Liam
Neskutečně se těším domů. Šéf mě do Londýna zavolal kvůli tomu, že se mnou potřeboval projednat zápasy na další období a říkal, že pokud by všechno šlo dobře, mohl by mě dostat i mezi profesionály, kteří bojují v ringu legálně.
To by bylo naprosto úžasné. Je to skvělá příležitost jak se konečně proslavit. Navíc tam nebude hrozit nebezpečí, že mě někdo zabije, nebo že já někoho zabiju. Bylo by to úžasné a jen doufám, že to vyjde.
Navíc se těším na svého broučka. Celý den jsem ho neviděl a teď je kolem osmé hodiny. Byl celý den doma s Judem sám, tak doufám, že se moc nenudil. Mohli bychom si spolu to odloučení trochu vynahradit.
Niall neví o tom, že to vím, ale jednou, když jsem hledal u něj nějaké čisté boxerky, protože já už žádné čistě neměl, jsem v jeho šuplíku se spodním prádlem našel i pár krajkových kalhotek a tang, což se mi rozhodně líbilo. Neměl jsem ani tušení, že by Niall mohl mít takovou úchylku, ale rozhodně si nestěžuju.
Bohužel byl Niall zrovna v práci a já se o tom odpoledne nezmiňoval a nechal si to na vhodnou příležitost, která by mohla přijít dneska večer. Představa Nialla v těch černých krajkových tangách mě dělá neskutečně tvrdým a kdybych si dal před tím alespoň malého jointa, tak by to mohlo být ještě lepší.
Zaparkoval jsem před naším panelákem a vydal jsem se domů. Už se těším až se s ním uvidím. Odemknu dveře od našeho vytu a zarazím se, když je v celém bytě ticho a tma. Sáhnu po vypínači a rozsvítím si v předsíni. Pane bože co se tu stalo? Všechno je rozházené po zemi, jako kdyby někdo něco hledal a...pane bože Niall! Rychle vběhnu do bytu a začnu hledat svou lásku. Co když se mu něco stalo?! Co když mu ublížili?!
"Nialle!" zakřičím do bytu, ale nic se neozve. Třeba tu není. Třeba se zdržel v práci nebo...
Zarazím se, když spatřím siluetu jak sedí na gauči po tmě a pak uslyším tichý vzlyk. Rychle rozsvítím a uleví se mi, když uvidím Nialla v pořádku na gauči. Co ale v pořádku není, jsou slzy na jeho tvářích a prázdná lahev vodky, která byla ráno ještě plná.
Další co mě ale vyděsí, je koberec před gaučem, který jsem spatřil, když jsem přišel blíž. Krev. Celý krémově zbarvený koberec byl od krve a já se začal bát toho nejhoršího.
"Pane bože Nialle, co se stalo?!" rychle k němu přiskočím a přitáhnu si ho do náruče. Stále koukal před sebe a možná i na krvavý koberec a brečel jako malé dítě. Hlasité vzlyky vycházely z jeho úst a jeho drobné tělíčko se třáslo.
Pak ale všechno přestalo. Niall přestal vzlykat a jen se ke mě tulil. Sklonil jsem k němu hlavu a mohl jsem vidět slzy v jeho očích i na tvářích. Pak skoro až ledovým hlasem promluvil a mě ten tón vyděsil snad ještě víc.
"Přišel jsem domů. Všechno tady bylo rozházené. Nejspíš tady byl zloděj, co chtěl najít něco cenného. Jenže narazil na Juda. Našel jsem ho s pobodaným břichem na tom koberci." můj vyděšený pohled sjede na koberec před námi, ale hned mou pozornost upoutá znovu můj přítel. "Hned jsem ho odvezl k veterináři, ale ten mi řekl, že už bylo dávno pozdě. Liame...o-on...m-můj Ju-Jud..." znovu začne hlasitě vzlykat a nedokáže to větu ani dokončit. A ani nemusel. Věděl jsem, co chce říct.
Slzy se mi nahrnuly do očí stejně jako jemu a více jsem si ho přitiskl do náručí. To ne. Kurva ne! Jak je to možné?! Proč zrovna náš byt?! Proč zrovna Jud?! Zaručeně náš ochranář chránil byt a napadl toho zloděje. Ten musel mít u sebe nůž na obranu a Juda pobodal. Pane bože kdo to jen mohl udělat? Normální zloděj by z bytu utekl, ale tenhle na Juda zaútočil. Měl si vzít klidně všechno, co tu je, jen měl Juda nechat být. Bože to nemůže být pravda. Měl jsem Juda i za tu krátkou dobu hrozně rád a bolí mě, že už ho nikdy neuvidím. A jak hrozné to tedy musí být pro Nialla?! Vždyť se znali odmalička.
