-WILD LOVE WILL SAVE YOU- [POZASTAVENO NA DOBU NEURČITOU]

🍓10.🍓

Při jeho pohledu zčervenám, kouknu stydlivě jinam a povolím stisk na jeho tričku.

Pomocí ukazováčku a palce zvedl můj pohled do jeho čokoládových očí, ve kterých se lesknou jiskřičky.

,,N-není ti zima?" zašeptá, já jen pokroutím hlavou a dál sleduju jeho oči.

Na tvář mi steče kapka z jeho mokrých vlasů, zavřu oči a nakloním hlavu na stranu. Cítím jak se pomalu odtáhne a chytne mě za ruku.

,,Měli bychom... se jít převléct do suchého, hm?" šeptne, jen přikývnu, protože nejsem schopný slova a tiše doufám, že se dokážu pohnout z místa.

Pomalu se rozešel do pokoje a jelikož mě držel za ruku, moje tělo šlo automaticky samo.

Proč mi to dělá...? Líbí se mu, si zahrávat s tím co cítím? Nebo... ví to vůbec?

S pohledem upřeným do země jsem šel ke skříni, ze které jsem si vytáhl suché oblečení a šel do koupelny.

Osobě, která na mě koukala, jsem nevěnoval pozornost. S povzdychnutím jsem zavřel dveře a začal se svlékat z mokrého oblečení.

'Že se mu stále divíš. Jen si hraje, tak to pochop. Ne každej ti naletí, špíno'

Snažím se toho opět nevšímat, ale moc mi to nejde, když tady nemám Jungkooka...

Neposlouchej to... vlezu do sprchy, zavřu oči a pustím na sebe vlažnou vodu.

'Jsi pro něj jen bezvýznamná cetka'

Obejmu se, opřu se o orošené kachličky a semknu rty.

Jsem teď tak zmatený... co mám dělat? Mám se teda odtud opravdu odstěhovat? Mám ho tu nechat? Nebo... tu být s ním? I když jsem pro něj asi jen bezvýznamný kamarád, kterého teď sakra zmátl... měl bych tu být pro něj, kdykoliv bude potřebovat.

Dřív nebo později se k tomu stejně odhodlám.

'Jo to bys měl, překážíš tu už i mně'

,,Tae? Jsi tu dlouho, jsi v pořádku?"

Neodpovím, zastavím vodu, vylezu ze sprchy a natáhnu se pro osušku, kterou osuším své tělo. Hned se obléknu do oblečení, které jsem si sebou vzal a odemču.

Tiše si povzdychnu, otevřu a kouknu na něj.

,,Už můžeš jít" usměju se a projdu kolem něj. Nečekám na odpověď a jdu do pokoje.

Sednu si na postel, přitáhnu si k sobě nohy, obejmu je a zaposlouchám se do zvuků tekoucí vody. Zavřu oči a snažím se nepřipouštět si své nenávistné myšlenky.

'Myslíš, že má cenu stále čekat na to, až najdeš smysl života? Je to mrhání časem druhých, brouku. Když to uděláš, všem se uleví~ představ si, jakou jim uděláš radost'

Zakryju si uši, polknu a slabě vydechnu.

Cítím, jak se postel za mnou prohne a někdo mě obejme kolem pasu.

Cuknu sebou, kouknu na Jungkooka který se na mě usmívá. Pak se sehne k mému uchu a políbí mě na něj.

,,Jsi v pořádku?" šeptne mi do ucha a zachvěju se.

,,A-ano, jsem, jsem v pořádku" zamumlám, pomalu mě opře o sebe a dýchne mi na krk.

,,Víš..." začne své rty otírat o můj krk, polknu, přivřu oči a nakloním hlavu k němu. Jeho ruce začnou putovat po mém břiše, bocích a dokonce jednou rukou vnikne pod mé tričko. Když se jeho hebké konečky prstů dotknou mého břicha, stáhnu jej a naskočí mi husí kůže ,,líbí se mi tvé reakce" jede rukou, kterou má pod mým trikem, výš a tak se letmo dotkne mé bradavky.