Ridicule, ten který tančí

Ridicule VIII. - Řečí divokých koní

"Napojení"předčítala nahlas An z knížky, kterou právě objevila v poličceměstské knihovny, před ní na stole se vršila hromada knih otréninku koní. Právě hledala informace na školní projekt anašla jich požehnaně, ale žádná jí však neposkytla dostatečnéinformace, co se týkalo tréninku Narda. Nikdo z těch chytrýchspisovatelů asi nemyslí na to, že ne každý koník je skvělevychován a jeho dosavadní trénink nebyl podle zajetých ahumánních pravidel. Nalezla sice pár malých kapitolek, ale žádnánebyla dostatečně informativní.

Ažna tuhle...knížka o Montym Robertsovi, slyšela o tomhle mužimnohokrát, četla o něm v časopise, ale že to bude právě jehoknížka, která jí možná pomůže ještě netušila.

Se zvědavostíse začetla do podrobného popisu Napojení na konci knihy "Muž,který naslouchá koním". Tučně zvýrazněná hesla jívelice zaujala, stejně jako popisy vysvětlující toto jednání.

"Činyjsou zvučnější slov"

"Napojit,stát se součástí týmu, hrát za tytéž barvy."

"Žádnoubolest.Nebudeme koně bít, kopat, trhat jím, tahat ho, svazovat aniomezovat."

Zaklaplaknihu, rozhodnutá si jí vypůjčit, třeba to bude opravdu to, cooni teď potřebují. Sebrala všechny knížky a pečlivě jevrátila na místa, odkud si je před tím vypůjčila. Ještě dalšídvě knížky připsala do seznamu těch vypůjčených a sespokojeným výrazem vyrazila domů.

Ans nadšením četla další a další řádky knížky, příběhtohoto muže jí naprosto uchvátil. Dva rozdílné názory navýchovu divokých mustangů, snaha o porozumění duše koně avýsledek, který byl fascinující.

Začala patrátpo internetu, až se dostala na stránku, kde američané z divokýchmustangů cvičili jezdecké koně ve velkolepé soutěži, za stodnů byl dříve divoký kůň jako beránek. Dokázal s jezdcem nahřbetě předvádět cirkusové cviky bez uzdečky a sedla. Tohle jeto, co oni potřebují. Přes jednu knížku objevila nový světkoní, bez vyvázání a udidel lidé dokázali, to co mnozínedokážou ani za dlouhé roky. Usmála se, svitla jim nová naděje.Když tohle američané dokážou s naprosto divokým koněm, pročby to oni nezvládli s anglickým plnokrevníkem?

"Le Nardo?Dokážeme to společně?" zeptala se do prázdna při pohleduna fotku vraníka s bílými ponožkami a nosním pruhem, kerý sehnal divokým tryskem po dostihové dráze, tuto fotku našla vefrancouzském časopise ve škole, byl to jen takový doplňujícíčlánek do časopisu určený pro školy. Netušila, proč vybralizrovna fotku Le Narda, netušila, co se v článku psalo, francouzskyneuměla, ale tu fotku z časopisu vystřihla, naštěstí si ničehonikdo nevšiml. Podívala se na budík na stolku, ukazoval něco málopo jedenácté večer, povzdechla si, ještě je toho tolik, co musíprozkoumat, dnes rozhodně nepůjde spát brzy. Napila se čaje apustila se do stahování videií z youtube, pozorně sledovala každýdetail práce s mustangem. Tahle dívka byla z německá a jen o něcomálo starší než ona sama.

Jako velká vodavtrhla do stáje An, nejdřív se tedy ozvalo veselé zavolání:"Ahoj!" a následně se v přítmí stáje objevila ona.Otřepala se jako pes a setřásla tak z pláštěnky přebytečnouvodu, venku zrovna hustě pršelo, ale ani to jí neodradilo, aby sevydala do stáje, byla sobota deset hodin dopoledne. Všichni koněsi užívali pohodlí a teplo stáje, tedy ne všichni, jenom jedenvraník zůstal tam venku v dešti, Le Nardo. Bylo by zbytečněriskantní se ho pokusit ustájit v boxu, ve stáji plné jinýchkoní a stále tak hlučné. Zbylo jenom doufat, že ten hřebec jedostatečně chytrý a ukryje se v přístřešku, který je součástíjeho výběhu. Doufat, že to ten jemný anglický plnokrevník,přečká bez nějaké úhony a poznamenání na zdraví.

"Tohle jeteda počasí!" odfoukla si An a zastrčila si pramínek mokrýchvlasů za ucho, nepřestala se však radostně usmívat.

"Co sestalo, že máš tak skvělou náladu?" zeptal se jí Ondra a vjeho tváři se mihl strach o vraníka tam venku. Jeho dědeček hopřece jen v tomhle počasí měl kam ustájit, určitě měl někdev rohu malou zapadlou stáj pro koně Ridicule. To však jejich stájneposkytovala, měli pouze jedinou budovu s prostornými dvaceti boxya asi dalších osm venkovních boxů, které by asi náporrozzuřeného vraníka nevydržely.

Dělala, že sinevšimla výrazu ve Filipově tváři, domluvili se přeci, že svůjvztah musí utajit!

"Mámtohle!" vytáhla triumfálně An svůj notebook zabalený vigeliťáku. Všichni se na ní podívali, jako by se cestou do stájezbláznila. Nevěnovala jejich udiveným pohledům žádný zájem avytáhla ještě knihu od Montyho Robertse, „a tohle! V notebookuje spousta videií a informací, slyšeli jste někdy o ExtremeMustang makeover?"

„Krocenídivokých mustangů?" zeptala se Věra, zatímco Filip hmátl poknize a začetl se do dodatku, který měla An založený.

"Napojení,"přečetl zvědavě Filip a zvedl hlavu k An: "A to má býtjako co?"

"Řečídivokých koní..." řekl si sám pro sebe Ondra, no jasně, žeho to nenapadlo dřív, byl v Anglii a tam se ve stáji napojeníhojně využívalo při tréninku mladých koní, nebyli to žádnídivocí mustangové ani koně s nějakým problémem, ale díkynapojení bylo obsedání mnohem jednoduší, nechvátali sice takjako samotný Roberts, ale během dvou dní práce byli ti mladíkoníci schopni snášet jezdce na hřbetě, jen tak bez menšíchproblémů, věřili totiž lidem, hlavně tomu kdo se posadil dojejich sedla...

"Jávůl!" plácl se do čela Ondra, "že mě to nenapadlodřív!"

"Ty toznáš?" otočila se na něho An od knihy a živého diskutovánípro a proti s Věrou a Filipem. Nikdo z nich se s tím totiž ještěnesetkal a tak pídili po každé novině.

"Samozřejměže ano. V Anglii, v té stáji kde jsem byl, se to hojněvyužívalo."

An se na něho spřekvapením podívala, to jim to nemohl říct dřív?

Oba se pohnulive stejný okamžik, jako by jejich mysl byla propojena. Oba sevydali za Otou, to on je šéf a musí jim to vše schválit.