Vampire's love, dangerous love

You love her!

Au, tak tohle zabolelo. Dopadla jsem na studenou zem a vše viděla rozmazaně přes horké slzy, které mě štípaly v očích. Srdce jsem měla v jedno ohni. Proč jsem musela zamilovat do někoho jako je on? Tohle bolí..tak strašně moc,vaří mi to krev v žilách, umírám ale stále hledím na strašlivý svět. Bolest mi otupuje všechny smysl, cítím jen tu příšernou lásku, jak kope v do mého srdce a snaží se ho vytlačit z těla. Nedokážu popadnout dech, vzlyky nejdou zastavit...

Bolí to!

"Kde je Damon?" zeptala se vesele Bonnie, po chvíli mě však zaregistrovala, stočená do klubíčka jsem se kolébala ze strany na stranu a rukou se držela za srdce, nešlo to vydržet, moc dlouho jsem se snažila být silná a všechno to skrývat, teď už jsem neměla důvod jít dál. Iluze se mi rozsypala jako domeček z karet..

"Co se..bože můj, co se stalo?" vydechla vyděšeně. Zakývala jsem hlavou, nedokázala jsem ze sebe vypravit ani hlásku, natož o tom mluvit.

Pochopila, sevřela mě ve svém kamarádském objetí a hladila po vlasech.

"Pššš, to bude dobrý, pšš" konejšila mě.

"Nebude" vysoukala jsem ze sebe sekavě. "To tak strašně bolí" zasípala jsem a znovu se rozbrečela, nemůžu to zastavit, prostě nemůžu... Jsem slabá...

"Odešel.."

*Z pohledu D A M O N A

Seděl jsem v křesle, v ruce jsem svíral sklenku burbonu a pozoroval plápolající oheň v krbu. Snažil jsem se utopit ten pocit stísněnosti a prázdnoty v alkoholu, umí zatraceně dobře plavat. Z mé chvíle sebetrýznění mě vyrušil otravný hlas mého, ještě otravnějšího, bratříčka.

"Vždycky se budeš takhle chovat ke každé holce, kterou budeš milovat?" zeptal se mě svým klasicky vyrovnaným tónem. On má vždycky na všechno řešení, nesápá se z uzavřeného prostoru, protože okamžitě vidí jednoduchou cestu ven

"Vypadni!" vyštěkl jsem na něho zuřivě, sklenka praskla.

"Snažím se ti pomoc, ty jeden idiote" poznal jsem, že není naštvaný Má semnou božskou trpělivost, nadechl se a pokračoval: "jak můžeš být, tak slepý? Ta holka ti dává každý den své srdce do dlaní, milujete tě tak jako nikdo jiný před tím. Každý miloval jen tvojí fyzickou stránku, ona miluje i tu psychickou a to se k ní chováš jako k odpadu!"

"Myslíš si, že se mi to líbí?! Že je mi ukradená?!" rozeřval jsem na něj, zorničky se mi zužily vztekem. "Miluju jí!" A ví to každý kromě ní ..Ty slova mi z pusy vyklouzly tak překvapivě lehce.. ano já ji doopravdy miluju..

"Tak proč za ní nejdeš na neřekneš jí to, bráško?" optal se mě Stefan s klidným úsměvem na tváři.

"Protože ji chráním"

"A před čím prosímtě?" povytáhl nechápavě obočí a složil si ruce na hrudi.

"Před sebou.." zničeně jsem dopadl na pohovku a schoval si hlavu do dlaní. Bolelo to..

"Damone, to tvoje chránění, ji ničí stejně tak, jako tebe" promlouval mi do duše a já se poprvé nad těmi slovy zamyslel. Možná má pravdu..

*Z pohledu T H E I

Plakala bych dál, ale slzy mi došly, stejně jako slova. Uzavírala jsem do sebe, nechtěla jsem nikoho vidět, nejradši bych vyhnala i Bonnie.

"Měla bys na něj zapomenout" řekla opatrně, jako kdyby se bála, že ji na místě uškrtím.

"Co když nechci?" vyštěkla jsme prudčeji než bylo původně v plánu, v očích se mi varovně blýskalo. "Pak v tom případě nechápu, co tu pořád ještě děláš" tázavě jsem nadzvedla obočí. O čem to k sakru mluví?

"Miluješ ho, tak proč tu pláčeš nad rozlitým mlíkem a neřekneš mu to narovinu?" otázala se s mírným úsměvem.

"Děláš si ze mě srandu, viď?" zavrčela jsem na moji kamarádku, ta si jen povzdechla. "Ten kluk mi právě řekl, že ke mně nic necítí!"

"Vy dva jste opravdu zatracený případ. Nedokážete překonat tu svoji obří hrdost?"

"Tohle není o-"

"Ale je!" přerušila mě zvýšeným hlasem. "Je a přestaň si to konečně namlouvat!" rozčertila se. "Kdybyste k sobě byli upřímný, nemuselo to dopadnout takhle!"

"NIC. KE. MNĚ.NECÍTÍ!" vykřikla jsem hystericky.

"Fakt jsi tak hloupá a žereš mu to?" optala se sarkasticky Bonnie. Zasekla jsem se..pochybnost mi přelítla přes myšlenkové pochody..

"Výborně" pousmála se Bonnie nad mým zamyšleným pohledem "Už ti to konečně sepnulo?"

"Možná" přiznala jsem neochotně "Ale proč by mě od sebe tak odháněl?"

"Protože tě chrání" odpověděla ledabyle Bonnie.

"bože a před čím?"

"Před sebou, Theo.." řekla posmutněle. Svraštila jsem čelo a zamyslela se nad tím vším...

****

Vystřelila jsem z pokoje rychlostí blesku. Chci za ním jít a všechno mu říct, netuším kde se to ve mně vzalo, uvědomila jsem si, že tahle bolest je nepotřebná..dokážu ji zničit..

Cestu mi však zatarasila něčí pevná a svalnatý hruť, neubrzdila jsem to a drsně do oné postavy narazila. Nesměle jsem pohlédla vzhůru, abych zjistila kdo je ta osoba, která mě záchranářský svírá ve své náruči..

Ten parfém..

"Theo".. vydechl..

"Damone"...