Troublemaker

Kapitola 12. - Jungkook

Probudil jsem se asi půl hodiny před tím než jsme museli vstávat. Nejdřív jsem byl trochu překvapený z toho, že jsme se s Yoongim ve spánku objímali, ale nakonec jsem se k němu přitulil a pozoroval Yoongiho roztomilý obličej. Měl pootevřené rtíky a občas jemně zachrápal nebo něco zamumlal, přišlo mi to hrozně sladké.

Opatrně jsem zvedl ruku a pohladil ho po tváři. Ještě chvíli jsem na něho koukal, než jsem se natáhl pro telefon, abych zjistil kolik je hodin. Bylo 4:12 ráno, za chvíli byl čas vstávat. Pomalinku jsem se zvedl a klekl si nad něho. Přiblížil jsem se k jeho obličeji a začal jsem mu pokládat malé polibky na líce a jeho roztomilý nosík. Yoongi se začal probouzet a snažil se mě odstrčit, chytil jsem mu obě ruce a přišpendlil je vedle jeho hlavy. Věnoval mi ten jeho sladce naštvaný pohled.

„Dobré ránko princezno," zašeptal jsem a věnoval mu dětský polibek na rty.

Yoongi mě ze sebe shodil a skopl mě z postele.

*Super, zase mám naraženou kostrč,* zanadával jsem v duchu a ublíženě se na něj podíval.

„Promiň síla zvyku," pokrčil rameny, vstal z postele, vzal si věci a odešel do koupelny.

Podotýkám do MOJÍ koupelny.

„Ah, mrzutý Yoongi je zpět," povzdychl jsem si a vyškrábal se zpět na postel.

„Já tě slyšel!" ozvala se z koupelny nasraná odpověď.

Potichu jsem se zasmál, postavil jsem se a došel ke skříni. Ani jsem si včera neuvědomil, že jsme oba usnuli v jeansech. Ze skříně jsem vytáhl tepláky a obyčejné bílé triko.

*Stejně mě pak zase narvou do nějaké příšernosti.*

Otočil jsem se zrovna ve chvíli, kdy Yoongi vyšel z koupelny. Měl na sobě volnější černé tričko a kožené kalhoty, které dokonale rýsovali jeho nohy a zadek. Když jsem procházel kolem něj neodolal jsem a pořádně ho plácl přes ten dokonalý zadeček, za což jsem si vysloužil vražedný pohled. Odpověděl jsem mu jen nevinným úsměvem a rychle utekl do koupelny, aby mi Gi náhodou nevylepšil obličej. Rychle jsem se umyl a hodil na sebe čisté oblečení. Když jsem vyšel z koupelny, Yoongi v pokoji nebyl a na celém patře bylo ticho.

„Princezno, kde tě mám?" zakřičel jsem, věděl jsem, že mi na to určitě odpoví.

„Kurva, neříkej mi tak!" zaječel na mě z přízemí.

S tichým smíchem jsem seběhl schody a zamířil do kuchyně. Yoongi stál u linky, zády ke mně. Pomalu jsem k němu připlížil a objal ho kolem pasu. Yoongi vykulil oči, vyprskl vodu co měl v ústech a začal kašlat. Odtáhl jsem se od něho. On se prudce otočil a hodil po mě skleničku co měl v ruce. Tak tak jsem stihl uhnout a sklenice se roztříštila o zeď za mnou.

„Děláš si ze mě prdel?!" zařval jsem na něj, asi po minutě ticha, které přerušovali jsem moje hlasité, trhané výdechy.

„Překousnu to, že mě skoro pokaždé sejmeš k zemi sotva se k tobě přiblížím. Překousnu ty tvoje neustálé změny nálad, nebo to, že mě neustále mateš tím, že se chvíli chováš jak, když mě nenávidíš a za pět minut se po mě vrhneš, jak nadržený králík. Ale tohle... to už je moc! Už si kurva ujasni co vlastně chceš!" ječel jsem na něj jak hysterka.

Yoongi na mě jen bezradně koukal, v jeho očích byla vidět lítost, ale já byl tak naštvaný, že mi to bylo úplně ukradené. Na to, že mám hlad, jsem v tu chvíli úplně zapomněl. Sebral jsem se a z kuchyně spěšně odešel směr koupelna. Zabouchl jsem za sebou dveře s hlasitou ránou a opřel se o umyvadlo. Opláchl jsem si obličej studenou vodou. Přes vlasy co mi padali do očí jsem na sebe koukal v zrcadle a dýchal jsem jak rozzuřený býk. Po chvilce už jsem se trochu uklidnil, ale pořád jsem na něj byl naštvaný.

„Kookie? M-měli bychom vyrazit," ozval se Yoongi opatrně.

Asi jsem ho trochu vyděsil. Bylo mi to trochu líto, ale ta sklenička už prostě byla moc.

*Nejsi jediný kdo umí kousat Yoongi.*