Když jsem svůj plán navrhla Mikeovi, jen mě vyhnal z práce s přáním, ať si to užiji. Vběhla jsem rychle do obchodu pro něco pohodlného a zároveň hezkého. Vybrala jsem si černé společenské kalhoty s vázáním kolem pasu a červenou halenku. Jak obyčejné, ale pro mě tak krásné. Boty jsem jen vzala doma z botníku, které byly na ně moc vysokém podpatku, černé barvy.
Jak jsi slíbil, v tolik jsi i dorazil. Spadl mi kámen ze srdce při zjištění, že jsi přijel v mém stylu. Černé triko a černé uplé kalhoty. Působil jsi tak sexy, tak vyzývavě, ale zároveň zcela normálně a obyčejně.
Otevřel jsi mi dveře od auta a šli jsme si užít odpoledne a večer.
Ten večer byl úžasný. Celý ten čas jsi se mi věnoval, lichotil a rozesmál mě každou sekundu. A popravdě, čím blíže jsme si byli, tím více jsem se začala cítit nepohodlně. Nikdy jsem takový odvaz nezažila a ani o kluky jsem nestála. Nehledala jsem a doufala, že oni nenajdou mě. Chtěla jsem mít svůj život jen ve svých rukách a časem si pořídit opuštěné dítko, které bych zachránila od toho, z čeho mě zachránili Mike a Nicol, které beru jako své rodiče.
Když se blížil konec našeho večera, zčásti jsem se těšila a z té druhé strany jsem od tebe nechtěla, neboť jsem věděla, že se déle neuvidíme. Svůj byt jsi si už sehnal a vše kolem tebe se vyjasnilo. Ale jak mě život naučil, vše není věčně.
Zastavili jsme u mého domu a nastalo to ticho, které rozhoduje co bude dál.
"Doufám, že jsi si to užila stejně, jako já" usmál jsi se na mě a sledoval mě.
"Děkuji za hezký den, Harry. Ano, velmi jsem si to užila." Oplatila jsem ti s úsměvem nazpět.
"Ehm, je to asi blbý, ale dala by jsi mi nějaký kontakt? Chci mít někoho tak...tak skvělého poblíž kdykoliv a nafurt." Zeptal jsi se.
"Harry, bohužel..." Rozesmála jsem se, když jsi se na mě vyjeveně zadíval. Bylo mi jasné, co si musíš myslet. "Já mobil nepoužívám a nevlastním, budeš si muset zvyknout jen na živou Am." Viděla jsem, jak ti doslova spadl kámen ze srdce. Vše to došlo a zasmál jsi se se mnou.
"Víš, ač se to nezdá, velmi jsi mi pomohla a svým způsobem ukázala, že stále mohu být ten obyčejný člověk, který může mít kamarády, kteří ho netahají kvůli slávě a penězům. To auto bylo jako mé díky, chtěl jsem ti na tváři vyčarovat úsměv, který jsi mi svým chováním přičarovat taky. Jsem ti vděčný, ani nevíš jak. Já tě jen chci poprosit, aby jsi byla stejně tak krásná, jako jsi teď. Když jsem v noci přemýšlel, došlo mi, že o tobě nevím nic a stydím se, že jsem mluvil jen já." Usmál jsi se. "Ale zároveň v tobě vidím nějakou zeď, která tě chrání od špatného světa a od mnoha otázek. Jsi tak tajemná a proto bych byl rád, kdyby jsi na mě vždy čekala. Nevím jak to vysvětlit, ale zajímáš mě už od první chvíle, kdy jsem k vám poprvé přišel. Já, mám tě rád a nechci, aby jsi z mého života odešla. Myslíš, že by to byl problém?" Koukal jsi na mě tak upřímně. Bez váhání jsem tě jen obejmula.
"Neboj Harry, tvé problémy jsou u mě kdykoliv vítány."
