Family 4

38

Chapter - Thirty-Eight

Czech Republic

Uvnitř mne to vřelo, měla jsem chuť vyškrábat jí oči a potom hodit žralokům, bohužel nejsem na lodi."Vážně? Holčička?" hraně jsem se usmála. "Ty budeš určitě úžasná teta, Rebekah! Gratuluju ti, teď když mě omluvíš, měla bych se dát trochu do kupy, víš, abych mohla vyhrát zimní Miss Mystic Falls. Budeš ty vůbec soutěžit, když máš teď tolik k zařizování? Myslím tím, kdo půjde nakupovat malé oblečky pro svou neteř? Nemůžu si pomoct, ale pochybuju, že bych měla možnost Klause vidět v obchodě pro miminka a Hayley? Tu přece nepustí na krok. 

Mimochodem, víš o tom, že můj táta je starosta? Bude sranda s tebou soutěžit, no nic, zlom vaz!" popřála jsem jí štěstí, otočila se k ní zády, veselí z mého obličeje opadlo tak rychle, jako se objevilo. Holčičku, bude mít holčičku! Běž se bodnout! Šmejde!

Co nejrychleji jsem otevřela dveře od domu a vpadla do obýváku. "Hádám, zhrozeni rodiče na tebe zavolali policajty, jelikož jsi jim strašila děti!" rozesmál se Damon, který právě přišel z pokoje. Elena do teď klidně seděla na sedačce a četla si, avšak teď knihu hodila vedle sebe a se zaujetím mě sledovala.

"Proč se usmíváš? Naháníš mi strach," přiznala mi, ani jsem si neuvědomila, že něco takového dělám.

"Víte, co se bude dít?" nadzvedla jsem jedno obočí. "Město pořádá zimní Miss Mystic Falls," rozzářila jsem se. Damon vypadal poněkud zaraženě.

"Hodně štěstí," popřál mi a sedl si vedle Eleny.

"Počkat, ale nic takového není," zamračila se hnědovláska, Damon jí dal ruku okolo ramen.

"Moje sestřička má zřejmě halušky," zašeptal jí do ucha. Vzala jsem polštář, co ležel vedle nich a hodila jsem ho po něm.

"Ne, nemám, Rebekah se o to nějak postarala, víte co? Teď mě konečně těší, že můj otec je starosta," zamrkala jsem na ně. Damon se zhrozil.

"Myslíš stejného otce, který mě a Stefana zabil, nebo máš v zásobě někoho jiného?" Skepticky jsem se na něj podívala.

"To nechej na mě, mimochodem... Ta vlčice čeká holčičku, uvažuju, co jim koupím na křtiny, rozmýšlím se nad psí miskou a obojkem, co je lepší?"

"Já bych koupila kost a převázala ji růžovou mašlí," přemýšlela nad tím Elena, celkem mě to rozesmálo. Najednou jsem uslyšela vyzvánění mého telefonu, postřehla jsem, že já ho rozhodně v žádné z kapes u pyžamových kalhot nemám, na stole taky není. Damon se pohnul a vytáhnul malou černou krabičku, což byl můj mobil.

"Šarmantní Salvatore u telefonu, moje sestřička je indisponována, jak mohu pomoci?" nadzvedla jsem jedno obočí a založila si ruce na hrudi. Připadala jsem si, jako bych ho snad za zvedání telefonů platila, jako by byl můj pomocník.

"Dej mi ji, Damone," ozvalo se z druhé strany, byl to Klaus, poznala jsem to. No, tak to ať si vyřídí oni dva. Bratr ke mně zvedl své oči, já ihned zavrtěla hlavou. Vážně s ním nemám chuť mluvit!

"Už jsem řekl, že je indisponována," povzdechl si a pohodlně se opřel. Vítězoslavně jsem se usmála.

"A co dělá?"

"Zrovna teď... má v pokoji nějakého chlapce, říkala mi, ať je neruším. Nechci být stíhačka." Elena vedle něj od smíchu zatínala nehty do polstrování. Já si rychle zakryla pusu. Bylo celkem divné slyšet Damona, jak říká, že mám v pokoji chlapce.

"Aha, a není ten chlapec náhodou můj bratr?"

"Ty jsi to uhádnul. Jo, je to on. Kol, víš, neschvaloval jsem ho..."

"Stojí přímo vedle mne, Damone, pozdravuje tě," rozesmál se. "Dej mi Teresu!" rozkázal mu.

"Nebo co?" odfrkl si a dal si telefon k druhému uchu. V ten moment někdo zaklepal na dveře, vytřeštila jsem oči, hledala jsem nějaké volné místo, kde se schovat, nechci, aby mě viděl takhle. Elena rychle vyskočila na nohy a ukázala na krb. Plácla jsem se do čela, jestli to myslí vážně. Všichni jsme panikařili. Nakonec mě Damon uklidil za rudý, těžký závěs. Sedla jsem si na parapet, aby mi nešly vidět nohy. Snažila jsem si dokonce zadržet dech, jen, aby mě nešlo slyšet.

"Kde je?" spustil rozzuřený Klaus.

"Víš, když jsem říkal, že je v pokoji s chlapcem, trochu jsem lhal. Odjela z Mystic Falls pryč, nechala si tady telefon a to z dobrého důvodu," argumentoval Damon, slyšela jsem, jak z něj srší pobavení.

"Hmm, a kam?" vyptával se původní. Tereso, jen nedýchej! Klídek!

"Do České republiky." Už podruhé v tomto dni jsem měla chuť praštit se do čela, ale to by vydalo ránu, což znamená, že bych byla odhalena.

"České republiky?" zopakoval, "ona umí česky?" podivoval se.

"Jasně! Myslíš si, že své sestře nedokážu sehnat dobré vzdělání. Umí anglicky, italsky, česky..." Tak o tom vážně nevím, "francouzsky." Vážně? "a taky latinsky!" vychloubal se peřím, které nemám. Já umím česky, francouzsky a latinsky?