Básně za cenu slz

Miluješ mě?

Dvě slova, a stále ta stejná otázka,
kéž bych nebyla mými pocity svázána.
Nevidím věci, tak jak jsou,
a proto stále sama kráčím tmou.

Ptám se sebe, co je vlastně na druhé straně,
najdu na moji otázku odpověď?
Nebo budu muset stále čekat,
dokud nezbude jen prázdná místnost a v ní chlad.

Věř, že nad tím stále přemýšlím,
ale odpověď? tu stále nenacházím.
Vím, asi chci toho moc,
a mrzí mě to, protože takhle to skončit nemělo.

Věříš mi, nebo jsem ti ukradená?
spíš to druhé, protože zpráva od tebe žádná.
Bez tebe, cítím se prázdná,
a jako sklenička křehká.

Ostatní říkají, že to tak má být,
jenže já jim stále nevěřím.
Jsi ten, který nechce z mé mysli sejít,
tak proč bys měl z mého života odejít?

Vím, že někdy nejsou dobré dny,
ale i přesto jsem věřila v naše společné sny.
Hodiny nám však začali tikat,
poslední vteřiny, nám budou ukazovat.

My jsme je však ignorovaly,
a už poslední vteřiny odbily.
Vždy tě budu mít ráda, snad to víš,
a snad se budeš lépe mít.

Záleží mi na tobě, ale ty to nevidíš,
a možná proto si mých citů nevážíš.
Mám ale menší otázku, která je pro tebe,
chci se jen zeptat, zda stále miluješ mě?