Dcera cizinky 3

Kapitola 82: Štěstí v neštěstí

Ani jeden z nich se neodvažoval promluvit. Oba se báli. Báli se toho, co uvidí, až dorazí k cíli. Jakmile se dostali do správné chodby, Hope pohltila panika. V duchu se modlila, aby zase nepřišla pozdě. Ze všeho nejvíce jí děsilo, že by to zažila znovu. Ten pocit bezmoci, kdy hleděla do očí Mrzimorky, jež přišla o život před necelými dvěmi hodinami. V tomto případě by se jí to bez pochyby dotklo o poznání více. Ron byl možná hňup, ale stále byl Weasley. Patřil do její rodiny a ona jej měla ráda.

Těsně předtím, než zahnuli do chodby, v níž se měl zrzavý chlapec nacházet, zatajila brunetka dech. A pak, když ho spatřila... Ležel na zemi, tváří k zemi. Hope pohlédla na Freda. Slov nebylo potřeba. Okamžitě se rozběhli. Fred přetočil svého bratra na záda. Chlapec měl zavřené oči. Hope jej zběžně prohlédla. Nezdálo se, že by byl nějak vážně zranění. Levou ruku měl zlomenou, roztržený ret, ale jinak vypadal v pořádku. Úleva přišla ve chvíli, kdy si dívka všimla rytmicky se zvedajícího hrudníku. "Je jen v bezvědomí." vydechla úlevou. Špičkou hůlky na chlapce namířila. "Enervate." pronesla důrazně.

Kašlání znělo dvojici studentům jako rajská hudba. Fred stiskl ruku brunetky, načež objal svého mladšího bratra. "Co blázníš?" zatvářil se Ron zmateně. Starší zrzek se od svého bratra odtáhl a zamračil se. "Myslel jsem si, že si mrtvej! Promiň, že jsem se o tebe bál!" rozmáchl se rukama, až téměř uhodil Hope. Ta se na něj zamračila. "Není jedinej, kdo riskoval a málem dneska v noci zemřel." upozornila jej. Fred vážně přikývl, načež se podrbal na hlavě. "Máme štěstí v neštěstí, co?" nadhodil. "To ještě nevíme." vyhoupla se brunetka na nohy. Tíha, jíž cítila, jí tlačila k zemi. Přesto ještě musela vydržet. Čas na zhroucení ještě nepřišel.

Trojice procházela hradem ve snaze se co nejrychleji dostat na pozemky škole. Právě tam se totiž nacházeli jejich nejbližší se Smrtijedy, kteří se pokoušeli uniknout. Hope mezi jejich jmény spatřila na plánku i bratry Brownovi. Neměla nejmenší tušení, jestli byť jen tuší o smrti svých sester. Začínala uvažovat, zda se nepletla i v Mortimerovi. Caren nebyla jako její sourozenci. Ona byla jiná. Mohl takový být i on? Rozdíl mezi nimi byl v tom, že Caren nikdy nikoho nezabila. Jenže lidé se mění. Mohl se změnit i on?

Prošli bránou, načež se ocitli v pekle. Na zemi leželo několik raněných a omráčených. Většina z nich měla na tvářích masky. Boj se chýlil ke konci. Většina studentů a dospělých postávala stranou. S očekáváním hleděli na ženu, jež po boku vysokého muže čelila Smrtijedovi, který neměl potřebu schovávat se za maskou. "Jen do toho, Milesi!" pobídla jej Nel. "Zabij mě. Zabij Mortimera. A dopadneš stejně jako Carmen." ta slova téměř vyplyvla. "Staneš se kamenem a rozpadneš se na kusy, to chceš?" zeptala se. "Nemyslím si." přidal se k ní Mortimer, načež mávl hůlkou. Během pár vteřin zachytil volnou rukou hůlku svého bratra. "Na to se má až příliš rád."

A pak se toho najednou stalo až příliš. Na pozemcích se objevil ministr kouzel v čele partičky Bystrozorů. Miles se přemístil a Mortimer jej následoval. Nehodlal jej nechat jen tak uniknout. Eleanor zamířila ke svému manželovi. "Rone!" Hope se otočila po hlase. Při pohledu na čarodějku mudlovského původu jí spadl kámen ze srdce. Hermiona se bez váhání vrhla zrzavému chlapci kolem krku. "Strašně jsem se bála." slyšela jí brunetka šeptat. Chápala to. Milovala ho. Milovala ho stejně, jako Hope jeho staršího bratra, jež by se bez váhání vrhnul za ní, aby ji chránil, i kdyby to mělo znamenat jeho smrt. A to z jednoho prostého důvodu. Bezmezně ji miloval. Jeho život by bez ní za nic nestál. Dívka mu hleděla do očí a najednou... Už se nepotřebovala na nic ptát. Chápala to. A všechno přijímala tak, jak to bylo. To, čím si prošla, jí udělalo silnější. Všechno, co se jí stalo, jí mělo dovést až sem. Až k této chvíli, kdy jediné, co si přála, bylo zůstat už navždy s mladým čarodějem, který jí kdysi býval lhostejný.