sama. Za tu dobu, jsem hodně zhubla, oblečení by se teď spíš dalo nazvat kusem hadru, který na mém těle drží sad jen silou vůle. Musím ovšem uznat, že prát jsem se tu naučila. Dokonce jsem přišla i na nějaké moje schopnosti o kterých jsem netušila, že mám. Jsem hbitá, rychlá a dokážu změnit svou podobu, nikdo mi ovšem nechce říct, jak vypadám. Co vím je to, že když chci, mám hadí zuby. Rozrazily se dveře a stráže vedou...no spíš táhnou dalšího, který měl bavit krále. Dnes se tedy vazoun moc nepředvedl. Zlomený vaz. Byly tu i lepší případy. Například uzel. Udělal z jednoho svého vyzyvatele prostě uzel. Zítra je na řadě cela vedle nás a pak my. To jsem teda zvědavá. Teď už jsem ovšem jen čekala, kdy si mě král zavolá. Vždycky si mě zavolal, když skončil turnaj a on se stále nudil. Dneska jsem dostala dokonce i jídlo, druhý den po sobě. Copak asi chystá. On je vlastně to jediné, z čeho mám strach. Nevím, co od něj čekat, co by mohl udělat. Je tajemný, chladný, krutý a hlavně temný, ale přes to všechno je nutno podotknout, že je krásný. Něco na jeho charakteru mě přitahuje. On mě na jednu stranu přitahuje. Přitahuje mě a děsí zároveň. Rozrazily se dveře a je to tu zase. Nechala jsem se vytáhnout z cely a dovést ke králi. Dovedli mě ke králi, seděl na svém trůnu ostatně jako vždy. Bůh chaosu, lží a iluzí. Loki Laufeyson. Volá si mě vždy, když ho prvotní zábava neuspokojila dostatečně. Snaží se ze mě dostat, kdo jsem, ale jelikož to sama nevím, skončí to vždy stejně. Ponižuje mě, mlátí a užívá si to. Ani dnešek nebyl jiný. 

Teď už zase ležím zmlácená, ponížená a od krve na zemi v cele. Kvůli oslabení mi rychle klesla víčka a já se propadla do tmy...

S trhnutím jsem se probrala na prudké rozražení dveří. Stráže otevřeli naši celu. Naši celu?! To jsem byla mimo tak dlouho?? Stráže nás připoutali k jednotnému řetězu a vyvedli ven. To jsem asi opravdu byla hodně dlouho mimo, protože právě teď kráčíme ke králi. Dovedli nás do trůnního sálu, přímo před královský trůn. "Klekněte!" sálem se roznesl jeho zvučný hlas. Téměř okamžitě jsme všichni padli na kolena. "Dnes, jak jistě víte. Bude mít jeden z vás šanci na lepší život, než za život za mřížemi. Pravidla už znáte." dokončil svůj krátký monolog a pokynul strážím. Každému z nás ustřihli jeden pramen vlasů a položili ho na bílý kapesník. Následně nám odpoutali jednu ruku a řízli nás do dlaně, bolestně jsem sykla. Pár kapek krve nechali spadnout na kapesník k vlasům. "Jméno?" prskl na mě "Jasmin." sykla jsem a propalovala pohledem královi nohy. Na jeho tvář jsem se podívat neodhodlala. Takhle podepsali každý kapesník, pak každý složili a hodili do mísy. Král je zamíchal a pak jeden vytáhl. Ovládl mě pocit paniky. Když vylosuje mě, můžu si zachránit život, ale můžu taky o něj přijít. Jenže když mě nevylosuje, tak zůstanu vězeň a kdo ví, jak dlouho to takhle ještě může trvat. Král rozložil kapesník a na zem spadli tři vlasy z pramene. Poznala jsem svoje vlasy. Trhaně jsem se nadechla a podívala se mu do tváře. Ten zlověstný úsměv, který vévodil jeho tváři nikdy nezapomenu. Chtěl mě. Chtěl vytáhnout moje jméno! "Jasmin." pronesl. Vyslovil moje jméno, tak zvláštně, že mi z toho přejel mráz po zádech. S každým písmenem si na jazyku pohrál. "Vstaň!" zařval, když jsem se neměla k pohybu. To mě probralo z transu a já ho ihned uposlechla. Král poslal stráže i s ostatními pryč, pak vzal můj řetěz a vyrazil z místnosti. Vlála jsem za ním a snažila se nezakopnout o své vlastní nohy. Po chvíli se zastavil u nějakých dveří, stihla jsem si všimnout dalších hned naproti těmhle, ale než jsem se nadála, zatáhl mě do místnosti a zavřel dveře. Téměř okamžitě jsem poznala, že se jedná o jeho pokoj...