Mánia - návrat zla (PROBÍHAJÍ ÚPRAVY)

Nakládačka 2/2

OWEN

To že je Alex napůl čarodějka jsem věděl. Tušil jsem i to, že schopnosti, které díky tomu má nejsou úplně kompletní. Ale to, že Lexie podstoupila obřad díky kterému se stala právoplatnou čarodějkou jsem se dozvěděl až v den kdy ho podstoupila. Už jsem si zvyknul, že přede mnou mívala tajemství a ne vždy mi říkala všechno. Ale myslel jsem, že takhle důležitou věc by mi řekla. Nebyl jsem naštvaný přímo kvůli obřadu samotnému. Chápal jsem že ho chtěla podstoupit, ať už kvůli tomu fiasku při poslední bitvě, tak i kvůli tomu, že její máma byla jednou z nich. To co mě na tom štvalo nejvíc bylo, že se mi nesvěřila. Šel jsem se tu noc projít. Potřeboval jsem si vyvětrat hlavu a ještě pořád jsem nedokázal trávit čas v domě ve kterém už mě vlastně nic nedrželo. Potkal jsem na stezce za městem. Málem bych ji ani nepoznal v těch černých šatech a plášti s kapucí. Až když ke mně zvedla pohled a já ji viděl do tváři mi došlo, že je to ona.

„Co to máš na sobě?" mohl jsem říct cokoliv, jenže ze mě vypadlo zrovna tohle.

„No...ehm...šaty?" byla nesvá. Nejspíš nečekala, že v tuhle dobu někoho potká a už vůbec ne, že to budu zrovna já. Asi se bála, že se budu vyptávat a nepletla se.

„A kde jsi v nich byla, na halloween je ještě brzo," snažil jsem se situaci trochu zlehčit, jenže i mi přišel tenhle náš rozhovor prostě divný.

„Nechci o tom mluvit," vzpamatovala se a zase nasadila svoji neproniknutelnou masku.

„Jenže já to chci vědět!" nedal jsem se tak snadno odbýt.

„Owene můžeme toho už konečně nechat?" povzdechla si.

„Nevím o čem to mluvíš?" dělal jsem blbého.

„Fajn...dnes jsem podstoupila obřad přijímání nové čarodějky," sklopila hlavu k zemi. Nebyl jsem si v tu chvíli úplně jistý o čem to zatraceně mluví. A ona to z mého obličeje po chvíli mého mlčení pochopila.

„Jde o to, že jsem složila přísahu. Jsem teď jedna z nich," vysvětlila mi proto nejspíš dost zjednodušeně.

„A proč jsi mi o tom neřekla?" zamračil jsem se.

„Nemusím ti hlásit všechno co dělám Owene," mračila už se i ona.

„To ne, ale já myslel, že jsme přátele. Myslel jsem že mi důvěřuješ Lexie," poslední větu jsem si pronesl spíš pro sebe. Jenže to byla pravda. Nechtěl jsem vypadat jako nějaký pošuk co jí pořád kontroluje, ale sakra vždyť poznám když ji něco trápí. Vidím, že je něco co ji nedá spát a myslel jsem, že si důvěřujeme natolik aby mi řekla alespoň o tomhle.

„Promiň," zašeptala a podívala se mi do očí. Mrzelo jí to, viděl jsem to na ní. Pravda je, že ačkoliv mě to štvalo, nezlobil jsem se na ni.

Chtěl jsem ještě něco dodat, jenže to už ona byla zase pryč. Odešla a nechala mě tam stát zmateného, se spoustou otázek. Znovu.

***

Druhý útok přišel o několik dní později. Dozvěděli jsme se o něm od jednoho démona, který nejspíš neuměl držet jazyk za zuby a tak jsme byli alespoň připraveni. Přesto jsme pořád nevěděli co od toho máme vlastně čekat. Budeme se tentokrát bít do posledního přeživšího? Nebo zase zničeho nic zmizí stejně jako posledně? Měl jsem v hlavě tolik otázek a taky jsem byl ještě pořád naštvaný na Lexie, že mi zatajila tu věc s obřadem. Už mě ty věčné tajnosti a lži začínají štvát. Hlavou se mi honilo tolik věcí, že jsem měl problém soustředit se na souboj. Všiml jsem si, že Lexie vyrazila rovnou vstříc Lilith. Vsadím se, že na ni měla od posledně pořádnou pifku a chtěla si s ní dát odvetu. Jenže Lilith vypadala podobně odhodlaně. Obě měli bojovnou náladu a napětí mezi těma dvěma by se dalo krájet. Snažil jsem se mezi tím co jsem odrážel útoky rozzuřených démonů sledovat i co se děje kolem mě. Hlavně mě zajímal souboj těch dvou. Nechtěl jsem aby zase dopadla Lexie jako posledně. Ne, že bych ji podceňoval, ale Lilith je přece jen o dost silnější a kdo ví co všechno vlastně opravdu dokáže když se rozzuří. Protože zatím se zdála být „mírumilovná".

„Je jich snad čím dál víc," zavrčel si sám pro sebe Darren. A i mi se zdálo, že jich každou sekundu víc a víc přibývá.

Rozhlídl jsem se jak jsou na tom ostatní. Lee zrovna jednoho propichoval a Kate zasadila dalšímu přesnou ránu mezi oči ze své kuše. Lily se vyhýbala ráně mířící do jejího břicha a sama démonovi zasadila jednu do žeber. Pohledem jsem putoval dál přes louku, když jsem se zastavil na dvojici přede mnou. Lexie zrovna zasadila Lilith ránu do obličeje, což ji dost rozzuřilo. Máchala kolem sebe svým bičem a snažila se Lexie zasáhnout, jenže ta se nedala tak snadno, i když pár ran dostala. Přišlo mi jako by se čas kolem zpomalil, jako by v tuhle chvíli sledovali všichni jen tu bitvu mezi nimi. I démoni v boji zvolnili, nejspíš nebyli zvyklí, že by jejich vůdkyně taky takhle zuřivě bojovala. Nevím jestli bylo dobře, že ji Lexie takhle vytočila, nevěděli jsme co od ní čekat a bylo mi jasné, že si to taky Lexie pěkně odskáče. A taky že jsem se nespletl. Lilith ji popadla za vlasy a škubla s ní dozadu, což Lexie nečekala a tak skončila na zemi. Jenže tím to nekončilo, Lilith ji táhla po zemi jako hadrovou panenku. Lexie se vzpírala, křičela, snažila se vyprostit. A já místo abych ji běžel na pomoc jsem na to koukal s pusou dokořán. Na mou obranu, nebyl jsem jediný. Vzpamatoval mě až démon, který mě díky mé nepozornosti zasáhl do ramene. Začal jsem se znovu soustředit na boj. Věděl jsem, že to Lexie zvládne, teda alespoň jsem v to doufal.

„Panebože," zakřičela zhrozeně Kate. Otočil jsem se jejím směrem.

Bál jsem se, že se někomu z mých kamarádů něco stalo, ale ona se dívala na druhý konec louky, kde byl vysoký kopec se srázem. Otočil jsem se teda taky tím směrem, abych viděl co jí tak vyděsilo. Na vrcholu kopce stála úplně na kraji srázu Lexie a já vzhlédl zrovna ve chvíli kdy se proti ní Lilith rozběhla a obě teď padaly z té výšky dolů. Všichni jsme zkoprněli hrůzou. Chtěl jsem řvát, chtěl jsem ji běžet chytit, ale místo toho jsem jen stál na místě a se zděšením v očích se na to díval. Ty dvě jako by si ani neuvědomovaly, že jim hrozí smrt. Prostě se jen zuřivě snažily dát jedna druhé co největší ránu. Pak obě zničeho nic zmizely. Otočil jsem se zrovna ve chvíli kdy na mě útočil jeden z démonů a jen tak tak jsem ránu vykryl. Hned na to přímo vedle mě dopadly Lexie s Lilith. Během sekundy se z dopadu vzpamatovaly a začali se zase mlátit hlava nehlava. Chvíli útočila jedna, pak se zase překulily a útočila druhá. Praly se jako dva ožralové při bitce v hospodě. Dávaly si rány pěstí tahaly se za vlasy, posílaly na sebe kouzla. Nikdy jsem nic podobného neviděl. Něco na sebe navzájem křičeli, jenže já je v tom hluku neslyšel. Proto jsem se probojovával blíž. Byl jsem zvědavý, chtěl jsem se dozvědět co se to děje. Protože to nevypadalo jako úplně běžný souboj dvou nepřátel.

„Stejně to uděláš! Nebo ti snad moje drahá sestřička nekladla na srdce, že jedině tak mě budeš moct zastavit?" křičela zrovna Lilith na Alex. Neměl jsem tušení co měla udělat a ani kdo je její sestra, ale bylo mi jasné, že Alex ví moc dobře o čem mluví.

„O čem to zatraceně mluvíš?" a nebo taky ne. Alex se na Lilith mračila a bylo vidět, že nad něčím usilovně přemýšlí.

„Zdá se, že ti Prastará neřekla úplně všechno. Řekni, vyprávěla už ti jak se proti mně tenkrát obrátila? Jak mě poslala na to odporné místo zešílet v temnotě a samotě," bez mrknutí si hleděly navzájem do očí, ani jedna neuhla pohledem a obě se na sebe mračily. Co s tímhle vším měla sakra společného Prastará? Teď už jsem byl pořádně zmatený. Vůbec mi nedocházelo o co tady jde.

„Snaží se tě zmanipulovat, stejně jako to dělala celý život s každým. Jen manipuluje lidi a oni ji slepě důvěřují. Tvrdí o mě, že jsem zrůda, ale ani ona není svatá!" pokračovala dál Lilith. Takže s Lexie někdo manipuluje? Ale to by přece nedovolila. Nebo ano? Z toho zmatku mě rozbolela hlava. Měl jsem tolik otázek a nikdo mi na ně nechtěl dát odpovědi.

„Lžeš!" zakřičela na ni Lexie. Vypadalo to, že i ona toho má dost stejně jako já.

„Tak se jí na to zeptej sama," pronesla Lilith než se stejně jako posledně vypařila. Stejně tak znovu zmizeli i ostatní démoni a boj tak znovu nečekaně skončil. Nevím co mě mátlo víc. Jestli to o čem ty dvě mluvily nebo to, že jsme tady už podruhé bojovali jen tak pro nic za nic.