Vzhlédl jsem nahoru a na chlapce, který tohle všechno zavinil, jsem chtěl začít řvát, ale zarazil jsem se.
"Omlouvám se," promluvil andělským hlasem a probodl mě takovým zvláštním pohledem.
Když jsem zahlédl jeho modré oči zářící jako dva diamanty...
Dnes jsem se s přípravou do školy až moc loudal. Měl jsem dlouho sprchu, kdy jsem se dvakrát namydlil, zuby jsem si čistil snad pět minut, vlasy jsem upravoval dvakrát delé než normálně... A představte si, ve skříni jsem neměl, žádné dobré oblečení, snad půl hodiny jsem vybíral perfektní outfit a stejně si myslím, že není ten pravý.
Normálně mi je to někde, ale teď - jakoby se ráno místo mého pravé já probudil někdo jiný. Může za to ten neznámý brunet? Netuším.
"Čau kámo," pozdravil mě Zayn před školou a navzájem se poplácali po zádech. "Ježiš, co se děje? Tuhle košili jen tak nenosíš," poukázal na košili, vykukující zpoza zimního kabátu. Už zase potlačoval smích. No jo, Zayn a ty jeho teorie, ale s tou košilí měl pravdu - tmavě červená károvaná košile s pár modrými a bílími pruhy na krátký rukáv, tu nosím málokdy.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Hlavním vchodem jsme vešli dovnitř školy a zamířili rovnou k třídě biologie, kde jsme se usadili do zadní lavice. Loket jsem si opřel o stůl a hlavu položil na dlaň, nasměřovanou tak abych viděl jen na Zayna.
"Tak co, poslal si dnešní zásilku?" pozvednul jsem jedno obočí. Tak nějak jsem tušil, že ještě ne, jelikož ráno Paynovi vzkazy neposílal.
"Šššš, nekřič tak," napomenul mě se svraštěným obočím, nad čimž jsem se jen ušklíbl, "ještě ne, hodlám to udělat o obědovce, ale shush!"
"No jo, no jo," zakroutil jsem otráveně hlavou.
"Třído chtěla bych vám představit nového studenta," promluvila paní učitelka, čimž si vysloužila mou pozornost. Nový student? Kdo? Otočil jsem se a... U učitelky stál ten brunet ze včerejška v celé své kráse. Na sobě měl černé džíny a koženou bundu stejného odstínu rozepnutou na též černém triku s potiskem a na hlavě usazenou šedou beanie - vypadal v tom děsně sexy!
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Jmenuje se Louis Tomlinson. Byla bych ráda kdybyste byli na něj hodní. Tak Louisi, běž si sednout zpátky do lavice," usmála se na bruneta, jenž se posadil vedle Horana, "tak a teď jdeme na tu biologii."
Propagované příběhy
Mohlo by se ti líbit
Takže Louis, jo? Tak to si zapamatuji - hezké jméno pro hezkého kluka, trefné. Jeho dostat do postele bude lehčí než jsem si myslel, když je ve stejné třídě - budu ho mít pořád na očích a nonstop s ním budu moct flirtovat.
Celou hodinu jsem propaloval brunetovi záda, vůbec jsem neposlouchal učitelčin proslov, oči jsem měl jen a jenom pro něj. Kéž by se otočil dozadu a my se tak střetly pohledy - zbožňuji ten zvláštní pocit v podbříšku, když se tak stane. Myslím, že kvůli němu i začnu psát básně.
Louis
Hodina proběhla v pohodě, všichni ve třídě vypadají sympaticky, dokonce tu jsout ti kluci, které jsem včera potkal - měl bych jim jít poděkovat.
Docela jsem se skamarádil s Eleanor Calderovou, pořád na mě pokukuje - asi se jí líbím - celkem mi to lichotí, líbit se tak hezké holce je... wow.
"Hele, Louis," oslovil mě Niall, když jsme seděli v kantýně, jedící oběd, "ty hraješ fotbal za školní tým, že jo?" Příkývnu. "Je tam i... L-Liam, že jo?" Znovu přikývnu. Chvíli jen tak sedíme, hledíc na sebe - přemýšlím, co tím myslel.
"Proč?" zeptám se nechápavě.
"Víš, ono," začal a u toho si hrál s lemem svého trička. Lehce se ke mně naklonil a zašeptal: "mně se t-tak nějak... líbí." Když to vyslovoval, byl celý rudý. Nadvzednu obočí. Nečekal bych, že je gay - když jsem ho uviděl poprvé, nepřipadal mi jako gay -, nevadí mi to, já gay nejsem, ale nic proti nim nemám. "Ale prosím, nikomu to neříkej. Jseš první komu jsem se svěřil!"
"Spolehni se." Pohled jsem stočil na Liama, sedícího opodál, ten když si mě všiml rychle ten svůj stočil k jídlu před sebou. Lehce jsem se ušklíbl.
•••
"Ahoj, Louisi," zaslechl jsem za sebou chraplák, z kterého mi naskočila husí kůže. Otočil jsem se a spatřil kudrnáče, do kterého jsem včera narazil.
"Ahoj," usmál jsem se na něj a on mi úsměv oplatil. Všiml jsem si dvou ďolíčků na tvářích - takové mu musí každý závidět. "Kde máš svého černovlasého kamaráda? Jěště jsem mu nestihl poděkovat."
"Ten šel pronásledovat svého crushe," ušklíbl se, "on to někdy tak po škole dělá a já jsem pak sám." Udělá rádoby smutný obličej, nad kterým se musím uchechtnout. "Kam vůbec jdeš?"
"Domů," odpovím jednoslovně.
"Můžu jít s tebou? Já jdu do posilovny."
"Ale ta je na druhé straně," ukážu prstem opačným směrem než mám namířeno, na což jen pokrčí rameny a stoupne si vedle mě. S protočením očima se rozejdu dopředu. Nevím, jestli se mi to jen zdá, ale mám pocit, že je až moc blízko mě, cítím příjemné teplo vyzařující z jeho těla.
"Co jsou tvé koníčky?" zajímá se. K čemu mu ty informace jsou, bože?
"Fotbal," odpovím nezaujatě s pohledem zabodnutým před sebou. Cítím jeho pohled, jak mě skenuje, nevím jestli mi to je příjemné či ne, ale nijak neprotestuji.
"Vážně? Jakože rád hraješ nebo sleduješ?"
"Hraji."
"Hraješ za školní tým?" Přikývnu. "Tak to máš nového kamaráda," zasměje se.
"Koho? Tebe?" pozvednu obočí a konečně se odvážím na něho stočit pohled, díky čemuž se střetneme očima. Má zvláštní odstín očí - v dobrém slova smyslu -, takový jsem ještě nikdy neviděl, má jedinečné oči.
"No to taky, ale Zayna, víš, ten můj černovlasý kamarád, kterému chceš poděkovat. Důvod ti nemůžu říct - mám to zakázané -, ale třeba ti to poví." Proč je tak děsně upovídaný?
Bylo mi celkem zima a tak jsem se více zachumlal do své bundy, docela kudrnáčovi teďka závidím ten jeho huňatý kabát, co má.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Je ti zima?" zeptá se starostlivě.
"Jo, ale na tom nezáleží," mávnu nad tím rukou.
"Nechceš půjčit můj kabát?"
"Ne," ihned záporně zakroutím hlavou, "jak se vůbec jmenuješ?" nadhodím, ať přeruším tuhle konvarzaci.
"Harry."
•••
Zase jsem zamířil k fotbalovému stadionu. Přijde mi zvláštní, že tady v Londýně jsou tréninky venku a ne v tělocvičně i na konci února, v takové zimě. Sice jsme dostali dresy i s dlouhým rukávem, ale i tak... je tu děsná zima.
Celou cestu jsem musel myslet nad tím, co mi Harry pověděl. Jak to myslel, že mám nového kamaráda? To ten jeho Zayn tak zbožňuje fotbal či co?
Jakmile jsem se objevil před stadionem, zamířil jsem do šatny, kde jsem potkal Liama, s kterým jsem prohodil pár slov.
"Hele, Louisi," oslovil mě, když jsme spolu vycházeli z šatny na hřiště, "ty se bavíš s Niallem? Viděl jsem vás spolu objedvat." Přikývnu. "Víš já... jaksi... o-on, no..." Ani to nemusel vyslovit a já už si domyslel, co se mi snaží říct. Budu upřímný, u něho mě homosexualita překvapila mnohem víc než u Nailla. Liam mi na první pohled připadal jako ten pravý lámač dívčích srdcí. Ale, na druhou stranu, ne nadarmo se říká: nesuď knihu podle obalu. Myslím, že po dnešku tohle rčení budu brát vážně.
"...se ti líbí. Chápu. A neboj, nikomu to neřeknu," ujistil jsem ho s povzdechem. Už mě to přestává bavit, pořád to samé dokola, on se líbí jemu, jemu se líbí on, jí se líbí on nebo jí ona, to slýchávám pořád. Liam se na mě nechápavě podíval. "Dlouhý příběh," mávl jsem nad tím rukou.
Dnešek byl jedním slovem... divný. Upovídaný Harry za mnou, bůh ví proč, dolézal - jestli po mně něco chce, proč to neřekne narovinu? -, Niall se mi svěřil, že má crush na Liama a naopak a ještě k tomu mám prý nějakého nového kamaráda a ani mi nikdo neřekl proč?!
Dnešní kapitola se mi, upřímně, moc nelíbí. Přijde mi taková... divná. Stokrát jsem ji snažila jakýmkoliv způsobem zlepšit, ale spíš jsem ji zhoršila než zlepšila. )':