Spojeni osudem [Drarry] ✓

9. kapitola: Posezení se Severusem

Pohled Harryho:

„Harry?" řekl hlas za mnou a já se okamžitě otočil. Samozřejmě, že mě na chvíli napadlo, že za mnou Malfoy opravdu stojí, ale nebylo tomu tak. Stál tam profesor Snape.

„Severusi," Řekl jsem mu jménem, protože si vždy tykáme, když jsme sami. „co tady děláš?" zeptal jsem se ho nechápavě, když ke mně došel.

„Spíš co tu děláš ty? Neměl bys už být dávno v posteli?" ušklíbl jsem se.

„Nemůžu spát. Něco mi dělá strašné starosti." Povzdychl jsem si a šel k Severusovi blíž. Doufal jsem, že se začne vyptávat a já mu budu moct všechno vyklopit. To se ale nestalo a on ihned začal mluvit.

„Slyšel jsem." nepochopil jsem ho. „Před chvílí jsi řekl Draco dost intimním způsobem." Začervenal jsem se a ještě jednou si povzdechl.

„On mi řekl něco dost vážného a já nevím, jak na to reagovat." Snape se usmál a pohybem ruky mi ukázal, ať ho následuji. Šli jsme chodbami do sklepení a nakonec se zastavili před masivními dveřmi, které byly zabezpečeny nejméně deseti zámky. Severus si vytáhl hůlku a nesrozumitelným kouzlem dveře otevřel. Pokynul mi rukou, ať vejdu dovnitř.

„Dáš si něco?" zeptal se mile.

„Asi jen čaj." Řekl jsem a v tu chvíli se na konferenčním stolku objevil hrnek, do kterého se zničehonic nalila horká voda s čajovým sáčkem. „Děkuju." Posadil jsem se na pohovku a čekal, až si Severus udělá kouzlem kafe. Poté zapálil oheň v krbu a šel si ke mně přisednout. Trochu jsem se šoupl, abychom na pohovce mohli být oba a pomalu usrkl ze svého čaje. Byl ale moc horký, takže jsem si spíš spálil jazyk, než abych se opravdu napil.

„Tak povídej." Řekl najednou Severus. „Jak je to s tím Malfoyem?" zeptal se vážně a přitom mile.

„Víš něco o tom, proč přestoupil do Nebelvíru?" zeptal jsem se upřímně. On jen pokýval hlavou, ale bylo na něm dost vidět, že přemýšlí, jestli mi to vůbec říct. „Prosím." Řekl jsem.

„Draco je chytrý kluk, ale Moudrý klobouk ho do Zmijozelu přidělil jen z toho důvodu, že ze všech Malfoyů v celé historii se nestalo, že by někdo z jejich předků nebyl Zmijozel. Proto se tam chtěl samozřejmě dostat i Draco." Pokrčil rameny. „Starý Malfoy na svého syna klade až moc velké nároky." To je pravda. Proč jinak by mi Draco říkal, že jeho otec chtěl, aby se stal smrtijedem, když o to aristokrat vlastně vůbec nestojí.

„A dál?" zeptal jsem se a tentokrát už ze svého čaje pomalu upil.

„No a dál... Určitě víš, že Draco měl za úkol od Pána Zla zabít Brumbála. No, a když to nezvládl, tak si na něj Pán Zla nepříjemně zasedl. Dokonce se říká, že Theodorův otec svého syna tlačí do toho, aby se z něj stal smrtijed a mám podezření, že to tak po svém synovi chce i Lucius Malfoy." Zamračil jsem se, protože Snapeova domněnka je více než správná, ale nemohl jsem mu ji potvrdit. Tím bych Draca potopil.

„Tak proč ale Draco přestoupil do mé koleje?" podivil jsem se, protože mi opravdu nic nedávalo smysl.

„On má strach. Má strach, že Pán Zla Theodora pověřil nějakým úkolem. Ve Zmijozelu už prostě nebyl v bezpečí a tak se rozhodl přestoupit do Nebelvíru." Vysvětlil mi po chvilce Snape.

„Že by se velký Draco Malfoy bál nějakého spratka ze Zmijozelu?" zeptal jsem se spíše posměšně, protože mi vůbec nešlo na mysl, že by do sebe blonďák nechal jen tak bušit, aniž by se bránil.

„Nemysli si Harry a radši Theodora nepodceňuj. On je schopný Malfoye klidně předat Pánovi Zla, jen aby se mu zavděčil. Nott není jako Malfoy, protože ani Malfoy by se k nikomu takhle nezachoval, pokud se tedy jedná o něco takového. Musíš přece uznat, že to, že Draco Brumbála nezabil a že místo toho šel před soud, to už něco znamená." Napil se svého kafe. „Ne. Já věřím, že Draco je ve skutečnosti hodný kluk, který měl jen zlý život a zlé vzpomínky." Severusův proslov mi pomohl k tomu, abych se mu konečně svěřil s tím, co mě trápí.

„Severusi, můžu se tě na něco zeptat?" zeptal jsem se hanbivě.

„Samozřejmě. O co jde?" zhluboka jsem se nadechl.

„Dneska jsme si s Dracem hodně dlouho povídali. Déle než obvykle." Napil jsem se ze svého šálku. „A... on mi řekl, že... no, že mě miluje." Přiznal jsem se mu a on se jen nepřesvědčivě usmál.

„Malfoy tě miluje?" začervenal jsem se. Slyšet to od Severuse je docela trapas, ale potřeboval jsem o tom s někým mluvit.

„Řekl mi to dneska." Polkl jsem. „Vůbec nevím, jak se k tomu mám postavit. Dost se bojím, ale hlavně nechci Dracovi nijak ublížit."

„No to se podívejme." Řekl Snape. „A já myslel, že na sebe vždy jen vymýšlíte různé kletby." Zasmál se. „A ono je to takhle."

„Vypadá to tak. Sám pořádně nerozumím tomu, proč jsme se k sobě tak chovali. Vlastně, přijde mi divné, že po mě byl schopný vrhat kletby, když mě ve skutečnosti miluje." Severus se uculil.

„Každý své city vyjadřuje nějak jinak. Víš, jak jsem ti vyprávěl o tom, co udělal Remus..." uchechtl jsem se.

„Moc dobře to vím." I Severus se usmál. „Jako děti jste po sobě vrhaly kletby neustále a on tě pořád dostával na ošetřovnu." Přikývl.

„Tak vidíš, to není takový rozdíl." Řekl a mírně rozhodil rukama. „Možná to tak budeš mít stejně s Malfoyem."

„Ehm, možná." Myšlenka na to, jak Snape leží na ošetřovně po pádu ze schodů, mě docela rozesmála zvlášť, když v mládí si ho umím představit jen jako pořádného parchanta.

„A jak to s ním máš ty?" zeptal se po chvíli.

„Viděl jsem ho v zrcadle. To už něco znamená ne?" Snape dopil své kafe a poté nechal hrnek spolu s tím mým zmizet.

„Znamená Harry. Znamená to, že věc, kterou vidíš v Zrcadle z Erisedu moc chceš mít u sebe." Začervenal jsem se. „Nejprve jsem myslel, že se tam díváš na rodiče, ale když jsi řekl Dracovo jméno, ihned mi to došlo."

„A co myslíš? Mám mu dát šanci?"Severus vstal z pohovky a kouzlem odemkl všechny zámky na dveřích.

„Do toho ti mluvit nemůžu Harry."

„Bojím se, že by mým rodičům určitě vadilo, že bych mohl být gay. Kdyby žili, určitě by se za mě styděli." Chtěl jsem raději odejít, abych se před Severusem nerozbrečel, ale on mě zastavil. Silně mě chytil za ruku a přitáhl si mě do uklidňujícího objetí.

„Tvoji rodiče tě milovali Harry. Milovali tě tak moc, že pro tebe zemřeli. Lily jsem znal snad lépe než kdokoli jiný a vím, že by jí to určitě nevadilo. Byla by šťastná a pyšná za to, co z tebe vyrostlo." Usmál jsem se a pevně stiskl Severusův profesorský hábit.

„Děkuju..."

---

Tak co? Jste překvapení?  :)