Battle Symphony

20| někdy ani vyjasnění nestačí

✧ Noah Bloom ✧

Noah na poslední dvě zprávy od Runeho koukal jak tělo bez duše.

   Jakmile mu Rune poslal tu první, Noah přestal psát, co měl rozepsaného a snažil se pochopit význam jeho slov, jelikož mu přišlo, že to Rune pochopil jinak než on. Smazal proto svou rozepsanou zprávu (stejně by ji nejspíš neposlal, jelikož byla plná jeho upřímných citů a bál by se) a nakonec byl rád, že tak taky udělal.

   Nejprve si myslel, že se jen nepochopili. Ale jakmile mu Rune poslal zprávu o tom, aby se teď chvíli neviděli, po tváři mu stekla první slza. 

   Pro vysvětlení. Noah to prostě nevydržel. Jeho city k Runemu tak sílily, až to musel skončit, aby ho to později nebolelo ještě víc. Nejprve se mu jen vyhýbal, aby si v hlavě vše srovnal, ale pak se rozhodl být přímočarý.

   Napsal mu, ať to ukončí. Byl si téměř jistý, že k němu Rune nic necítí a nechtěl se trápit. Pak mu došlo, že to mohl lépe formulovat a rozepsal další zprávu. Upřímnou, kde mu líčil, jak se mu Rune líbí a že mu nevadí, když necítí to samé, ale že to chce ukončit.

   Jenže Rune byl rychlejší.

   Věděl, co k němu Noah cítí. A podle jeho reakce se mu to nelíbilo.

   Noah odepsal krátké jasně, než málem praštil telefonem o zem. Tohle nebyl ten dokonalý happy end, který měl podle devadesáti devíti procent filmů dostat. Tohle byla spíš noční můra.

   Nemohl si představit, jaké to mezi nimi teď bude, až budou zase sami cvičit na soutěž nebo pracovat na jejich skladbě. Bál se, že se kvůli němu bude cítit Rune nesvůj, když věděl, že se mu líbí. A třeba bude chtít skončit.

   Noah na své tváři ucítil několik slz. Kdyby nebyla neděle, šel by se někam opít, ale zítra ráno měl schůzku ohledně hraní, co mu dirigent zajistil, a odpoledne zkoušku. Nemohl přijít s kocovinou.

   A tak sebou jen praštil na postel, hlavu zabořil do polštářů a ležel. Snažil se na nic nemyslet, ale to v tu chvíli bylo téměř nemožné.

✧

   Rune na zkoušku nepřišel. Noahovi se nikdy nestalo, aby Runeho neviděl déle než čtyři dny. Teď už to byl den pátý a Noah věděl, že je to kvůli němu.

   Snad poprvé se cítil v orchestru jako cizinec. Nevěděl proč, ale najednou mu přišlo, jakoby na něj všichni zírali. Možná to byla pravda, přece jen vypadal jako naprostý poděs a kdyby mohl, zůstal by i doma.

   "Vypadáš strašně," konstatovala Ella, která stála vedle Masona. Oba mu věnovali tázavý pohled.

   Noah mlaskl. "Je konec," řekl prostě. "To s Runem."

   Mason sykl. "Podle tvého vzhledu soudím, že to nedopadlo vzájemnou výměnou tak dlouho zadržovaných pocitů a následným vážným vztahem, co?"

   Noah po něm vrhl vražedný pohled. Tohle opravdu nepotřeboval slyšet.

   Zato Ella, které to už dávno Mason vyslepičil, ho hned vtáhla do svého medvědího objetí. "Aww, mám ho za tebe kopnout?"

   Noah zavrtěl hlavou. "Vždyť nic neudělal. Tak se mu nelíbím, no, to je normální."

   "Dneska stejně nepřijde na zkoušku," ozval se Mason. "Psal mi, že je u doktora."

   Noah tomu nevěřil. Rune byl u doktora minulý týden hned dvakrát, takže tomuto fakt už nevěřil. Ale nedivil se mu. Noah taky přemýšlel, že na dnešní zkoušku nepřijde, aby se mu vyhl. 

   I tak ho to ale trochu zklamalo. Možná by nebylo od věci si s Runem promluvit tváří v tvář. Nevěděl, jestli by na to ovšem měl odvahu.

   Ale na druhý den už Rune přišel. Jakmile Noah vešel do šatny a uviděl ho povídat si s Ellou, zmrzl na místě. Rune si ho nevšiml, a tak Noah vážně přemýšlel o útěku, ale neudělal to. A došel k nim.

   "Ehm, Rune? Můžeme si promluvit?" zeptal se nejistě. "Vím, co jsi mi naposledy psal. Ale prosím?"

   Rune byl jako vosková panenka. Díval se na Noaha velkýma očima, zatímco vstal a nejistě ho následoval ven ze šatny. Noah vešel do první prázdné místnosti, kterou uviděl.

   "Co potřebuješ?" zeptal se Rune, jakmile za nimi zavřel dveře. Tón jeho hlasu zněl Noahovi naprosto cize.

   "Omluvit se," vydechl Noah. Rune se na něj tázavě podíval.

   "Za co? Já bych měl být ten, co se má omlouvat. Že jsem to celé začal," zamumlal. Očividně se mu zrovna nechtělo s Noahem mluvit.

   "A já tě nechal, abys to začal. Jsme na tom stejně. A já to pak pokazil," vysvětlil. Rune se posadil na jeden ze stolů, nohy postavil na židli, ruce si schoval do kapes od mikiny a téměř se schoulil do klubíčka.

   "Proč jsme to vůbec dělali," zeptal se tiše. Bylo to spíš oznámení než otázka, ale i tak Noah odpověděl.

   "Protože jsme to chtěli. Chtěli jsme se navzájem tímto způsobem."

   Rune na něj smutně koukl. "Jak jsi mě chtěl?"

   Noah nemohl uvěřit, že ho tady Rune nutil odpovídat na takovou věc, když to moc dobře věděl. Věděl, že se Noahovi líbí. Netušil, co nejprve odpovědět, ale nakonec ho přechytračil. "Jak jsi chtěl ty, abych tě chtěl?"

   Runeho Noahova odpověď neodpověď překvapila. Jeho výraz ještě zesmutnil, jako by mu snad bylo Noaha líto. Rune uhnul pohledem a odkašlal si. "Noahu, já-"

   "V pohodě," přerušil ho Noah. Nechtěl to slyšet ještě naživo, zprávy o víkendu mu stačily. "Vím, jak se ke mně cítíš a vím, že je to úplně jiného, než já cítím k tobě. Omlouvám se, vážně, ale naše přátelství to kazit nemusí. Jen potřebujeme čas."

   Rune se vybalil se svého klubíčka a stoupl si. Noah si až v tu chvíli všiml jeho skleněných očí. "Promiň," zamumlal. Došel až k Noahovi a objal ho. "Zničil jsem nás."

   Runemu steklo po tvářích pár slz a Noaha z toho bolelo srdce. "Nic jsi nezničil," ujistil ho. "Já bych se tady měl omlouvat za to, že necítím k tobě to, co bych měl."

   Noah určitě neplánoval, aby se jejich konverzace rozvíjela takhle. Neměl v plánu brečet, když měli mít zkoušku, ale vidět plakajícího Runeho ho trhalo na kousky. Jakmile Noaha pustil, byl celý červený.

   "Nemáš za co se omlouvat. Neovlivníš to, koho miluješ a koho ne," zašeptal Rune. "Jen mi slib, že budeme v pořádku. Jsi můj nejlepší kamarád a nechci tě kvůli tomuto ztratit."

   "Slibuju," odpověděl Noah prostě. Bude potřebovat čas, ale zvládne to. Nechtěl Runeho ztratit napořád. 

   Taková byla realita. Někdy prostě nedorozumění přerostlo v jiné, mnohem větší nedorozumění.

✧

:)