Frankenstein

⚔️7⚔️

,,No já. Ne nejsem do něho zamilovaná. Jenom prostě mi to příjde vůči němu nefér. On pro vás něco udělá a vy ho za to potom pohřbíte. Tohle není fér!" Vyjeknu opravdu naštvaně a postavím se. ,,Ano to chápu Marino. Ale nezvyšuj na mě hlas mladá dámo. Ale teď už víš, že tohle je Shawnovo poslání. Žít, chránit, bránit a odejít." Řekne a já se skoro rozbrečím. Rychle nehmatám kliku od dveří a otevřu je dokořán vyběhnu z domu a utíkám přes celou vesnici až na její konec. Na mé oblíbené místo. Přes slzy už skoro nic nevidím. Není to správné proč takovéhle poslání. On si to nezaslouží.

On tu musí být. Možná, že ho mám opravdu ráda. A chci, aby tady zůstal. Rukou si otřesy neposlušný proud slz. A sednu si na lavičku. S pohledem na zámek. Jaké by to bylo tam žít. To už dávno není moje otázka.
Můj mozek je doslova přehlcen všemi různými otázkami a není snad jediná, která by se netýkala Shawna. Proč mě už ten pohled na zapadající slunce a mohutné věže nefascinoval jako pohled do jeho očí. Teď opravdu nevím co mám dělat. Ale jedním jsem si jistá, že nechci, aby Shawn odešel.

Otřu si poslední slzy slzy, které se dostanou ven. Vstanu ještě jeden pohled na královský zámek a potom už se vydám zpátky domů. Po cestě mě doslova hlava bolí těmi všemi, otázkami a myšlenkami. Všechno to směřuje k jedinému člověku a k jediné situaci. Moje nohy se intuitivně dají do rychlého pohybu. Utíkám zase zpátky domů. Přiběhnu a vstoupím. Všude je poházené nádobí. Rozbitá váza květiny, které v ní byly. A hlavně obrázek mojí maminky byl snad na tisíc kousků. ,,Co se tady stalo?!" Zděsím se a kliknu si k rozbitému obrázku. Najednou se ve světnici objevil Shawn. ,,To si udělal ty?" Zeptám se a trochu poposmrknu. ,,Ne já to jsem nebyl já."
,,Ne a kdo teda?!" Vyjeknu a zamračím se.
On jenom sklopí zrak. ,,Tohle jsem nechtěl."
,,Shawne to byla moje jediná vzpomínka na maminku. A ty si jí zničil." Řeknu a začnu jí uklízet.

Ani se nestačím vzpamatovat a Shawn byl ten tam. Trochu jsem to poklidila a konečně se převlékla do svých pohodlných šatů. Možná jsem to trochu přehnala, ale teď ho prostě nechci vidět. Došla jsem se omýt a potom zalezla do svého pokoje. Ve své ruce jsem stále svírala obrázek na kterém byla moje maminka. Najednou někdo zaklepal na dveře. Věděla jsem hned kdo to je. ,,Shawne běž pryč prosím nechci s tebou mluvit!" Řeknu a dotyčný stojící za dveřmi odejde. Trochu si povzdychnu a zhasnu svíčku na mém nočním stolku. Lehnu si a ještě chvíli svírám ve své dlani maminčin obrázek než jsem pořádně usnula.

Ráno mě probudilo kokrhání kohouta. Vstanu z postele a vezmu si na sebe svoje šaty. Vlasy si stáhnu do copu, který nosím ze všeho nejraději. Dojdu dolů do kuchyně, kde už sedí Shawn a v ruce svírá pugét snad těch nejhezčích Karafiátů.
Hned jak mě spatřil rychle se postavil. ,,Já tohle je pro tebe." Řekne a podá mi kytici. S úsměvem ji přijmu a přivoním si. Hned mě omámí sladká vůně barevných květů. ,,Děkuju. Ty víš jak vyžehlit problém." ,,Za to se hrozně omlouvám já jsem to nechtěl udělat." Řekne a trochu posmutní. Je zajímavé, že začíná měnit nálady. Dala jsem květiny do vázy a sedla si na proti němu. ,,Ale jak se to stalo?" ,,No chvíli po tom co jsi odešla tak se tady objevil nějaký muž a hledal tě no a potom." ,,Počkej. Promiň počkej hned jsem zpět." Řeknu a opět ho tu nechám. Moc dobře vím kdo to udělal.

Rychle dojdu k tomu viníkovi a zaklepu na jeho dveře. Když se objeví ve dveřích natáhnu mu pořádnou facku. ,,Co si o sobě myslíš!" Vyjeknu na něj když stáhnu svou ruku z jeho tváře. ,,A jé příšera povídala. Zlato já nemůžu za to, že ten pomatenec je takový hrubián." ,,On? To ty jsi hrubián a pitomec Argene. Shawn za nic nemůže jednal v záchvatu hněvu. Hněvu který jsi způsobil ty!" Řeknu a snad tou největší silou jsem mu dupla na nohu. ,,Au!" Vykřikne tak hlasitě, že ho musela slyšet celá vesnice. ,,To máš za Shawna ty nafoukanče." Řeknu a opustím jeho dům. ,,Ta si vypiješ ty malá potvoro. A ten tvůj Shawn tě neochrání!" Zařval, ale to už jsem nevnímala a kráčela domů.

Přišla jsem domů. Popravdě jsem se bála tam vstoupit. Co když teď vstoupím a bude dům zase vzhůru nohama. Z hluboka se nadechnu a vstoupím dovnitř. Vše bylo na svém místě neporušené. Ani si nedokážete představit jak se mi ulevilo. Ale něco nebo spíše někdo tady chyběl. Začala jsem chodit po domě a hledat Shawna. Nikde, ale nebyl. Vyšla jsem na zahradu a viděla jak sedí na lavičce a pozoruje pasoucí se stádo našich oveček. "Krása neskutečná. Všechno co k tobě cítím je tak krásné až pálí. Dnes však neví co jen to znamená."

Rychle se k němu rozběhnu. ,,Shawne." Vykřiknu a on se otočí. Teprve až teď spatřím to, že čte nějakou knížku. ,,Shawne." Řeknu a usměju se. Posadím se vedle něj a koukám do jeho očí. ,,Promiň za to všechno jak jsem se k tobě chovala. Vím, že si za to nemohl." Řeknu a on přikývne. ,,Já Marino. Hrozně mě to mrzí."
,,Nemusí neměla jsem na tebe tak vyjet." Řeknu a usměju se. ,,Víš je tu něco co bych ti chtěla říct, ale je to takové nepochopené." Začnu trochu nervózně a skousnu si spodní ret. Zadívám se na jeho měkké růžové polštářky. Nakloním se k němu. Ucítím jeho horký dech a trochu se odtáhnu se, ale potom se opět přiblížím. Naše rty jsou od sebe jenom kousek. Už jenom milimetr nás dělí od toho, aby. ,,Shawne! Marino!" Uslyším hlas své tety. A odtáhnu se od něho. Oba dva se zadíváme na tetu, která celá udýchaná za námi přiběhne.

,,Co se stalo?" Zeptám se, když teta trochu popadne dech. ,,Útočí na nás! Němečtí vojáci s Anglánama. Shawne ptřebujeme tě." Řekne a Shawn se postaví a podá mi knihu, kterou četl. ,,Shawne prosím nechoď." Vyjeknu a chytnu ho za paži. ,,Já musím. Neboj." Řekne a najednou je pryč i s mojí tetou Sophií. S pláčem padnu na lavičku a moje slzy smáčí co mohou. Vím, že se vrátí, ale je jich moc a nás je málo. A bojím se, že na ně nestačíme. Otevřela jsem svojí oblíbenou knížku, kterou ještě před chvílí držel Shawn. Listovala jsem tak rychle až jsem jednu stránku roztrhla. Bože můj jsem ničitelka všeho. Rozbrečela jsem se ještě víc. Bylo mi líto té knihy. Najednou jsem si všimla papírku vloženého mezi roztrženou stránkou. Vytáhla jsem papírek, který byl ještě přeložený na půl.
Rozevřela jsem ho a začetla jsem se do něj.

Moje milá Marino
Dceruško moje. Vím, že se třeba už nikdy neuvidíme, ale věř, že tě navždy budu milovat a chránit. Nikdy si nenech mluvit do svých věcí, rozhodnutí. Jsi za svým srdcem. Mysli svou hlavou a nikdy se nevzdávej. Řiď se tím čím chceš ty a ne ostatní. Vždycky tady budu s tebou. I když mě třeba neuvidíš tak já tebe vždy. Mým posláním je tě chránit, ale jednou se najde ten kdo tě bude chránit místo mě. Hlavně až se ten dotyčný objeví. Hlavně ho nikdy nenech odejít.
Navždy tvoje máma

Když dočtu poslední větu moje slzy. Které jsou už spíš slzy štěstí a radosti. Že mám něco co psala přímo moje maminka. Teď už vím co mám a hlavně co chci udělat. Teď teprve vím co cítím.
Rozběhnu se zpátky domů. Když se Shawn objeví ve dveřích. Celý a hlavně v pořádku. Moje ústa se roztáhnou do širokého úsměvu a můj dech se zrychlí ,,Shawne!" Vykřiknu a skočím mu kolem krku. ,,Jsem ráda, že jsi tady. A nic se ti nestalo." Řeknu a usměju se. On na mě jenom kouká, ale pořád má svoje ruce na mých bocích. ,,Teď už vím co chci." Řeknu a usměju se. Nadechnu se a on trochu stuhne, ale potom se uvolní. A svou ruku mi položí na tvář a přitáhne si mě k sobě. Naše rty jsou od sebe jenom milimetr opět. Jsem na to plně připravená. Shawn se ke mě nahne a věnuje mi pusu na špičku nosu.

Tak jo mám tady další kapitolu. Vím je to docela hrůza, ale potřebuju to nějak rozepsat. Doufám, že vás to baví číst😅

Bára💞