„Najednou jsem si připadala opravdu šťastná, celým mým tělem procházel zvlášťní pocit, který jsem nikdy předtím necítila, a byl krásný. Vše se v tu chvíli zdálo v pořádku a správné, jenže to správné nebylo a já jen doufala, aby se tohle moje tajemst...
Po tréninku jsem šla s Emmou na kafe do nejbližší kavárny. Venku už opravdu začínal podzim, stromy hrály všemi barvami a vzduchem poletovalo listí. Nepřítomně jsem hleděla z okna a užívala si podzimní atmosféru, když mě z mých myšlenek vyrušila servírka, která právě přinesla kávy. „Ten podzim je tak strašně depresivní." Zahuhlala Emma a napila se. „Proč prosímtě?" Zasmála jsem se a Emma se ke mně naklonila. „Protože všichni někoho mají, cucají se spolu pod padajícím listím a pak jsem tady já." Udělala smutný obličej a já vyprskla smíchy. „Připadá ti, že já jako někoho mám? Nebo Jess? Nebo Noah? Nebo kdokoliv jiný kromě Chloe?" Povytáhla jsem obočí „Ty se oblizuješ s Damienem bůhví kde všude, Jess si vždycky někoho najde. Já jsem sama a ještě ze mě mají všichni prdel kvůli tomu, že se mi líbí tvůj brácha." Rozčílila se a svezla se na křesle dolů. „Emmo, víš že jsi právě řekla SPROSTÉ SLOVO?" Řekla jsem důrazně a Emma po mě hodila cukrem. Chápala jsem, co se snažila říct, ani já jsem si necítila nejlíp. Můj „vztah" s Damienem byl čistě fyzický a přesto, že to bylo neuvěřitelně vzrušující a bavilo mě to, něco tomu chybělo....
Bylo něco kolem půl sedmé, když jsem se vracela domů. Měla jsem v plánu jít hned do sprchy, ale rozmyslela jsem si to, když jsem uviděla Sebastiana sedícího na zahradě s cigaretou v puse. Využila jsem situace a šla za ním, moc často se nestává, že by byl doma sám bez svých kamarádíčků. „Ahoj." Řekla jsem ode dveří a Sebastian se otočil.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Čau, kdes byla?" Zeptal se a já si sedla vedle něj. „Po tréninku jsem šla s Emmou na kafe." Sebastian si potáhl z cigarety a nepřesvědčeně přikývl. Fajn, rozhodla jsem se zeptat na to, co mě zajímalo už dlouho. „Ráda bych se tě na něco zeptala...Co přesně se stalo mezi tebou a Damienem? Vždyť je jen o rok starší jak já, nějak si nedokážu představit čím tě tak dokázal vytočit." Vysypala jsem ze sebe opatrně a Sebastian se ne moc vesele pousmál. „Pamatuješ si na Elis? Ta blondýna, co jsem s ní chodil." Přikývla jsem. „Byl jsem do ní fakt zamilovaný, je to asi rok a půl zpátky. Potkali jsme se na koleji, působila tehdy tak mile a rozumně. Jenže když jsem s ní byl asi půl roku začala se chovat divně. Doufal jsem, že to přejde, ale bylo to už jen horší, vše ji přestalo zajímat, neměli jsme si co říct a když jsem šel jednou s Jakem zapít smutek do klubu, byla tam s Damienem." Řekl a díval se při tom do země. „Aha už je mi to jasný." Řekla jsem chápavě, ale Sebastian zakroutil hlavu. „Nešlo o to, že spolu nejspíš něco měli, on ji změnil. Našli jsme je s Jakem na pánských záchodech, kde si dávaly čáry, najednou to všechno dávalo smysl. Tehdy jsem byl úplně mimo a Jake mě musel sakra opít , abych se vzpamatoval." Na chvíli se odmlčel a já nevěděla, co říct. „Je to něco strašného Sam, když vidíš jak se z někoho koho máš moc rád stává úplně někdo jiný a ještě díky čemu." V Sebastianových očích byla bolest a hlas se mu třásl. Přesunula jsem se k němu blíž. „Já vím, že nejsem zrovna nejlepší morální příklad, ale jsi moje mladší ségra, o kterou jsem se vždycky staral víc než vlastní rodiče a představa, že by tobě Damien udělal to, co Elis je prostě..." Zatnul ruce v pěst a já vše pochopila. Chvíli jsme jen tak mlčeli a dívali se na oblohu. „Jsem fakt ráda, žes mi to řekl, netušila jsem to." Řekla jsem mile a Sebastian přikývl. Najednou však naši citlivou chvilku někdo zkazil. „A spala jsi s ním?" Ozval se ode dveří Jake otevírající si plechovku piva. „Ty jsi debil, tohle byl soukromý rozhovor." Vyjela jsem na Jakea, ale on jen pokrčil rameny. „Neodpověděla jsi mi na otázku." Nenechal se odbýt a Sebastian se na něho káravě podíval. Dělal, že ho nevidí. „Ne, ale teď bych to nejradši udělala, abys viděl, že ty se mnou nemůžeš manipulovat." Štěkla jsem po něm a Sebastian se na nás nechápavě podíval. Očividně o Jakeových proslovech nevěděl. „Ale notak včeličko, ty víš, že můžu." Zašeptal mi do ucha, když si šel sednout za Sebastianem. Udělali ten trapný pozdrav s pěstí a já se zvedla k odchodu. „Všechno zkazíš." Procedila jsem na Jakea skrz zuby a on si přiložil dlaň na srdce. „Au to mě normálně píchlo včeličko." Udělal psí oči a já na něj naštvaně zavrčela. Sebastian nás sledoval s pobavený pohledem a já se rozešla ke dveřím do domu. „Jo a jestli ti to bráška nestihl říct, v pátek tady děláme kalbu!" Zavolal ne mě ještě Jake, ale to už jsem se rozhodla neodpovídat.
