My life-POZASTAVENO-

Day one 1/2

Pomalu se mi začínají otevírat oči , díky slunečnímu paprsku který mi směřuje přímo do obličeje . V hlavě se mi začínají honit myšlenky.  Proč ?! Proč jsem si nevážila těch dětských let . Možná mi jen život nepřál . Po mém přemýšlení váhám zda se zvednou z postele . Když mířím směrem do kuchyně začnou mi to hlasy rozmlouvat a křičí na mě chraptivým hlasem ať se vrátím zpět do postele . Mě to přeci jen nedá , musím se jít připravit do školy. Popadám oblečení z židle mého pokoje a pomalu ale jistě se jdu obléknout .  Po patnácti minutách kdy jsem doma sama , sedím na pohovce a uvědomuji si že si nic nepamatuji. Nechápala jsem jak jsem se tam ocitla . Porozhlédla jsem se po obývacím pokoji a na zem pomalinku kape jedna kapka krve po druhé . Dívám se tak na moji ruku . Snažím se zastavit krvácení . Po té si ránu jen schovám za rukáv černé kostičkované košile. Mám pocit že otec neodešel z domu ,  ale moje přesvědčení že ano bylo silné . Jenže cosi klepalo na vchodové dveře , které byli zamknuty . Vydávám se na autobus , zamykám a pozoruji černého vysokého muže s pistolí u hlavy . Strach . Nervozita... ,,Nestíhám to !" běžím se slzami v očích po mírně namrzlé silnici a dobíhám autobus . Který se pomalu chystal odjíždět. Ale v tom mě zastaví hlasy. Nejde se jich zbavit . Někdo mi volá . Nerozumím , přes ty hlasy šlo slyšet jen pár slov .Rozhodla jsem se napsat sms ,odpovědi jsem se nedočkala . Nemám na to nervy. Vytahuji z kapsy krabičku cigaret , zapalovač . Došel plyn . Nikde nikdo. Pár minut se přehrabuji ve školní tašce a hledám sirky či zapalovač. Přijde ke mě neznámý muž , čeká na autobus . Zapaluje si cigaretu , nabídne mi taky . Chce se dát do řeči ale něco uvnitř mě mě brání mu pozdrav oplatit . Povídám si s ním , a na zastávku se hrnou další lidi . Paní v bílém se mě optá : ,, Jste v pořádku?" stále nechápu co tím myslí .  Přijíždějící autobus zastavuje kousek od zastávky . Nestihl včas zabrzdit . Halda lidí se hrnou do prázdného autobusu jako lvy. Poslední kráčím po schodech a mezitím beru papírový lístek do ruky . Hledám volné místo ,všude je plno až na jedno . Vystupuji a pozoruji pohledy očí které se míhají s těmi mými . Chlap jde po ulici , vyndá nůž . Otevře si pytlík s bonbóny a mě to přijde divné . V hlavě tolik myšlenek , dostala jsem se k  plánu . Chce mě nalákat na bonbón a pak mě zabít tím nožem a...Ani jsem to nedokončila a začala utíkat , nikdo mě nechápal . Ten chlap se na mě podíval vražedným pohledem . Vytahuji cigaretu kterou jsem měla za uchem , a ptám se o zapalovač neznámé ženy . Mile mi ho dá , já si podpaluji konec cigarety a vracím jí zapalovač a když se jí rukou dotknu odejde . Vydechuji kouř a cítím ulevení . No co , mířím směrem náměstí . Volá mi neznámé číslo . Zvedám to : ,,Prosím?" , nikdo se neozve a já ukončím hovor . Zaťukám na dveře , a otevře mi kamarádky mladší bratr . Vstoupím dál . Obklopí mě několik milionů otázek co jsem jí ráno psala . Ahh, já si na nic nevzpomínám . Ukazuje mi konverzaci a já se začnu cítit divně . Byla vystrašená , myslela že chci spáchat sebevraždu . Třeba kdybych se tak brzo neprobrala podřezala bych si žíly?Dostávám strach. ,, JEŽIŠI " zařve a slyším jak dopadlo sklo na zem a roztříštilo se na kousky , zmateně za ní jdu . Prala se s bratrem a narazila do stolu se skleničku s čistou vodou . Je naštvaná ale dělá že to snáší v pohodě , poznám to na ni . Poprosí mě zda bych jí nepomohla to uklidit. Vezmu střepy do ruky a zamáčknu si je do ruky . Krev . Zmatenost . Jako kdybych to neudělala já . Hlasy kolem mě , donutili mě to udělat . Kdybych to neudělala bála bych se co by se stalo . Nechci riskovat něco horšího . Celá vyděšená na mě kouká . Omluvím se jí , ví jak to všechno je . Ano je jediná . Dělám si kafe , tři lžičky kafe dvě cukru. Zalévám vodou a pozoruji jak se prášek mění v nápoj. Kamarádky bratr Kuba mi dolívá mléko a kouká se přitom na televizi . Přelil to . Utřela jsem to a měla jsem pocit že mléko co mi doléval nebylo dobré . Vylila jsem kafe do záchodu a dělám si nové , sama . Pomalu ho piji a přitom přemýšlím co budu dnes dělat . Vypiji ho a začnu hovořit s Eliškou, každý jí říká Ela. Pomalu kráčím ze schodů , a přemýšlím co máme za první vyučovací hodinu.