Dear diary

Bolest

Než začnu psát, chci se ti omluvit jo. Potřebovala jsem si to v sobě urovnat, nebyly nápady, motivace a čas. Ale jsem tu. A chtěla bych psát o jednom, docela velkém tabu. Myslím že už sis ten nadpis přečetla, ale ještě jednou. Chci mluvit o bolesti. O té psychické, fyzické a jak sní JÁ, naprosto obyčejná holka bojuji. Nebo takhle, snažím se. Ale začneme hezky od začátku.

tahle kapitola dlouho neměla vyjít, nevěděla jsem, jestli je to správný a jestli do téhle knihy patří. Ale zároveň tam má svoje místo. Takže pojďme na to, protože jinak se v tom zamotám, takže se ti omlouvám, jestli jsou má slova zmatená. Začnu teď na chvíli mnou a tím, co mi dnes pomohlo.Občas se usmívám, ale vevnitř mě všechno bolí. Zkusila jsem proto dneska něco, co pokavaď alespoň trochu nejsi zvyká běhat, radši nedělej. Ale mě to pomohlo. Je to vlastně jen o tom, že se rozběhneš a všechny ty emoce ventiluješ ven. Prostě běžíš co nejrychleji můžeš a co nejdýl to jde a ony ty emoce odchází. Já takhle běžela kilometr něž jsem měla pocit že jsem volná a že můžu vydechnout. A bolelo to, ale já si ulevila. Bolest za bolest, jen s tím vědomím, že tahle odezní. A i když máš pak pocit že umřeš, mě vám v tu chvíli bylo tak dobře. Jen fyzická bolest a vědomí, že to bude za chvíli pryč.

Ale jaký je vlastně ten rozdíl mezi psychickou a fyzickou bolestí ,

Psychická bolest. Za mě ještě horší než fyzická. Pocit neschopnosti, nechuti, nemotivovanosti, prostě pocit na hov*o. Občas až deprese.

Fyzická bolest. Tu asi nemusím popisovat ne ? Má však výhodu, brzo odejde.

Ale chci tě poprosit, bojuj. S každou z nich se dá bojovat. Tahle kapitola není o mně, proto je tak krátká. Je tu jen moje rada. Ale tahle kapitola má být o tobě. Chci jen aby si věděl/a, že to zažívají všichni. Mluv o tom,není to ostuda. Je to v pořádku, ale vždy přemýšlej komu to říkáš.

Chci aby si věděl/a že na to nejsi sám a že to zvládneš. Tak si to pamatuj, ano.