I'm sorry

Falling (apart)

Ahoj, miláčci <3 Vím, že to říkám pořád dokola, ale omlouvám se, a ano, zase je to kvůli škole, vím, špatná výmluva, ale momentálně jsem fakt tři hodiny v kuse dělala prezentaci... Jak jinak bych ukončila své stěžování si, než abych vám všem popřála pěkné počteníčko a doufám, že vás už všechny Gee neštve svými změnami nálad. Miluju vás! <3

Po snídani jsme se s Gerardem odebrali zpátky do ložnice a převlékli se. 

Pozoroval jsem, jak ze sebe stahuje tričko, obléká si jiné, upravuje si ho. 

Při tom mi hlavou proběhlo, jak jsem pyšný na něj i na sebe. Za celou dobu, co bydlí u mě, se na jeho předloktí neobjevila žádná nová jizva. Ty staré se pomaličku hojí. Jeho zlepšující se stav mě dělá šťastným. I když sám vím, že se zlepšuje jen stav jeho kůže. V jeho hlavě se věci naopak horší, jak se zdá. 

Dnes jsem ale odmítal přemýšlet nad jeho stavem. Po tom, co jsme si v koupelně bok po boku vyčistili zuby, při čemž jsem v zrcadle celou dobu zíral do jeho očí, rozhodli jsme se uvařit si oběd.

Množství smíchu, co z něj u té činnosti vycházel se zdálo skoro nemožné. Několikrát jsem se musel uprostřed pohybu zastavit a zpracovávat, že se opravdu směje.

Jen co jídlo trochu zavonělo, přidal se k nám v kuchyni i hlavní ochutnávač Gaston. 

Musím říct, že celé dopoledne působilo neskutečně uvolněně a když jsme v poledne usedali k obědu, tušil jsem, že celý den prostě nemůže být tak dokonalý.

Gee:

Po obědě si Frank sedl k televizi a já jsem se ujal umývání nádobí. 

Gaston ležel vedle něj na svém kousku gauče a spokojeně pochrupoval. 

Z Frankových rtů občas vyšlo tiché zaklení, jako vždy, když sleduje fotbal a hráčům se nedaří.

Když jsem nádobí domyl, zápas ještě nebyl ani v půlce. 

Venku se ale mezitím udělalo celkempěkně a mě napadlo, že bychom mohli vzít Gastyho do parku. Vlastně je to jediná činnost, kterou teď dělám pravidelně každý den a když na ni nedojde, cítím se špatně. 

Jenže Frank zrovna nevypadal na to, že by se mu teď chtělo odcházet od televize. 

„Franku?" Utíral jsem si mokré ruce do utěrky a netrpělivě vyčkával na odezvu. 

„Hm?" zabručel Frank, oči pevně přilepené k obrazovce. 

„Nezajdeme s Gastym ven?" Nebyl jsem si jistý ničím, co jsem chtěl říct, ale nakonec ze mě něco vyšlo. Znělo to trošku víc podrážděně, než jsem chtěl, ale svůj účel to splnilo. 

Frank otočil hlavu mým směrem a usmál se. „Můžu se dokoukat?" 

Nečekal na mou odpověď a svou pozornost přenesl zpátky k zápasu. 

Otráveně jsem položil utěrku na kuchyňskou linku a přešel do obýváku. 

„Franku." 

Žádná odezva. 

Fotbal je očividně zajímavější. 

„Frankie," zamrčel jsem. 

Ani to s ním nehlo. Jenom se pousmál. 

Rozhodl jsem se k řešení, které by Berta rozhodně naštvalo tak moc, že by na mě hned začal řvát, ale vím, že Frank je jiný, a tak si to u něj dovolit můžu.