Popelka//CZ FF✔

19.

,,dneska večer jdeme na večeři. Můj otec mi řekl, že mi chce představit jeho novou přítelkyni, co má tři dcery. Varoval mě, že se nesmím dotknout ani jedné z nich. Nenapadlo by mě, že to budete zrovna vy" zavřela jsem oči a snažila se to vstřebat. ,,já se tě nevzdám" objal mě kolem ramen a já mu dala ruce na pas. Věc, kterou jsem neskutečně potřebovala. Objetí.

Zayn měl pravdu s tím, že jdeme na večeři. V šatech. Bylo mi v nich nepříjemně. ,,to jsi ty" prohlásila matka, když se střetla se Zaynem. ,,nápodobně" zavrčel a přesunul pohled na mě a celou mě jím sjel. Na rukou mi naskočila husí kůže a v krku mi vyschlo. Poznal mě. Bez toho, aby se mi koukl do očí. Zvedl se od stolu, stoupl si přede mě a ignoroval všechny ostatní. ,,sluší ti to" zašeptal mi do ucha. Pokračoval by, ale jeho otec ho ode mě odtáhl, takže jsem si ho mohla prohlédnout. Oblek, který měl na sobě mu neskutečně slušel. ,,něco jsem ti řekl" zabodl mu ukazováček do hrudi, načež Zayn protočil očima a zpátky si sedl. Restaurace, ve které jsme byli, vypadala nádherně. Italskou kuchyni jsem ještě nikdy neměla. Hned, jak jsem se to dozvěděla, jsem si vzpomněla na Zayna a jeho italštinu.

U stolu nepadlo ani slovo o mně, nebo hůř, o mně a Zaynovi. ,,můj bývalý manžel mi nechal na krku tři dcery a dluhy" zpozorněla jsem, když to matka vyslovila. Dělá si srandu? ,,on..." ,,je ten nejlepší táta. Děláš si srandu? Dluhy sis udělala sama. Táta si mě chtěl vzít k sobě, ale ty jsi to nechtěla" zatnula jsem pěsti. Všichni na mě koukali a Zayn se usmál. Řekla jsem to. Vážně jsem to řekla! Zvedla jsem se od stolu s omluvou a odešla od něj. ,,Něco jsem ti řekl! Zayne vrať se" slyšela jsem Zaynova otce, ale bylo mi to jedno. Ignorovala jsem studený vánek a zůstala stát venku. ,,nastydneš" hodil mi přes ramena sako. ,,to je mi jedno" opřela jsem si hlavu o jeho hruď. Hruď, které jsem se dotýkala před ani ne čtyřiadvaceti hodinami. Jediný rozdíl byl ten, že byl oblečený. Hah, na co to myslím? ,,tolik mě to sere" zavrčel. Věděl, že se nechci bavit o tom, co se stalo u stolu. ,,mě taky" zvedla jsem hlavu, protože ven přišel i jeho otec.

Věděla jsem, že to nikdy nemůže dopadnout dobře, ale to, jak tam stáli a odhodlaně si hleděli do očí ještě dlouhou dobu bylo snad horší, než aby se hádali. ,,řekl jsem ti, že se jich ani nedotkneš. Jenom bys jim ublížil" snažil se znít klidně, ale nešlo mu to. Zayn si stoupl těsně k němu. ,,pozdě" samolibě se usmál. Já i jeho otec jsme vykulili oči. Proč to řekl!? ,,neměl sis začínat s její matkou. Nic nezměníš" odstoupil o dva kroky a dal mi ruku kolem ramen. ,,omlouvám se já... kdyby" začala jsem zmatkovat a nevěděla co říct. Bylo mi hrozně nepříjemně. ,,proč se mu jako omlouváš?" Zvedl obočí Zayn. ,,tohle skončíte. Hned. Nebudete spolu. Nikdy. Stejně by vám to nevydrželo" jako kdyby slova představovaly nože, které se mi postupně zabodávaly do srdce. ,,trhni si" zavrčel na něj. Jeho táta to vzdal a naštvaně odešel zpět do restaurace. ,,Meg vůbec na to nemysli. Vyser se na to" stoupl si přede mě a já byla nucena zvednout hlavu. ,,nic nezmůže" přejel mi palcem po tváři. Nebyl to ten tvrdý Zayn, který byl hrubý na všechny okolo. Vystřídal ho někdo úplně jiný. Tón hlasu, kterým mluvil jsem nepoznávala. Jako kdyby jím mluvil jen se mnou a to mě hřálo. Byla jsem něčím výjimečná.

,,vaši rodiče jsou spolu?" sedl sike mně a Zaynovi Niall, když jsme seděli v jídelně. Od oné noci jsme byli se Zaynem pořád spolu. Bylo nám jedno, co si ostatní povídají, ale tohle už bylo přes čáru. Zvedla jsem hlavu k Zaynovi. Měl zvedlé obočí a nevypadal šťastně, že slyší zrovna tohle. ,,všude se o tom mluví. Prý jste se kvůli tomu rozešli" zašklebil se Harry, který se k nám připojil. ,,já to taky slyšela" ozvala se za mnou udýchaná Molly a já se na ni otočila. ,,pravděpodobně to roznesly tvoje sestry" otočil ke mně notebook Louis. ,,ty ses jim dostal do mobilu?" nevěřila jsem svým očím. Všude byly jejich zprávy. ,,dokážu všechno" pokrčil rameny. Páni. Trochu mi to i nahnalo strach. Co když by si přečetl moje zprávy se Zaynem? ,,prvně to rozeslaly zprávami z jiné karty, aby ostatní neměli jejich čísla. Když je to v mobilu, dokážu to dohledat" ukázal na několik čísel, kterým psaly. ,,Oscar" zašeptala jsem. Minulost. ,,co si psaly s tímhle číslem?" ukázala jsem na jeho číslo. Louis něco naklikal do klávesnice a přede mnou vyjela celá jejich konverzace. Dlouhé hovory, zprávy, fotky. Byly s ním v kontaktu. Celou tu dobu s ním byly v kontaktu! ,,díky" vzala jsem si batoh a odešla z jídelny za účelem najít sestry.

Pohádala jsem se s nimi tak, že jsem měla argumenty a nadávky vybrané na pár let dopředu. Nejhorší na tom bylo to, že to všechno slyšel Zayn, takže hned po škole jsme šli na naše místo a začal mě vyslýchat. Bylo divné říkat něčemu naše, když jsme spolu nic neměli. Možná tak falešný vztah a jednu společnou noc. ,,kdo to byl? Proč ses s nima kvůli němu hádala?" ptal se dál. Nemohla jsem mu říct všechno. Nešlo to. ,,můj... Přítel, asi. Bývalý. Bylo mi patnáct a jemu sedmnáct. Nedopadlo to zrovna nejlíp" začala jsem klacíkem rýpat do země. ,,co se stalo?" vyzvídal dál. Vážně byl někdy až otravný. ,,prostě si našel... Jinou" pokrčila jsem rameny. Byla to jen částečná pravda. Celou jsem mu říct nechtěla, nemohla. Nechtěla jsem na to myslet a už vůbec o tom mluvit. Nechápala jsem, proč mi hází život takové překážky pod nohy. Prvně rozvod rodičů, následný každodenní horor, který mi zajišťovala matka a sestry, Oscar, pak kluci, vztah mé matky a Zaynova otce a nakonec zase Oscar. Přišlo mi to až přehnaně nereálné. Nechápala jsem to a ani jsem to chápat nechtěla. Bála jsem se odpovědi na mé otázky. Možná, že jsem je ani znát nechtěla. Jediné, co jsem chtěla bylo, abych Zayn konečně zklapnul a já si mohla užívat chvilky s ním.