Rickman puzzle

Vlez mi na záda

Snímek je pořízený přibližně z roku 1987. Alana můžeme vidět v roli vikomta Valmota z Nebezpečných známostí. Právě tato role mu vysloužila nabídku na elegantního padoucha Hanse Grubera, kterým odstartoval svou filmovou kariéru a mnohým se zapsal do paměti jako herec záporných postav.

"Přestaň s sebou laskavě házet," procedil syčivě mezi zuby, tělo pod ním se zacukalo. "No, prosím," vrazil ruce v bok a trhal rameny, jak se pohihňávál, "a takové jsem to měl pěkné," ohrnul spodní ret, výraz uraženého děcka.

Dívka pod ním už nevydržela a vyprskla smíchy. Mezi hýkáním ze sebe mačkala obhajobu: "Když... když... to tak příšerně... lechtá."

Stále na ní obkročmo seděl. Založil ruce na hrudníku, povysunul obočí výš a pronesl temným výhružným tónem: "Tak lechtá... hmmm... mám být... surovější?"

Herečkou roztřásla další vlna smíchu.

"Co je? Snažím se nevypadnout z role! Na rozdíl od někoho," ale jeho hněv už nezněl ani maličko upřímně, protože se usmíval od ucha k uchu.

"Prosím," slzela kolegyně, "prosím, na chvilku slez, nebo se vážně počůrám smíchy."

"Příště si zajdi o pauze na toaletu. Jako prevence proti pomočení na jevišti to funguje znamenitě," zvládnul přednést už s dokonale vážným výrazem. Přehodil nohu přes svoji divadelní milenku a stolek v jedné osobě. S elegancí sobě vlastní se vytáhnul do plné výšky. "Tak vstávej, dáme si chvilku přestávku a pak to sjedeme znovu," a větu dovršil laškovným plácnutím přes vyšpulený zadek. Nu což, když se tak nabízel.

Dívka vypískla: "No, Alane!"

"Co?" výraz nevinný, obě ruce vzhůru, "Já nic, to Valmont." Důvěrně se k ní sklonil, aby jí mohl pošeptat: "Mimochodem, měla by sis na něj dávat pozor, ten chlap je neuvěřitelný intrikán."

"Ty jsi šašek. Teď se budu smát pokaždé, když začneme tu scénu zkoušet."

"To je přeci na našem povolání pěkné. My se na rozdíl od diváků pobavíme nejlépe tam, kde se nesmíme smát. Všechny ty momenty, kdy se tváříš vážně, po tváři ti stéká slza, kterou jsi ze sebe vyždímala jen díky tomu, že sis vybavila, jak sis včera večer při odličování vrazila omylem krém do oka. Jen o tom mluvím, chce se mi plakat. Ne, vážně, proč musí jít oční linka odlíčit jen něčím, co tak pronikavě dává najevo svým štípáním, že to k oku vůbec nepatří? Nikdo by dobrovolně nepoužil místo toaletního papíru mořského ježka, ale mazat si krém do očí, to je normální. O čem jsem to hovořil... Už vím. Takže jsi vážná, pláčeš, paničky v prvních řadách loví v kabelkách kapesníčky, aby důstojně uronily slzu s tebou. A ty se snažíš nevybuchnout smíchy. Protože jen ty vidíš, že si dneska Tom vzal trenýrky s velkými červenými srdíčky a prosvítají mu na zadku skrz historický kostým. Krásná práce, nemyslíš?" zasněně se usměje, "Chceš kafe? Nebo čůrat? Mohu nabídnout krém?"

"Ani ne, díky, už jsem dobrá," pohodí hlavou za rameno a slavnostním tónem prohlásí: "Rickmane, vlez mi na záda."