Cena za něžnost (Pozastaveno)

Kapitola 34. Úkol

Severus si po Potterově odchodu nalil další whiskey, nechtěl být k tomu zelenookému nebelvíru tak upřímný, ale když viděl tu jeho andělskou tvář, nemohl si pomoct. V hlavě si stále musel přemítat ten rozhovor. Kdo by řekl, že může být Potter tak rozumný? Překvapilo ho, že po zjištění nitrozpytu Petunie se tak rychle uklidnil, kdyby to byl James tak by ho na místě proklel. Opravdu, Potter je fascinující. Severus se podíval na dno své skleničky, miluje dobrou sladovou whiskey, po takové konverzaci je to pro něj pohlazení po duši. Severus se zhluboka nadechl, stále cítil Potterovu vůni, vanilka, frézie a čokoláda. Co to ten Potter s ním dělá? Vždyť tu číhá jeho vůní a přijde si jako narkoman, a ještě si s ním připil na toho čokla, od kdy je tak sentimentální? Ani po něm nechce zaplatit cenu za předání dopisu Pánu zla, to Potterovo cokoliv,  ze začátku chtěl tím požadavkem Pottera ponížit, ale už ne, teď by to cokoliv byla jeho duše, srdce a tělo. Je velkém pokušení mu říct, co chce na oplátku, ale nejde to. Potter by se mu musel odevzdat sám, o své vůli. To by bylo tak opojné jako vůně té nejsladší růže, jenže jak toho dosáhnout? Severus si povzdechl, moc by chtěl to cokoliv, dopil skleničku a šel si obléct smrtijedský hábit, čeká ho Pán zla. Poté Severus opustil sklepení, šel na školní pozemky, v Hagridově boudě se svítilo a bylo slyšet halekání, buď si obr pořídil další nestvůru nebo zase se opil ze svoji samohonky, pomyslel si Severus, vstoupil za bariéru a přemístil na Riddle Manor.

Severus vešel do trůního sálu, na trůně ležela Nagini schoulená do klubíčka, nejspíš ji nějaký vězeň Pána zla leží v žaludku, hrozný had. Severus se rozhodl počkat na Pána Zla v pracovně, když vešel do pracovny na gauči seděl Lucius a pil gin. Lucius měl své své stříbřité vlasy sepjaté do drdolu saténovou mašlí, oblečený  byl do prvotřídního hábitu v barvě kobaltu, někdy Severusovi přišel víc marnivý než Narcisa, jeho chladné šedé oči provrtávaly Severuse, a svým arogantní tónem se zeptal  „Drahý Severusi, jak se máš? Nepřipiješ si se mnou? Přišel jsem právě z ministerstva, rozhodl jsem se zapít svůj úspěch s Červíčkem. Copak tady děláš tak pozdě? Neměl by ses připravovat na své hodiny, honit zlobivé studenty po chodbách a strhávat body?“  Severus se ušklíbl  „Chceš mě provokovat Luciusi? Mám se výborně, nemusím zapíjet to, že jsi poskok. Luciusi, si spokojený sám se sebou? Musí být nesnesitelné dívat se do zrcadla a vidět v něm denně tvář ztroskotance a patolízala."  Lucius si stoupl a vražedným výrazem odpověděl  „Severusi, ani nevíš jak se se mylíš, stále je to podle mě lepší než tam vidět polokrevného pešáka Brumbála.“  Severus se strašidelně zasmál a zeptal se „ Závist ti nesluší Luciusi."  Lucius dopil gin a než stihl odpovědět objevil se dveřích Pán zla. „Nač ta nevraživost, moji milování? Je to zbytečné, teď k věci. Mám pro oba z vás důležitý úkol. Jste zvědaví jaký, moji milování?"  Pán zla je oba odměnil svým zlovelěstným úsměvem, ano tento úsměv určitě nepřinese nic dobrého. Severus příkývl a Lucius jako správný bezpateřnný zmijozel, začal okatě podlézat. „ Můj pane, jsem velmi zvědav a děkuji za takovou čest, že jste k tomu úkolu vybral právě mě."  odpověděl Lucius s falešným úsměvem. Pán Zla rozlil do tří čiší víno a podal ho Severusovi a Luciusovi. „Oh, můj Luciusi, vždy jsi tak horlivý. Ani nevíš, jaký úkol vám zadám, ale tušíš to, že? Už vás nebudu napínat, váš úkol bude velmi důležitý. Chci po vás obou, abyste přiměli mladého Harryho aby se ke mě přidal. Máme spolu dohodu ohledně toho starce, to víte, ale to mi nestačí. Chci, aby se stal mým spojencem. Ty to zajistíš přes Draca, Luciusi. A ty Severusi, přes své hodiny nitrobrany, rozumíte ?"  Lucius obdařil Pána zla svým nejlepším úsměvem a přikývl, Severus z tohoto úkolu nadšený nebyl, chce se sblížit s Potterem, ale nebude ho cpát Pánu do hřtánu, také přikývl a připil si s Pánem zla.  „ Luciusi, můžeš jít. Severusi zůstaň. Musím s tebou ještě něco vyřešit."  Lucius se uklonil, rozloučil a odešel.

Pán zla si sedl ke svému vyřezávanému stolu z třešňového dřeva a spustil.  „Můj drahý Severusi, určitě víš, proč jsem zaúkoloval také tebe a ne jen Draca. Draco je mladý a může při tomto úkolu selhat, ty nesmíš. Chci svého vnuka po boku, až budu vládnout. A ty mi to zajistíš, ano? Ty jsi můj milý Severusi taková pojistka, všiml jsem si jak ses na mladého Harryho díval a jsem rád." Severus se vyděsil, to byl tak očividný?  „ Můj pane, nerozumím?" Pán zla nahodil svůj vševědoucí úsměv a v rudých očích se mu blýsklo. „ Nerozumíš Severusi? Nedělej ze sebe hlupáka! Nemusím ani provádět nitrozpyt, abych neviděl očividné, ty chceš mladého Harryho. A mě to nevadí, sice nejsi čistokrevný, ale jsi nadaný, schopný a můžeš toho Harryho naučit spoustu. Kdyby byl s nějakou podřadnou čarodějkou či čarodějem, mohl by ztratit svůj potenciál a to nechci. Dracovi jsem zadal ten úkol aby si měl větší motivaci, ale nechtěl bych aby s takovým skončil, možná je čistokrevný, ale chybí mu tvé nadání. A Severusi, víš z vlastní zkušenosti, jak umí být Malfoy přesvědčivý."  Severus čekal hodně, ale ne tohle, handlovat s vnukem jako s dobytkem. „ Můj pane, takže chcete abych Pottera svedl?"  Pán zla se rozesmál ďábelským smíchem.  „Ano Severusi. Vidím, že si rozumíme, chci abys Harryho svedl a přesvědčil ho časem, že jsem pro něj ta nejlepší volba. A mimochodem pokud ho svedeš a nepřipojí se ke mě, tak zemřeš, Severusi. Jsi sice nejlepší mistr lektvarů, ale nemohl by sis přece užívat práci a nepřinést plody, že? " Severus by nejraději frustrovaně křičel, ale moc dobře věděl, že nemůže. „ Ano můj pane, děkuji . Měl bych se už vrátit do školy, smím odejít, můj pane?"  Pán zla pokynul aby se Severus vzdálil a Severus odešel. Když procházel Riddle Manor, tak si Severus uvědomil, že rád svede Pottera, ale do hřtánu Pána zla ho nikdy nepošle.