Somebody...

Part 33

Uběhlo už pět vyučovacích hodin, teď právě máme obědovku, a já jsem ve třídě a učím se na test. Zatím drží svoje slovo a nikdo se na mě ani křivě nepodíval, teda až na Malika. Opakuji si jméno jednoho spisovatele a pořád ne a ne si ho správně zapamatovat, když se mi v kapse rozbrní telefon. Na displayi svítí neznáme číslo a tak se rozhodnu ho vzít. Třeba je to táta, který tvrdil, že zavolá. „Prosím“ ozvu se a zvednu pohled od knížek do okna. „Ty vole, takový slušňáček z tebe“ zasměje se menší chraplák v pozadí. Hned ho poznám. „Nevoláš nějak brzy na to, abys mi dával echo o párty? Je teprve pondělí, Riky“ protočím oči nad tím oči, když si uvědomím, že se nejspíš snaží jen spřátelit. Jenže Riky není typ člověka, s kterým bych se chtěl bavit. Louis, Luke, jsou typy lidí z kterými kamarádství můžu  zkusit. Riky se mi zdá jako velmi špatná partie, ale zase musím uznat, že je drsné, když se někdo tak moc snaží s vámi skamarádit, ať už je cíl jakýkoliv. Tady je společný cíl či zájem Styles. „Párty, ta je ještě daleko, zatím se kupuje jen chlast a chlast“ zasměje se. Nikam nepůjdu, zopakuji si v hlavě. „Že mě to nepřekvapuje. Proč teda voláš?“ zatvářím se znuděně, i když to nemůže vidět. „Chci vědět, jak se máš?“protáhne to, takže to říká takovým přiškrceným, vysoko postaveným stylem. „Zněl jsi jako buzerant“ konstatuju a zasměju se. „To byl taky účel. Teď vážně“ odmlčel se, „Co děláš odpoledne?“ „Už něco mám, proč?“ vyzvídám. Je to divné. Chce mi vrátit to, co se stalo na té akci. Jestli mi chce dát přes držku, tak to může počkat, až do pátku. „Jen jsem si chtěl pokecat o tom, jestli nehledáš práci“ vysvětlí a mě zajiskří oči. „Práci, jakou?“ dál vyzvídám, protože mě konečně něčím pořádným zaujal. „Ale doufám, že to nemá nic společného s drogami, zbraněmi a něčím hodně podobným“ pronesu hned na to, aby si nemyslel, že po té práci tak jdu. „Ježíš né. Copak si myslíš, že jsme někde ve filmu, kde proti sobě válčí nějaké gengy?“ zasměje se a já se k němu přidám, protože až teď si uvědomím, jak divně to zní. „Tak o jakou práci jde?“ zeptám se znovu. „Ale, strejda si otevřel fitko a chce, abych pro něj začal makat, jenže já nejsem ten typ. Tak mě napadlo, že ty bys to třeba bral“ mluvil, jakoby mě znal snad roky a né, dva dny. „Jaký typ?“ nechápu, jak si může být tak jistý. „Vidíš tady je důvod, abychom se sešli a vše projednali. Zítra?“ Chvíli si rozmýšlím všechna pro a proti, ale nakonec řeknu: „Jop, kde?“ „Později ti pošli adresu, okey?“ „Fajn, já končím, za chvíli nám začíná hodina“ loučím se. „Tak se uč, šprte“ zasměje se a zavěsí. Od jiného by mi to přišlo jako silná urážka na mou osobu, proč to od něj znělo tak nějak jako přátelské popíchnutí? Zatřepu hlavou, vrátím telefon do kapsy a ještě na poslední chvílí se snažil naučit to, co neumím.

Do třídy se hrnou všichni mí spolužáci a já si všimnu, že si Styles sedá rovnou za mě. Poklepe mi po rameni a já sebou lekem nadskočím. Když  se na něj otočím, chce něco říct, ale do třídy si to napochoduje učitelka s chemie. Ta co tu dělá? „Třído“ pozdraví, když stojí před tabulí a v ruce drží štos papírů. Dá do každé první lavice neurčitý počet a my si je začneme posílat do zadu. „Pan učitel má osobní záležitosti, tam mě poprosil, abych to s vámi dnes napsala. Jak vidíte souhlasila jsem, takže se dejme do práce. Upozorňuji předem. Na odpovědi se mě neptejte, nevím je“ usměje se a zasedne za katedru, oči stočí do počítače a nastane půl hodinka nehlídaného opisování. Otočím se na Stylese, který mi už nastavoval papír. Seberu ho a snažím se vší rychlostí vyplnit, správně papír. Když už jsi myslím, že je tam všechno, strčím mu ho zpátky a vrhnu se na ten svůj. Dopíšu poslední větu, když nám učitelka oznámí, že testy máme poslat dopředu. Uděláme tak, a teď nás čekají ještě dvě hodiny než bude konec.

Uběhlo to rychleji než jsem si myslel. Cestou z budovy jsem se stavil ještě ve skřínce, kde jsem vyměnil potřebné učebnice. Batoh jsem si přehodil přes rameno a vyšel ven. Prošel jsem kolem Stylese vedle kterého stála Trixie. Nestalo se mi nic a já normálně prošel. Bez podkopnutí či nadávku. Takže mu buď nic neřekla anebo chce dodržet naší dohodu o tom, že mi dnes nic neudělá. Pořád nechápu, co do ní vjelo. Když jsem zavrtěl hlavou a zvedl pohled střet se s pohledem od Berry. Úplně jsem na ní zapomněl. Nejspíš bych nebyl nejlepší, pravý kluk. Měla na sobě černé, uplé rifle, která zvýrazňovali její dlouhé nohy. Obuté měla žluté conversky, ke kterým ladilo její žluté triko s třicet osmičkou jako potisk. Usmála se a vykročila směrem ke mě. Beze slova jsem vzal její tvář do dlaní a políbil ji. „Takhle se vítají přítelkyně?“ zeptal jsem se, když se naše rty oddělily. „Jo“ vydechla, „navíc se na nás dívá Zayn, což si ty nemohl vědět.“ Vztyčí ukazovák a bodne mě do hrudi. Dlaní jsem si protřel zasažené místo a zahrál bolestnou grimasu, nad kterou se rozesmála. „Říkal jsem, že si to na tobě budu zkoušet. To že se on díval, bylo jen k dobru“ zasměju se a znovu jí políbím. Polibek trvá déle než ten první. „Nedělej to tak často, jinak si na to zvyknu“ zamračí se, čímž se jí udělá vráska mezi obočím. Přesně tam ji měla i Trixie, když plakala. Proč je teď srovnávám? „Vždycky jsem říkal, že když budu mít přítelkyni, budu jí rozmazlovat“ usmál jsem se a políbil ji na místě, kde se nacházela již zmíněná vráska. Berry jen zavrtěla hlavou a rozesmála se. „Teď ses smála, protože Malik prošel okolo anebo doopravdy?“ nadzvedl jsem obočí, načež ona se rychle otočila, aby zjistila, jestli to, co říkám je pravda. „Vlastně jsem si ho ani nevšimla“ pokrčí rameny, „tím líp, aspoň to hrajem opravdově.“ Nad slovem opravdově udělal uvozovky. Zasmál jsem se, propletl si s ní na pravé ruce prsty a vyšel s pomezí školy. „A teď fakt, myslíš, že aspoň trošku žárlil?“ zaskučela a potáhla mě za ruku, aby ch zastavil. „Trošku? Kdybych dnes neudělal dohodu se Stylesem jsem mrtvý. Víš jaké to bylo snášet celý den jeho vražedný pohled na zádech, když se mi tam každou vteřinu tvořila nová a nová husí kůže, jak jsem se bál, ať nevstane a neroztříská mi hlavu o lavici?“ každým slovem jsem měl hlubší hlas a byl u ní o kousek blíž. „Já, já“ zakoktala se a zůstala zaraženě stát. Nadechl jsem se, vzal její bradu mezi prsty a usmál se na ní. „Neudělal to, jen chtěl. Neboj, při nejhorším se o sebe postarám,“ možná, dodal jsem v duchu. Schválně jsem se každým slovem přibližoval k její tváři a na konci jí jemně políbil. „Už to nemusíš před stírat“ řekla, ale polibek mi ihned opětovala. Po chvilce jsem sem odtáhl a s úsměvem jsem se na ní podíval. „Musím“ zasmál jsem se. „Ten debil, s prominutím, nás pozoruje i teď. Stojí tam i s Paynem.“ Berry se začla rozhlížet a tak jsem si jí opět přitáhl od polibku. „Nerozhlížej se, je to moc nápadný. Podívej se na druhou stranu ulice, do té kavárny, či co to je“ zasmál jsem se. Spolu s ní jsem se, i těly, otočil na cestu. Já se koukal, jestli jedou auta a pohled od Berry byl zaměřen jen do průhledného okna. Nakonec se taky rozhlédl, aby to nebylo tak nápadné. Když už žádné auto nejelo, potáhl jsem jí za ruku a oba jsme se rozeběhli, našikmo, na druhou stranu. Přesně tak, aby nás Malik viděl, ale my s ním nemuseli navázat žádný kontakt.

 „Můžeš mi říct, kdy ses mi chystat sdělit, že jsi tak prohnaný?“ spustila, když jsme se o další čtyři obchůdky dál zastavili. Posadili jsme se do zahrádky a já rozhodl, že než nám pro něco zajdu, odpovím ji. „Vždycky jsem byl. Jen to nedávám najevo. Nemám tuhle vlastnost rád.“ Pak vstanu a vydám se nám objednat. Objednám nám dvě kapucína a k tomu čokoládový dort. Tady jsem byl i s Trixie, po tom co jsem jí tak nemotorně srazil. Zakloním hlavu, jenže pak se opět musím dát do pořádku, jelikož už mi paní hlásí, že jsou kapucína hotové. Položím vše na tác a vydávám se k Berry na zahrádku. „Tady“ usmál jsem se na ni, která zkoumala svůj telefon. „Co tam máš?“ vyložil jsem všechno na stůl. „Fotku“ oznámila a nastavila přede mě telefon. Sedl jsem si a vzal její telefon do ruky. Byla to fotka jí a Malika. Vypadal tu opravdu tak, jakoby jí měl hodně rád. „Třeba to s tou holkou bylo vážně jen nedorozumění“ vyřknu nahlas svou myšlenku a vzápětí se silně kousnu do rtu, za to že jsem to nestihl, udržet v sobě. „Nemyslím si“ zašmodrchá Berry, sebere svůj telefon a vloží si ho do kapsy.  Dál už jsme v poklidu mluvili, jako dva kamarádi a né přítel a přítelkyně.

---
Odechová :) Omlouvám se že kapitola nebyla už včera,ale jak jsme psala musela jsem pomáhat na baráku, aby nám dali koloudačku do zimi :) Hold real život je taky život :) /Díl nevím, kdy bude jelikož jsem se dost sekla :D Chtěli by ste nějaký mega zvrat v další kapitole, anebo upřednostňujete pomalejší děj?/

K části :) --> /Oddechová/ Myslíte si, že Rickyho telefonát je jen fitna? Co Zayn udrží se i pozbytek dne? Trixie, kapitola sama o sobě, řekla to Harrymu? A co Harry, kuje pikle? A naše slvně neslavná Berry, myslíte si že ten vztach začíná brát trošičku víc reálně než měl av plánu? Anebo je to pořád na stejný vlvně? Jo a nezdá se vám Niall jako něčí přítel strašně roztomilý? :O

Díl věnovaný--> AdeleHoran17  Děkuji moc za tvůj nádherný komentář :) Bylo jich tam více, ale vybrat můžu jen jeden :) A tak nabídka platí dál --> Nejhezčí komentář má příště věnování <3

Vote and Coment Ladies <3