My Bad Cop! [POZASTAVENO]

2.kapitola

Pobídl mě, abych se posadila. Sedla jsem si na židli a mlčky hleděla na zem. Chvilku bylo ticho, ale pak na mě promluvil. 

,,Takže.... Ty si mě prý scháněla. Co bys potřebovala?"

Nevěděla jsem co mu mám odpovědět, takže jsem stále seděla mlčky na židli. Nakonec jsem se ale rozhodla promluvit.

,,Znáte moji mámu dobře?"

Zarazil se a chvíli se rozmýšlel, co mi na to odpoví.

,,No jak se to řekne. Ano znám ji dobře. Proč tě to zajímá?"

,,A byla vždy taková?"

,,Myslíš to, jestli spala s každým chlapem?"

,,Ano."

,,Tak ano. Byla taková. Přede mnou jich měla hodně a po mně určitě taky."

,,Proč jste se rozešli?"

,,Víš, to je složitý. Já ji miloval a ona se za mými zády, zatímco jsem byl v práci tahala s jinými chlapy. A když mi řekla, že je těhotná, nechala mě. Řekla, že jsem neschopnej, že jsem ji akorát udělal dítě a zkazil ji život. Tak jsem si vzal svoje věci a odešel. Pak už jsem ji nikdy neviděl. Ani svoje dítě. Až dneska jsem ji viděl po 16 letech."

Mně začali téct slzy z očí. Já našla svýho ztracenýho tátu. Konečně ho můžu znát. Opět jsem mlčky seděla na židli a utírala slzy.

,,Ty brečíš?"

,,To jsou slzy štěstí. TATI."

Překvapivě se na mě podíval. Pak se chytil za hlavu a začal chodit po kanceláři. Já ho jenom pozorovala. 

,,To myslíš vážně?!"

,,Ano."

Semir se pak podíval skrz dveře ven. Já se tam taky podívala  a viděla jsem tam stát jeho kolegu s tou sekretářkou. Divně na nás koukali. Střídali pohledy, nejdřív na Semira a pak zase na mě. Až teď jsem si začala uvědomovat, že to byl špatný nápad jít za nim a říct mu to. Radši jsem se začala zvedat k odchodu.

,,Já už radši půjdu. Zapomeňte na to, co jsem vám řekla. Byl to blbý nápad. Omlouvám se. Nashledanou."

Otevřela jsem dveře a odešla. Všichni za mnou koukali. Já si jich ale nevšímala a pokračovala dál v cestě. Venku jsem si vyndala sluchátka z kapsy a dala si je do mobilu. Už jsem si je chtěla dát do uší, ale někdo na mě zavolal. Otočila jsem se a tam stál Semir. 

,,Počkej..."

Dívala jsem se na něj a on zase na mě.

,,Tak jsem tě konečně našel. Nebo spíš tys našla mě."

Usmál se a rozpřahl ruce na objetí (vůbec nevím, jak to napsat😅). Já se taky usmála a běžela jsem k němu. Pevně jsem ho objala a on mě taky. Konečně jsem mohla být šťastná. Podívala jsem se směr ke dveřím a viděla jsem tam stát tátovo kolegu. Odtáhla jsem se. Semir se podíval za sebe.

,,Jéé Bene. Chtěl bych ti někoho představit. To je Nikol Schneidrová. Moje dcera."

,,Dobrý den. Já jsem Nikol Gerkhanová."

Trochu ho to zarazilo. Podíval se na mě s vykoulenýma očima.

,,Dceru?!"

,,Ano."

,,Eeee. Já jsem Ben Jager. Těší mě."

,,Taky mě těší."

Chvilku jsme tam tak stáli a nic neříkali, až pak jim někdo zavolal. 

,,Promiň, ale práce volá."

,,Chápu."

Oba mi zamávali a odjeli. Usmívala jsem se, jelikož jsem měla důvod. Já našla otce, kterýho jsem 16 let neznala. Konečně jsem si mohla dát sluchátka do uší a vyrazit domů. 

Máma doma nebyla, takže jsem měla celej dům pro sebe. Objednala jsem si pizzu a pustila si film. Cestou domů jsem si ještě koupila popcorn, brambůrky a nějaký pití. V polovině filmu mi zazvonil mobil. ,,Ha. Pizza je tady." Vyskočila jsem z postele a běžela ke dveřím. Vzala jsem si pizzu a on peníze. Zavřela jsem dveře a čichala úžasnou vůni Huwai pizzy. Moje nejoblíbenější. Bože jak já ji miluju. 

Zalezla jsem si zpátky do postele a pustila si znovu film. Po pár minutách mi začal zvonit mobil. Samozřejmě máma. Zvedla jsem ji to a otráveným hlasem jsem řekla ,,No. Co je?"

,,Kde jsi?"

,,Proč tě to zajímá?"

,,Jak to se mnou mluvíš?!"

,,Jak ty se mnou."

,,A kde teda jsi?"

,,Doma. Kde bych asi měla být?"

,,Fajn. Za chvíli jsem u tebe a mám něco k jídlu, takže si dáme společně do nosu."

,,Ne díky. Já už jídlo mám."

,,A co?"

,,Pizzu."

,,Toho se nenajíš."

,,To je mi jedno. Mě to vyhovuje. Ješte něco potřebuješ?"

,,Ne."

,,Tak čau."

Ani mi nestačila odpovědět a jí ji to típla. Jak se najednou o mě stará. Od mala na mě kašlala tak nevím čeho chce teď dosáhnout. Jestli si myslí, že ji teď budu mít ráda po tom všem, co mi provedla tak na to rovnou může zapomenout. Já ji jen tak neodpustím. Neodpustím ji to, že mi tajila kdo je můj otec. Má prostě smůlu.

Dál už jsem ji neřešila a věnovala se dál filmu. Najednou mi zase začal zvonit mobil. Tentokrát to matka nebyla. Zvedla jsem to. Byl to můj otec. Já si totiž jeho číslo neuložila.  

Chvilku jsme si povídali a pak jsme si domluvili sraz. Spíš to byla domluva na zítřejší oběd. Pak už musel jít, jelikož práce nepočká. Lehla jsem si  a koukala s úsměvem do stropu. Nemohla jsem se zítřka dočkat. Oběd s tátou. To jsem si vždycky přála. 

*Večer*

Večer jsem šla spát překvapivě brzo. Nebylo skoro ani 10 a já už spala. Usnula jsem během chvilky, jelikož dnešek byl hodně vyčerpávající.

Ok. Je tu další kapitola týhle cringe knížky. Snad se vám líbila. Napište mi váš názor na tohle. Jinak se teď pokusím být víc aktivní, jelikož jsou prázdniny a mám přece jenom víc času na psaní. Jenže teď taky záleží na tom, jestli budu mít nějaký nápady. Když tak se předem omlouvám za další neaktivitu. Tak se snad brzy uvidíme u další kapitoly.