❤ 7. kapitola ❤

182 20 2
                                    

Se Skairou a Rukim jsme nastoupili do limuzíny a naše věci řidič hodil do kufru. A za pak jsme vijeli. Ruki si četl knížku a Skaira usnula. Nudila jsem se tak jsem koukla na Rukiho a zajímalo mně co čte.

Co to čteš ?
Zeptala jsem se ho

Nic pro zvědavé dívky jako ji ty
Odbil mně a pak už jen ignoroval

Nad jeho chovanim jsem ptotočila oči a koukala z okna. Ale pak jsme zacali zastavivat a Skaira se probudila.

Jsme tu
Řekl Ruki a višel z auta

Ja taky vistoupila a i Skaira pak vistoupila.

Zavazadla vam vezme sluha, teď pojťte za mnou predstavim vam své bratry.
Řekl Ruki a sel k velkému sídlu.

Vešli jsme do vnitři a Ruki nas vedl nejslíš do společenské místnosti. Když jsme po chvíli vstoupili do nějaké místnosti tak tam byli tři kluci.

To jsou ty co maj zabít Sakamaki ??
Zeptal se blonďak s modro-růžovima očima.

Ano
Odpověděl Ruki

Tohle je Teesa a Skaira
Doplnil Ruki

Zdravim já jsem Kou
Rekl blonďak s modro-růžovíma očima

Já jsem YumaŘekl kluk s oranžovo hnědyma vlasama a ocima strjnymi jako jeho vlasi

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Já jsem Yuma
Řekl kluk s oranžovo hnědyma vlasama a ocima strjnymi jako jeho vlasi

Já jsem YumaŘekl kluk s oranžovo hnědyma vlasama a ocima strjnymi jako jeho vlasi

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.


Azusa
Řekl zelenovlasek

Predstavili se nám a mi se jen uklonili

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.


Predstavili se nám a mi se jen uklonili.

Já jsem Skaira  a tohle je Teesa
Představila nas Skaira

Kou ukař prosím Tees kde je její pokoj
Řekl Ruki

Ano
Řekl Kou a všešel do chodbi

Ja ho doběhla a u dveří se otočila na Skairu která se jen usmála. Usměv jsem jí oplatila a šla za Kouem.

Kou ?
Zeptala jsem se ho

Ano Tees
Odpověděl mi s usměvem

Proč má sestra utekla
Zeptala jse se

To nevím, vim jen že vzdy když jsem s ní byl tak pořád mluvila to Sakamaki. Mrzí mně že utekla.
Řekl smutně kou a zastavil se u bilích dveří

Promiň
Špitla jsem

Za co se omlouváš ? Ty za to nemůžeš
Řekl Kou s usměvem

Ze jsem se tě na to musela ptát
Rekla jsem smutně

To nic nevědělas to, a jsme u tveho pokoje
Řekl Kou

Vstoupila jsem do pokoje kterej byl krásně zbarveny do bílo zluté barvi.

Děkuju, je krasný
Řekla jsem a otočila se na Koua

Není zač,tamhle maš kufr vibal si a jdi spat musíš byt unavená dobrou
Řekl Kou

Děkuju, dobrou
Řekla jsem

On jen kívl a zavrel dveře. Postupně jsem si vše vibalila a Yuin deníček jsem dala pod natraci. Pak jsem se převlíkla a usnula.

Nadlický úkolKde žijí příběhy. Začni objevovat