The Only One

1.

Kwabs - Walk

Při procházení Alfovým sídlem mi na smysly útočily zvuky, pachy a všechno možné. Od stěn chodby, kterou jsem šla, se odráželo jen klapání mých kozaček, avšak v chodbě hned vedle na sebe křičeli Alfa a jeho nejstarší syn.

,,Ale otče! Sám si řekl, že se smečce nemáme ukazovat, a teď chceš, abychom za nimi šli?!"  ,,Přestaň na mě křičet, Lorene! Ve smečce jsou pochybnosti o tom, že mám pět synů, proto chci, aby jste se šli ukázat!"

Zastavila jsem se poté, co jsem na lýtku ucítila lehké šťouchnutí. Sklonila jsem hlavu a napůl se otočila. ,,Koho nebo co potřebuješ najít, Beto?"ozvala jsem se a zastrčila si ruce do kapsy černé mikiny.

Přede mnou se zhmotnil Alfův třetí syn, vysoký bělovlásek. ,,Zdravím, Stopařko."pokývl mi na pozdrav. ,,K věci, prosím. Potřebuji za Alfou."zvedla jsem k němu hlavu.

,,Potřebuji najít Catarinu, otec říkal, že tu někde je, jenže já ji nemůžu ani za Boha najít."podrbal se na zátylku. Povzdechla jsem si a zavřela oči. Odfiltrovala jsem Alfu a jeho nejstaršího syna a zaměřila se na Catarinu.

,,Je ve třetím patře, v knihovně. Úplně nejvíce vzadu, jak je ten výklenek. Čte si. Kryje svůj pach, Beto, proto ji nemůžeš najít." Znovu jsem otevřela oči a prudce jsem zamrkala, byla jsem si jistá, že moje oči zeleně zářily.

Nechala jsem oči zhasnout a podívala se do zářících očí Alfova syna. ,,Díky, Stopařko."pokývl mi hlavou, zavřel oči a já uslyšela křupnutí kostí. Nepříjemně jsem se ošila, kývla mu na pozdrav a zase se rozešla chodbou. 

Mířila jsem do chodby, ve které se Alfa a jeho syn hádali. Zahnula jsem za roh a jen tak tak uskočila stranou, když se mi přímo pod nohama objevila černá koule. Z hrdla se mi vydralo zavrčení mířené za Alfovým synem.

Nechápala jsem, proč čtyři Alfovi synové chodili po sídle výhradně ve vlčí podobě. Ze smečky sem nikdo nechodil, a ti, co v sídle dělali služebnictvo, byli svázáni slibem mlčenlivosti. Nikdo krom Alfy, mě a služebnictva o identitě zbylých čtyř synů nevěděl. Ani zbylý tři Stopaři.

,,Omluv ho, Stopařko. Co potřebuješ?"ozval se Alfův ledový hlas. ,,Přišla jsem vám oznámit, že Annabell vystopovala toho Samotáře, Alfo. Maverick za ní šel, aby jí pomohl. "sklonila jsem hlavu a ruce vytáhla z kapsy.  Alfa přikývl a pokynul hlavou, ať jdu blíž.

,,Potřebuji, aby jsi pro mě něco udělala, Stopařko."podotkl a já zvědavě zvedla hlavu. ,,O co jde?"zeptala jsem se. ,,Musím za Alfou, jemuž patří vedlejší území. A jistě jsi slyšela i něco z mojí hádky s mým nejstarším synem. Chci, aby jsi je vzala ke smečce a představila je." podíval se na mě.

Sklonila jsem hlavu ke špičkám svých kozaček a přikývla. ,,Kdy odjíždíte?" zamrkala jsem a zatla ruce v pěst. Pitomá podřazenost. Jsi na stejné úrovni jako Bety, buď v klidu, oslovila mě Arin, moje vlčice. Buď ticho, Arin! Okřikla jsem ji. 

,,Už dnes večer, Stopařko. Ještě se chci podívat na toho Samotáře, nikdy jsme s nimi problém neměly, a nyní je to už druhý Samotář tento týden."zamručel Alfa a já přikývla. ,,Annabell a Maverick tu budou do hodiny. Ten Samotář spolupracuje, takže mají rychlejší cestu."vydechla jsem.

,,To je dobře. Víš, co máš pak u jeho výslechu dělat." Alfa se na mě usmál. Jeho úsměvy byly vzácné, a o to víc si jich smečka vážila. ,,Dejte mi na smečku pozor, Stopařko."  kývla jsem a otočila se na patě. Dostala jsem svolení odejít a využila ho. Prošla jsem chodbou dál a začala scházet prostorné schody. Trhla jsem sebou, když se dveře sídla otevřely a dovnitř vběhl rozesmátý nejmladší syn Alfy.

,,Ahoj, Stopařko. Jak se dnes máš?"optal se a zdvořile počkal pod schody. Na tváři se mu hojila menší ranka, podle vzhledu jsem tipovala od drápů. Byl cvičit s Bojovníky, ozvala se tiše Arin. Odsouhlasila jsem jí to a usmála se na Alfova syna. ,,Mám se dobře, Bene. Co ty?"optala jsem se a s ním se rozešla do kuchyně.

,,Přímo skvěle, Stopařko. Byl jsem s Bojovníky, trochu jsem si ozkoušel síly. Na začátku jsem potkal Mavericka, a celý den jsem neviděl Annabell. Děje se snad něco?" Byl všímavý, to se mu muselo nechat.

Na to, že je mu patnáct, je nehorázně emočně vyrovnaný, Arin vesele švihla ocasem. Ušklíbla jsem se nad tím a mírně kývla. ,,Ne, Bene, nic vážného. Annabell stopovala toho Samotáře, a když ho našla, přes vlčí frekvenci mi dala vědět. Poslala jsem Mavericka, aby jí došel pomoct, přeci jen, ten Samotář je kluk. A vlci ostatně mají větší sílu než vlčice."mávla jsem nad tím rukou.

,,Přirozeně."zasmál se Ben a prohrábl si hnědé vlasy. Kývnutím jsem mu to odsouhlasila a zastavila se ve dveřích jídelny. ,,Bene?"otočila jsem se na něj. Na tváři se mi usadil škádlivý úsměv a ten samý se vytvořil i na Benově tváři. ,,Cítíš to, co já?"zaculila jsem se. ,,Sušenky!"vyjekly jsme dohromady a vyrazily do kuchyně.

,,Zdravím, Stopařko. Dobré odpoledne, Benjamine."usmál se na nás Alberto, sídelní kuchař. ,,Dobré, Alberto. Pekl jsi sušenky?"zamrkala jsem na něj a Ben mi zvědavě nakukoval přes rameno. Alberto se zasmál a přikývl. ,,Ano, pekl. Věděl jsem, že vy dva budete mezi prvními, kteří na to přijdou."pokynul nám, ať jdeme za ním a vkročil do útrob kuchyně.

Nikdy jsem nepochopila, jak se tu mohli Alberto a jeho dvě dcery vyznat. Kuchyně byla obří, všude něco a já se v tom ztrácela. Stejně na tom byl i Ben, takže jsem si radši nestěžovala. Zastavily jsme u menšího stolu, kde bylo šest talířů čokoládových sušenek. ,,Tady máte. Ať vám chutnají."usmál se na nás Alberto a jeden talíř mi dal do rukou.

,,Děkujeme, Alberto."poděkovaly jsme s Benem naráz a vrátily se do jídelny. Zasedly jsme k dlouhému dřevěnému stolu a pustily se do sušenek. ,,Takže, jaké to bylo s Bojovníky? Přiučil ses něčemu?"zeptala jsem se a zakousla se do sušenky. ,,Přiučil. Zrovna dneska byl boj z blízka."zaculil se na mě Ben.

,,Takže tipuji správně, že ta ranka je od drápů, že?"povytáhla jsem jedno obočí. ,,Je. Za chvíli se zahojí."pokrčil jedním ramenem. ,,Vy máte sušenky?"ozvalo se za mnou a já se na židli otočila. Hraně naštvaně tam stál Alfův čtvrtý syn, a propaloval nás pohledem. Zasmála jsem se tomu a otočila se zase zpátky. ,,Čau Jarrede. Jo, máme sušenky."zašklebil se Ben a pokývl k místu naproti sobě.

Jarred, Alfův čtvrtý syn, byl blonďák a o půl hlavy mě přerostl. Což se ostatně za chvíli stane i u Bena, ale pššt. Nejsem malá, to jen Alfovi synové jsou moc vysocí. Jarred se ušklíbl a posadil se naproti Benovi, rovnou si vzal jednu sušenku a zhoupl se na židli dozadu. ,,Ahoj, Stopařko. Nikde jsem neviděl Annabell, není tady?"zeptal se. ,,Zdravím, Jarrede. Ne, Annabell tu není. Stopovala toho Samotáře. Do dvaceti minut je tady i s Maverickem." pohodlně jsem se zavrtěla na židli a přivřela oči. 

,,Počkat! Sakra!"prudce jsem otevřela oči a vyletěla ze židle. ,,Mějte se!"křikla jsem na Bena s Jarredem, vyhnula se Alfovi a vyběhla po schodech do třetího patra. Zaběhla jsem až na konec chodby, kde se nacházel můj pokoj a vtrhla dovnitř. Nedovřela jsem za sebou dveře a rovnou si přes hlavu přetáhla mikinu,  která skončila někde na podlaze. Přeběhla jsem ke skříni a stáhla ze sebe bílé tričko. 

,,No, tenhle výhled bych si nechal líbit, Stopařko."