My werewolf's diary

Nemocniční lůžko

Vzbudím se na lůžku na ošetřovně. Při pokusu si sednout mi projela obrovská bolest celou rukou. Zasyčím bolestí. Z druhé ruky mi vede dlouhá kanyla. Jak jsem se tu vůbec ocitla? Ze všech sil se začnu škrábat do sednu.

"Nemysli si, že někam půjdeš. Jenom koukej ležet. Když tě sem přinesli, myslela jsem, že tu ruku ti už dohromady nedám. Máš na dvakrát zlomenou vřetenní kost a mělas vyhozený loket."

Ze tmy vyšla doktorka Allenová. Byla malá, měla blonďaté vlasy a přes oko se jí táhla jizva. Na to oko byla slepá. Silou nijak nevynikala, ale její znalosti v lékařství byly k nezaplacení.

"Chceš vodu? Půjdu za tvým otcem. Chce s tebou mluvit." Dá mi sklenici vody, smočím své suché rty. Doktora vrátí sklenici na stolek vedle postele a jde pryč.

"Jak dlouho jsem spala?"

"Tři dny. Vlastně za dvacet minut to budou čtyři."

Byla jsem mimo čtyři dny. Povzbuzující informace. Ani nemám tušení, co je dneska za den.

Do místnosti vstoupí kulhající otec s Donnou v zádech. Otec si přisedne k lůžku a opře si ruce o hůl.

"Jak ti je?" Zeptá se.

"Mám zlomenou ruku. Ale to asi víš. Co se stalo?"

"Chtěla jsi se jít umýt, ale na schodech jsi omdlela. Je ti lépe? Kdyby se cokoli dělo, řekni to paní Allenové. Ano?" Souhlasně přikývnu.

"Vím, že není vhodná doba, ale musíme něco vyřešit..." Do toho otci skočím.

"Mého manžela? To máš na mysli. Jestli ty nebo Donna máte nějaký nápad, sem s nimi. Protože já nemám absolutně žádnou představu, kde bych ho měla najít."

"Můžeme zkusit navštívit ostatní smečky. Ale má to háček. Nemáme se všemi kladné vztahy. Ale Donna dostala celkem dobrý nápad." Zadíval se na zamyšlenou Donnu. Zvednu k ní hlavu.

"Můžeme zkusit uspořádat hon. Může se lovit nějaké zvíře jako srna nebo zajíc. Ten, kdo se vrátí s kořistí jako první, bude moci do naší smečky přistoupit nebo zůstat ve velmi blízkém kontaktu. Ostatní smečky by byly jistě potěšeny se spoluprácí jedné z nejsilnějších smeček."

"Dobrá. Kdy by se měl ten hon konat?"

"Co nejdříve. Úplněk nastane za dvanáct dní. Já a paní Allenová tě dáme během dvou dnů do pořádku. Takže budeš mít do honu nějaké síly."

"Můžu si sama vybrat, jaká bude kořist?"

Otec s Donnou se na sebe podívají.

"Ano." Odpoví oba.

"Jsem unavená. Chtěla bych se ještě prospat. Až se vzbudím Donno, pošlu pro tebe, aby jsi mohla začít s tou léčbou."
Donna přikývne a odejde. Otec ještě chvíli sedí na židli.

Věřím v tebe a mám tě hrozně rád. I když to nedávám moc najevo. Budeš úžasná alfa jako tvá matka. Hrozně mi ji připomínáš.

Poslal mi svou myšlenku.

Vím, že mě máš rád. Vidím to na tobě. Taky tě mám ráda. Objala bych tě, ale nemůžu se pohnout.

Otec se nakloní a lípne mi pusu na čelo. Dětinsky se uculím.

"Jsi celá matka." Usměje se a také odejde.

S největší opatrností si lehnu a nechám spadnout těžká víčka.