Deník psychopata

Kapitola 4 Přiznání

Úterý 20.7. 1995

"Mám se mu přiznat?!.. Nebo mám zapírat?!.."
"Ach doufám že se nezeptá"
Doktor se na mě tázavým pohledem koukne a povídá..
"Jak probíhal druhý ročník, co se to tam vše stalo, zejména co se stalo vašim spolužákům?"
A je to tu, co mu mám sakra říct?
"Prosím pane Buca, zde jsme na místě, odkud se nic nedostane ven..
Znáte to... Co se stane ve Vegas zůstane ve Vegas..."
V tu chvíli mi to došlo, mohu mu to říct.. Ikdyž to bude na mě, myslím že se mu dá věřit....
" Víte, stalo se toho hodně... Ani nevěřim že jsem to udělal ale je to tak.."

"Víte první ročník se dal přežít, byly to samé posměšky ale dál to nezašlo...
Ale v druhém?!.. Už od začátku roku si mě všichni dobírali, kluci do mě kopali, věčně mi říkali záchoďák."
"Jeden den jsme byly se třídou na výletě do skleníků.. Pamatuji si to jako včera.. Ray si na mě vyskakoval, počkal si než odešla třída, vzal velké zastříhávačky a řekl"
"Tak teď ti trochu zastřihnu záchod!!"
Rozeběhl se proti mě s velkými nůžkami a těsně předemnou jsem dostal skrat, popadl jsem ho kolem pasu otočil ho, vytrhl mu z ruky nůžky a bodl ho s nima do hlavy."
"Najednou jako bych procitl, byl jsem rozklepaný a nevěděl co si počít.."
Ze skleníku jsem utekl za třídou a při otázkách kam zmizel ray jsem nereagoval."

" Našli ho po 3 hodinách... Třída truchlila a kantoři to uznali jako nehodu... V nepozornosti spadl hlavou na nůžky..."
"Doktor mě zděšeně pozoruje, stojí jak opařený.. Něco si zapisuje do bloku a praví"
"Pro dnešek to stačilo, myslím že máte nad čím přemýšlet"
Odešel jsem a celou cestu domů mi v hlavě znělo " máte nad čím přemýšlet"
Jako bych mu to snad chtěl říkat...