Tebe znám...

Po dlouhé době...

A je to tady zase, první den školy v osmé třídě. Strašně moc se bojím, že budu mít špatné známky a nedostanu se na střední školu, protože vysvědčení z osmé třídy se započítává už na přihlášky na střední školu a já nechci dělat popeláře. 

Vstanu z postele, jdu do koupelny, kde udělám svojí každodenní ranní rutinu a pak se jdu obléct. Bože proč mi nejdou ty rifle zapnout, pomyslím si při tom, jak se snažím narvat do mých nedávno koupených riflí. Super, zase jsem ztloustla, takže si musím vzít ty černé, které se mi zrovna k tomuhle tričku nehodí, takže si musím vzít tohle tričko na kterém je obrázek medvídka. Super, už se zase těším na ty nadávky od holek, které nosí jenom značkové věci a já tady chodím v tričku s medvídkem. Po mém stoletém uvažování, co si vzít na sebe, jsem zjistila, že už je docela dost hodin, a že nestíhám. Mamka zase není doma, takže nebyl nikdo, kdo by dohlédnul na mé vykopání se z postele, jak tomu tak říkám. Snídani nestíhám, takže beru jablko do tašky, klíče a mířím s batohem na zádech rovnou do chodby, kde si obuju boty a vezmu džínovou bundičku, protože je tam celkem chladno. 

Bouchnu dveřma a už běžím sprintem po schodech dolu. Cestou potkám sousedku, kterou jenom pozdravím a ona mi jejím věčně nepříjemným hlasem odpoví. Celkem by mě zajímalo, kdy naposledy byla tahle paní příjemná. Nad touto myšlenkou se zasměju a běžím dál k zastávce, ke které zrovna přijíždí trolejbus. 

Udýchaná nastoupím a spatřím smějící se Barču, která se pobaveně kouká do mobilu. ,,Ahoj, čemu se jako směješ ?" řeknu lehce ,,uraženě,, a čekám co odpoví. ,,Ko-koukej" řekne Barča trhaně se smíchem a já se musím začít smát s ní. Na jejím mobilu bylo totiž video toho, jak běžím na zastávku a mám u toho strašně vtipný výraz. ,,Ty mrško, počkej já ti to oplatím" řeknu jí a ona zvedne ruce na obranu. ,,Jakto, že jsi zase nestíhala Lilly?" zeptá se mě Barča. ,,Heh, neměla jsem co na sebe, a proto mám na sobě tričko s medvídkem" odpovím jí bez jakékoliv emoce ,,Jakto, vždyť jsme byly nedávno spolu nakupovat" řekne a já pokrčím rameny. ,,Zase jsem přibrala a nevím, co s tím mám dělat" ,,Já jsem myslela, že jsi právě zhubla, nevypadáš něják tlustě, když to tak řeknu oproti minulým týdnům" řekne Barče se záměrem toho, aby mě uklidnila. ,,Baru, nezhubla jsem, spíš naopak, ty rifle už vůbec nezapnu. Snažím se jíst zdravě, když ty hranolky a hamburgry a tak dále vypadají strašně moc lákavě" řeknu smutně ,,Mám nápad, stejně jsem nad tím už přemýšlela a taky bych chtěla začít cvičit, jakože nabrat nějáký ty svaly a zpevnit si bříško, takže do toho můžeme jít spolu. Co ty na to?" ,,Ano, moc ráda, to by bylo super, aspoň bych na to nebyla sama" řeknu a zvedám se ze sedadla, protože už budeme vystupovat. ,,Už vidím holky" řekne Barča a já se na ní jenom usměju a mačkám tlačítko na otevření dveří u trolejbusu. 

,,Nazdárek holky moje" řeknu a natáhnu ruce, čímž naznačuju to, že je chci obejmout. Všechny se nějak přivítáme a jdeme směrem škola. 

,,Tak a nezapomeňte si obalit ty učebnice a sešity, co jste dneska dostali" řekne učitelka a všichni začnou zvedat židle a řadí se u dveří třídy. Učitelka se nás snaží udržet v tichosti a hned jak se jí to povede odchází celá naše (teď už osmá třída) na oběd. 

Na obědě se to jídlo nedalo jíst a proto jsem se rozloučila s holkama a zamířila jsem si to směrem z jídelny do šaten, abych se mohla přezout. Zavřela jsem skříňku, do které jsem si hodila přezuvky a v tu chvíli, co jsem zavřela skříňku jsem málem umřela. Ptáte se proč, tak já vám to povím. Po dvou měsících jsem opět spatřila mojí noční můru, Terezu. ,,Ale aleee nepřibrala jsi náhodou?" rejpla do mě a já jsem v tu chvíli nemohla přijít na význam slov, co chci říct ,,No jo, já zapomněla, tlustý a hnusný lidi neumí mluvit" hned jak tohle dořekla, chytila jsem takovou zlost, že jsem jí řekla něco celkem hnusnýho. ,,Jo aha, já jsem tlustá. Ta tuna makeupu, co máš na sobě, je rozhodně těžší, než já" ,,Jo a ještě něco" řekla jsem u toho, když jsem odcházela ,,Tím jak se nechutně potíš, se ti roztýká makeup, nechceš kapesníček?" zeptala jsem se jí úplně nejvíc ironickým hlasem, jak to dělá ona mně a při tom jsem k ní natahovala ruku, ve které jsem měla balíček kapesníčků. Viděla jsem její výraz a v duši jsem měla konečně aspoň trochu klid. Otočila jsem se k ní zády a opustila jsem budovu školy. 

Jsem na sebe pyšná, pomyslela jsem si, když jsem si celou tu situaci přehrávala v hlavě. Mám celkem hlad a proto musím jít do obchodu koupit si něco zdravého, z čeho bych si mohla udělat oběd. Moje kroky směřovali k trolejbusové zastávce, ze které jezdí trolejbus směr Albert. Po chvilce čekání jsem nastoupila a rozhlížela jsem se, kam bych si mohla sednout. Přeci jenom jsou 2 některým lidem končí směny v práci, takže je tu plno. Stoupla jsem si úplně dozadu celého trolejbusu a držela jsem se za tu tyč. 

Vytáhla jsem si z kapsy mobil a koukala jsem se, co je nového na facebooku. V tom mi někdo zaklepal na rameno a já jsem se otočila. ,,Necheš si sednout, mám tu volno" řekl ten kluk. Až po chvilce zírání na něho mi došlo, že je to Dominik, kluk z mojí třidy, který se baví s tím Alexem, kterého chtějí holky. ,,No, tak jestli ti to nebude vadit" řekla jsem a on jenom kývnul, že mu to vadit nebude. Zbytek jízdy mi bylo strašně trapně, protože vůbec nemluvil, ale já jsem na to vlastně zvyklá, takže je mi to vlastně jedno. 

Budu potřebovat rajče a ten balkánský sýr, řekla jsem si, když jsem vstoupila do obchodu. Rozhodla jsem se totiž, že si udělám šopský salát. Chutná mi, a řekla jsem si přeci, že budu jíst zdravě. Nebo se o to aspoň pokusím. 

,,94 korun prosím" řekla prodavačka a já jsem jí podala stovku se slovy děkuju, to si nechte a odcházela jsem z obchodu. 

No, teď už sedím u počítače v posteli se svým salátem a snažím se udělat prezentaci do dějepisu. Nesnáším dějepis, řeknu si u toho, co hledám informace na internetu o nějakým mořeplavcovi. Asi se ptáte proč dělám prezentaci, když je teprve první den školy. Řeknu vám k tomu jenom to, že naše učitelka na dějepis si vybojovala, aby nás mohla jednu hodinu mít (jakože učit). |Jelikož je to pěkná blbka, tak nám dala domácí úkol a ten právě teď dělám. Tady máte jeden z důvodů, proč nemám ráda dějepis. 

Dějepis jsem udělala, můj pozdní oběd jsem snědla a teď se chystám na to, že budu uklízet, protože taťka zase v jeho místnosti, kterou nazývá kancelář (říkala bych tomu spíš bordel místnost) něco hledal, a teď je všude po bytě bordel. Pustila jsem si písničky, konkrétně Lady Gagu, protože její písničky strašně moc miluju. V průběhu uklízení jsem si párkrát zaskákala do rytmu písniček a zase jsem pokračovala. 

Tak a hotovo, řekla jsem si po dvouhodinovém úklidu bytu. Bylo tak 7 hodin a já jsem byla celkem unavená, a proto jsem si šla napustit vodu a šla jsem relaxovat. Po zdlouhavé koupeli, kdy už jsem měla varhánky na prstech jsem se osušila, oblékla do pyžama a zaplula jsem do své postele. Chvilku jsem přemýšlela nad tím, co se dneska stalo v tom trolejbuse, s tím Dominikem, ale z přemýšlení mě ,,vyrušil,, hloubavý spánek...

Takže třetí kapitola je tady. Počítejte s tím, že se tady Dominik (Nik Tendo) ještě dlouho neobjeví a budete si muset počkat, nebo už tady je ? Dneska jsem napsala 1313 slov, takže jsem na sebe  hrdá :D jsem ráda, že tento příběh čtete a doufám, že vás i baví..