Harry
Dnes jsem se s přípravou do školy až moc loudal. Měl jsem dlouho sprchu, kdy jsem se dvakrát namydlil, zuby jsem si čistil snad pět minut, vlasy jsem upravoval dvakrát delé než normálně... A představte si, ve skříni jsem neměl, žádné dobré oblečení, snad půl hodiny jsem vybíral perfektní outfit a stejně si myslím, že není ten pravý.
Normálně mi je to někde, ale teď - jakoby se ráno místo mého pravé já probudil někdo jiný. Může za to ten neznámý brunet? Netuším.
"Čau kámo," pozdravil mě Zayn před školou a navzájem se poplácali po zádech. "Ježiš, co se děje? Tuhle košili jen tak nenosíš," poukázal na košili, vykukující zpoza zimního kabátu. Už zase potlačoval smích. No jo, Zayn a ty jeho teorie, ale s tou košilí měl pravdu - tmavě červená károvaná košile s pár modrými a bílími pruhy na krátký rukáv, tu nosím málokdy.
Hlavním vchodem jsme vešli dovnitř školy a zamířili rovnou k třídě biologie, kde jsme se usadili do zadní lavice. Loket jsem si opřel o stůl a hlavu položil na dlaň, nasměřovanou tak abych viděl jen na Zayna.
"Tak co, poslal si dnešní zásilku?" pozvednul jsem jedno obočí. Tak nějak jsem tušil, že ještě ne, jelikož ráno Paynovi vzkazy neposílal.
"Šššš, nekřič tak," napomenul mě se svraštěným obočím, nad čimž jsem se jen ušklíbl, "ještě ne, hodlám to udělat o obědovce, ale shush!"
"No jo, no jo," zakroutil jsem otráveně hlavou.
"Třído chtěla bych vám představit nového studenta," promluvila paní učitelka, čimž si vysloužila mou pozornost. Nový student? Kdo? Otočil jsem se a... U učitelky stál ten brunet ze včerejška v celé své kráse. Na sobě měl černé džíny a koženou bundu stejného odstínu rozepnutou na též černém triku s potiskem a na hlavě usazenou šedou beanie - vypadal v tom děsně sexy!
"Jmenuje se Louis Tomlinson. Byla bych ráda kdybyste byli na něj hodní. Tak Louisi, běž si sednout zpátky do lavice," usmála se na bruneta, jenž se posadil vedle Horana, "tak a teď jdeme na tu biologii."
ČTEŠ
hopeless // Larry Stylinson [CZ] ✓
FanfictionVzhlédl jsem nahoru a na chlapce, který tohle všechno zavinil, jsem chtěl začít řvát, ale zarazil jsem se. "Omlouvám se," promluvil andělským hlasem a probodl mě takovým zvláštním pohledem. Když jsem zahlédl jeho modré oči zářící jako dva diamanty...