My dva

Kapitola 8.

Marinette

„Proboha," vydechla moje mamka, když uviděla Adriena v Beruščině náručí. Asi toho na ni bylo moc, protože si hned na to sedla vedle mě a začala mě hladit po zádech. Aniž bych si to uvědomila, po tvářích mi začaly téct slzy.
„M-mami," vykoktala jsem a musela ji obejmout. Mamka nevěděla, že Adriena miluju, ale znala ho jako mého kamaráda.
„To bude v pořádku, Marinette," řekla a snažila se mě tak uklidnit. Poznala jsem však, že sama v klidu rozhodně nebyla.
„Jestli chceš, můžeš dneska zůstat doma," usmála se, když jsem se od ní odtáhla. Byla na mě vážně milá a mě napadlo, že bych toho mohla využít k návštěvě Adriena.  Jenže pak bych nevěděla, co se stalo ve škole... Nakonec jsem se rozhodla.
„To bych moc ráda mami, ale nemůžu," vydechla jsem a ona přikývla.
„Jak myslíš, ale kdyby cokoliv, tak řekni učitelce, že je ti špatně a jdi domů, ano?"
Překvapeně jsem se na mamku podívala. Vážně mě k tomu právě naváděla?
„Dobře," usmála jsem se, znovu ji objala a pak vyrazila do školy.

„Marinette, tady jsi! Už jsem se bála, že nepřijdeš," přivítala se se mnou Alya a objala mě.
„Alyo, on..." Nevěděla jsem, co bylo horší. Jestli je Adrien Kocour, nebo to, že leží v nemocnici.
„Já vím, Mari. Ale bude v pohodě, uvidíš."
„Ahoj holky," ozval se za námi hlas Nina, který zněl poněkud sklesle.
„Taky už to víš?" Podívala se Alya na svého kluka a ten přikývl.
„Díky tomu tvému videu. Vážně jsi u toho byla?"
„Jo. Váhala jsem, jestli to dát do televize nebo na blog, ale pak mi došlo, že by to vyšlo na stejno. Stejně by se to dozvědělo hodně lidí," povzdechla si Alya.
„Ale já tomu pořád nemůžu uvěřit. Vážně měl před náma Adrien takový velký tajemství?" zeptal se Nino.
„Nejspíš jo," vydechla jsem.
„No bezva. Ještě mi řekněte, že Beruška jsi ty, Marinette," tentokrát se Nino uchechtl, ale já to brala jinak. Vykulila jsem oči.
„Já? Jak tě to prosím tě napadlo? V Paříži je spousta holek s modrýma očima a černými vlasy," mávla jsem rukou.
„To je fakt. Navíc, Marinette je schopná zakopnout o vlastní nohu. Na to už jsi zapomněl, kámo?" Přidala se ke mně Alya.
„Máš pravdu, hloupej vtip," začal se smát Nino a já spolu s Alyou jsme se k němu přidaly.
„Takže teď mě tak napadlo... Co kdybychom se za naším superhrdinou stavili po škole?" Navrhla Alya.
„To by bylo bezva," hned jsem se toho chytla.
„Souhlas," usmál se Nino právě ve chvíli, kdy zazvonilo a my jsme přicházeli do třídy.

Nikdo však nebyl na svých místech. Všichni lidi stáli okolo lavice Chloé, největší potvory na světě. Jenže Chloé teď brečela a ty bylo zvláštní.
„Hele, co se děje?" Zeptala jsem se, ale pak mi došlo, že je to hloupá otázka. Všichni, ale naprosto všichni věděli, co se stalo.
„Ty jsi neviděla zprávy, Marinette?" Podíval se na mě Nathaniel.
„Adrien leží v nemocnici, protože ho Lišaj chtěl zabít a proč to chtěl udělat? Protože je Kocour!" Vysvětlil mi to Kim, jako kdyby šlo o nějakou novinku.
„Jo, to vím," vydechla jsem smutně.
„Ale já to ne-nechápu. Proč by to před námi tajil? Přece jsme jeho přátelé, ne?" Ozvala se Chloé a já musela zakoulet očima. To, že všichni Pařížané znali její identitu jakožto Queen Bee, tak to byla výjimka.
„Chloé, každý není jako ty. Identita superhrdinů má být tajná a Adrien to narozdíl od tebe dodržoval. Stejně jako Beruška, Reena Rouge a Carapeace," vysvětlila jsem jí. Potom jsem svůj pohled otočila na Alyu, která se zatvářila smutně.
„Máš pravdu, Mari. To já jsem dala do světa to video a všichni teď vědí, kdo je Kocour. Dokonce i Lišaj už to určitě ví. Je to moje chyba!" Alya na nic nečekala a se slzami v očích vyběhla ze třídy. S Ninem jsme se na sebe podívali.
„Alyo, počkej!" Vykřikla jsem a společně s jejím klukem jsme se vydali za ní.

***

Ahoj, tak co říkáte na tuhle kapitolu? Já jako vždy doufám, že se vám líbila a líbí se vám i příběh celkově 😍

Budu ráda za jakýkoliv hlas, komentář nebo přečtení 💞

Další kapitola bude v úterý a já se pokusím si předepsat ještě nějaké díly navíc, protože už jich moc v záloze nemám 😅😍💞

Less216💞