My Destroyer ( série My Hunter)

4. Bistro

Byloto tak opojné, tak nové, tak...úžasné. Nevím jestli to bylo tímšokem a nebo touhou, která mi zabraňovala ho od sebe odstrčit.

Tenpolibek byl tak jemný a něžný,  jako by chtěl Ryder nejdřívevědět, jak se zachovám. Jeho ruce lehce odpočívali na mýchbocích, zatím co ty mé vyseli pekrně podél mého těla.

Bylajsem v tomhle tak nezkušená, tak nemotorná. Tedy jasně, že jsemse už líbala, ale bylo to už docela dávno a navíc i tehdy jsem vtom byla úplné dřevo.

Kdyžjsem si v mysli vybavila, jak hloupě jsem teď asi vypadala,donutila jsem se ten polibek přerušit.

Sicejsem si nepřála nic jiného, než ho líbat dál, ale mé nízkésebevědomí a má nezkušenost mě donutili s tím přestat. Někdev hlavě mi prostě svítil červený nápis: Nejsi pro Rydera dostdobrá! A on není dobrý pro tebe!

Protojsem rozdělila naše rty a sklonila poníženě hlavu k zemi.

,,Mělby jsi jít!" řekla jsem nakřáplým hlasem, který jsemnepoznávala a dále se koukala do země. Nechtěla jsem se střetnouts jeho obličejem a vidět jeho výraz.

,,Vážněchceš abych šel?" zeptal se. Jeho hlas zněl divně. Možnánaštvaně? Nebo snad překvapeně? Zaskočeně? Fakt nevím...

,,Jochci"

Ryderještě chvíli stál a sledoval mě, ale já jsem k němu hlavuzvednout nedokázala. Pak už se otočil a já slyšela jak odchází.Tolik jsem na něj chtěla zavolat aby se vrátil a znovu měpolíbil, ale nedovolila jsem si to.

Bylotu až moc důvodů, proč to nedělat...

Jakoby se mi na každém rameni objevila má zmenšená napodobenina, akaždá mi chce radit něco jiného.

Jednamě neprosí o nic jiného, než abych běžela za ním, ale ta druhájen přísně kroutí hlavou a šeptá, že Ryder není kluk pro měa já nejsem holka pro něj.

Jakovždy poslechnu tu Miu, která mě nutí držet se zpátky a pěkněve stínu.

Jáa Ryder jsme každý z úplně jiného světa. On je tak nádhernýa dokonalý, ale je to taky děvkař a sukničkář. Já jsem prozměnu šedá myška, která měla za celý život jen jednoho klukaa i toho jsem si pro svou obyčejnost nedokázala udržet. Proto budelepší, když se budeme od sebe držet dál, tedy hlavně pro mě.

Dalšíráno jsem byla nevyspalá, protože jsem se celou noc převalovala vposteli a přemýšlela o Ryderovy. V mé hlavě bylo tolik otázek,že jsem nevěděla, kterou se zabývat dřív. Proč včera Ryderpřišel? Proč neustále chtěl mluvit o nás? Proč se chtěl bavito mně, a co měl sakra znamenat ten polibek?

Bože,nesmím nad tím pořád přemýšlet, nebo mi exploduje hlava.

Přišlami esemeska, že se s Izabel sejdeme před malým bistrem, což bylodalší nové místo, které jsme si museli najít. Nebylo už takdaleko od míst, kam Alex s Ryderem chodili ale to bistro bylo takmalé a zastrčené, že jsme s Izabel pochybovali, že by o němkluci věděli.

Došlajsem až před bistro, kde už postávala Izabel.

,,Ahoj"pozdravila jsem jí s úsměvem, který mi oplatila a obě jsme sevydali dovnitř bistra.

,,Doufám,že dnes budou mít něco lepšího na snídani, než posledně"prohodila Izzy s úsměvem a já přikývla. Tahle bistro opravdunepatřilo k nejlepším, ale pořád je to lepší, než aby jsem se potkali s Alexem.  A po včerejšku se i pro mě stalo nepotkat Rydera důležitější, než se nadechnout. Nevěděla bych, co mu říct, nebo jak se k němu po včerejšku chovat.

Poté co jsem se usadili do malého boxu, zahleděli jsem se do jídelních lístků aby jsme si vybrali, co budeme dnes snídat.

Měla bych Izabel říct o polibku s Ryderem? Vím, že to je nejspíše to poslední, co chce slyšet, ale já to musela někomu říct. Jenže jak jí to říct?

,,Asi si dám to, co vždy" prohodila Izabel s pohledem do lístku.

,,Včera jsem se políbila s Ryderem!" vykřikla jsem najednou. Izabel pomalu zvedla oči z jídelního lístku na mě. Překvapilo mě, že se netvářila překvapeně, dokonce mi přišlo, že jí mírně cukají koutky.

,,Jaký to bylo?" zeptala se.

,,Nejsi naštvaná, nebo tak?" opáčila jsem překvapeně. 

,,Bože, proč bych měla být naštvaná, Mio? Za prvé, je to tvůj život a tvoje rozhodnutí. Za druhé, to že nesnáším Alexe nemá s Ryderem nic společného a za třetí, věděla jsem, že to vás dva k sobě táhne, takže to byla jen otázka času, než se políbíte. A teď mi řekni, jaký to bylo?" zakmitala na mě obočí. 

Povzdychla jsem si a zamyslela se. Bože, bylo to úžasný, ale mám to Izabel přiznat?

,,Bylo to úžasný" zašeptala jsem. 

,,To věřím" řekla spiklenecky Izabel a usmála se ,,No a jak to probíhalo?" 

,,No, překvapil mě u mě doma. Vlastně ani nevím kde vzal mou adresu" zamyslela jsem se. 

,,Věř mi, pro Alexe i Rydera není problém si něco zjistit, vyhledat....nebo dostat" řekla Izabel zrovna kdy k nám došla servírka, aby se nás zeptala, co si dáme. 

,,Dáme si dvakrát míchané vejce a sendviče, k tomu kávu, děkujeme" objednala Izabel a zase přesunula svou pozornost ke mně. Kývla hlavou abych pokračovala.  S povzdechnutím jsem jí poslechla. 

,,Přišel aby si promluvil o tobě a Alexovy" přiznala jsem. Izzy ztuhla a její obočí se mírně stáhlo. 

,,A?"

,,Řekla jsem mu, že na tohle téma není důvod se bavit, že se máš bez Alexe skvěle. Ale Ryder byl jiného názoru. Prý se oba bez sebe trápíte"

Izabel jako by se nad mými slovy zamyslela ,,Myslíš, že by se Alex kvůli mě mohl trápit?" vyklouzlo s ní nečekaně, že tím byla i ona sama překvapená. 

,,Víš, že na tuhle otázku ti nedokážu odpovědět" řekla jsem upřímně. Ale už jsem se nechtěla bavit ani o Ryderovy, ani o Alexovy. 

,,Zapomeň na to, Alex prostě neexistuje a můj polibek s Ryderem taky ne" řekla jsem úsměvně a zakmitala na Izabel obočím, což jí vždy rozesmálo. I tentokrát se zasmála, což mě potěšilo. 

,,Máš pravdu, nebudeme si těmi dvěma kazit den" 

Jakmile to Izabel dořekla, dveře bistra se otevřeli a dovnitř vešla větší skupina lidí. S Izabel jsme jim nevěnovali velkou pozornost. Servírka přišla s naší objednávkou a já se chystala dám to jídla, když mě pod stolem kopla Izabel do nohy. Nechápavě jsem k ní zvedla hlavu a podívala se na ní. Byla ztuhlá a bledá jako stěna. Hlavou mírně kývla směrem ke skupině, která teď už seděla o několik boxů dál. Podívala jsem se tím směrem a taky se proměnila v bledou stěnu. V oné skupince seděl i Ryder s Alexem.