Dítě temného Měsíce

2.

Daeva

Daeva se podívala do zrcadla. Její dnešní podoba byla malá hnědovlasá dívka. Nijak hezká. Nijak zvláštní. A stejně by ji každý hned poznal.
Daeva ponořila tři prsty do černé barvy a s pohledem upřeným do zrcadla si jimi přejela po jednom oku. Prsty si protáhla barvu až ke spánkům. Pak to samé udělala i na druhé straně. Na sebe si vzala jednoduchou černou róbu. Blyštivé černé korály, které si obtočila dvakrát kolem krku. Vlasy ponechané rozpuštěné. Ústa namalovaná na černo.
Daeva naposledy mrkla do zrcadla a nasadila nečitelnou masku. Přede dveřmi na ni čekali dva členové Řádu Temnoty. Když ji spatřili, hluboce se uklonili.
Mířila na první Zkoušky tohoto týdne. Očekávali, že se dostaví, ale kdyby chtěla, dokázala by se z toho vymluvit. Byla přece Temnota. Chodit ale na Zkoušky byl zvyk její rodiny a zatím je nikdo z nich nikdy nevynechal. A lidi by pak mohli začít mít podezření. Čmuchat v jejích věcech. Možná by se se dokonce dozvěděli, že Temnota není žádný bůh a není jen jeden. Ale rovnou celý rod.
Daeva tedy sklepala únavu a pokračovala chodbou do Cvičné Haly. Ta se nacházela na úplném okraji Paláce Temnoty. Byla to veliká místnost plná různých nástrah na Zkoušky. Celý to byl vlastně velký okruh pro účastníky, který se každý rok měnil. Tenhle rok se tam našlo několik dřevěných bodců, jedových hrotů a vystřelovacích ostří.
    Daeva vyšla na balkon, který byl postaven až u samotného stropu, aby bylo celou místnost vidět lépe. Na balkoně bylo postavené velké polstrované křeslo. Kousek za ním stálo více normálních židlí. Na nich už sedělo několik členů Vyšší šlechty, kteří se uráčili přijít. Když ji spatřili, začali hned ze svých židlí vstávat a uklánět se až k zemi. Daevě přišlo vtipné, pozorovat, jak soutěží o to, kdo se pokloní níž. Většina z nich u toho mumlala něco o dlouhém životě Temnotě. Daeva to přešla bez povšimnutí.
    Do místnosti začali vstupovat první účastníci Zkoušek. S pohledem k balkonu se uklonili a pak pokračovali dál do místnosti. Přímo do středu okruhu. Řadili se vedle sebe, dokud jich tam nestálo okolo třiceti.
    Jakmile se dveře do místnosti zavřely, Daeva se zvedla z křesla a došla k úplnému okraji balkónu. Přísným pohledem přejela všechny z účastníků a mírně zvedla bradu.
    ,,Vítejte na dnešních Zkouškách." promluvila Daeva chladným a odtažitým hlasem.
    ,,Předpokládám, že všichni jste dobře s pravidly obeznámeni," pokračovala, ,,ale všem je vám ještě jednou zopakuji. Jde tady jen o jedno. Přežije a tím vyhrajete." Na chvíli se odmlčela. ,,Je dovoleno používat Moc a napadat ostatní. Překonejte celý okruh, dotkněte se sloupku na jeho konci a jste přijetí do Řádu Temnoty. Tak jednoduché to je."
    Daeva chvíli počkala, aby její slova měla větší váhu a pak se zase usadila na křeslo. Někteří z účastníků nervózně přešlapovali z nohy na nohu. Daeva už z toho poznala, že to budou ti první, co dnes v hale zemřou.
    Postavili se na začátek okruhu. Některým se z očí úplně vytratila barva a zbylo jen bělmo. To bylo známkou, že nějakým způsobem už teď začali používat Moc. Daeva předpokládala, že nějakému ze spolu soupeřících přikovali nohy k zemi. Dělo se to tak každý rok.
    Daeva pozvedla ruce nad hlavu. Bylo na ní, aby jako Temnota Zkoušky odstartovala. Daeva jednou do úplně ztichlé místnosti tleskla. A dole se rozpustilo peklo. Většina lidí vyrazila, někteří, jak si Daeva domyslela, zůstali na místě, protože se nemohli pohnout z místa. Někteří proti cizí Moci bojovali svou vlastní. Někteří si nevěděli rady.
    Daeva pozorovala předek vlny soutěžících. Bojovali tam mezi sebou chlapec s dívkou. Balancovali zrovna na kůlech nad dřevěnými bodci. Pád znamenal okamžitou smrt. Dívka svou Mocí vrážela do chlapce, zatímco chlapec kolem sebe tvořil štít. Oba měli čistě bílé oči. Dívka se po chvíli rychle podniká směrem k chlapci. Ten to nečekal a tak si proti ní rychle přizpůsobil štít. Nevšiml si ale Moci řítící se na něj z druhé strany. Dívka se triumfálně usmála, jak se halou rozlehlo prasknutí chlapcovi páteře. Ten bezvládně spadl do bodců a jeho těla se na ně nabodlo. Byla to dnešní první smrt. Nikdo nad ní ani nemrkl okem.
    Daeva přejela pohledem ke středu davu soutěžících. Tam se toho dělo nejvíc. Zrovna se dostali k vystřelovacím ostřím. Několik lidí je zvládlo projít bez úhony. Potom ale někdo méně všímavý stoupl na špatné místo a ostří se mu zabodlo z boku do hlavy. Byl okamžitě mrtvý a někdo jiný o něj zakopl. Po tom následovala dráha, kde se museli podléhat a přelézat tyče. Ne nich byly připevněny bodce potřené jedem.
    Dívka, která chlapci zlomila páteř a do té doby vedla, zavrávorala. S hrůzou v očích pohlédla na svůj prst. Vytékal z něho pramínek krve. Malinký, téměř neviditelný. Dívka se rozhlédla okolo sebe, slzy v očích, když si uvědomila, že se její život blíží ke konci. Udělala krok vzad a upadla. A už se nezvedla. Už se Nepohnula.
    Chlapec, který se díky tomu dostal do vedení, její tělo jen přeskočil a pokračoval dál. Podařilo se mu všechny tyče zdolat. To se však nedalo říct o všech. Jedy byly prudké, takže stačilo nepatrné škrábnutí a člověk do pár minut umíral.
    Potom následovali už jen dvě překážky. Jedna obsahovala vysokou zeď, kterou většina překonávala Mocí. Poslední byly přeskoku pomocí provazů od zdi až do cíle. Kdo se upustil nebo mu uklouzla ruka zemřel.
    První se do cíle dostal vysoký a hubený chlapec. Vší silou plácl do sloupku, zatímco se halou rozléhal křik umírajících. On se přesto zářivě zubil. Daeva si ho prohlédla a když se na ni podíval, kývla na něj. Chlapcům úsměv se ještě rozšířil, pokud tě tedy bylo vůbec ještě možné.
   Po chlapci následovalo ještě několik lidí, až už to byly jediní přeživší v hale. Daeva se zvedla a podívala se na ně. Z více než třiceti lidí zbylo šest. Šest jedinců, kteří se stanou součástí Řádu Temnoty. Daevu však stejně dnes nikdo neohromil.
    Prohlédla si je. Byly to dvě dívky a čtyři chlapci. Všichni rozcuchaní a umazaní, s jiskřičkami v očích. Daeva pomalu pozvedla jeden koutek úst.
    ,,Vítejte v Řádu Temnoty."